KVÍZ: Co víte z dějin medicíny? |
Pokud se vydáte k lékaři, čeká vás na začátku zpravidla klasické fyzikální vyšetření – tedy pohled, poslech, pohmat či poklep. Rutina, kterou dnešní doktor i pacient vnímají jako nejběžnější součást prohlídky, přitom v minulosti narážela na nepochopení tehdejších lékařských kapacit.
V českých zemích ji začal rozšiřovat Anton von Jaksch, lékař ze Stráže pod Ralskem. Od jeho narození 11. dubna 1810 letos uplyne 210 let.
Jaksch, syn ševcovského mistra, se po vystudování litoměřického gymnázia vydal na dráhu medicíny. Studoval i ve Vídni, kde potkal výjimečného Plzeňáka, svého učitele a lékaře Josefa Škodu.Tento zastánce moderního lékařství, o pouhých pět let starší než Jaksch, měl ve Vídni těžký život. Většina kolegů jeho metody odmítala. Rakouské zdravotnictví bylo tehdy zastaralé a rigidní. Často se věřilo, že původ nemoci je spojený s vlivy počasí, půdy i hvězd.
Učebnice schvaloval arcibiskup a při obsazování profesorských postů stála kvalifikace níž než příbuzenské vztahy, konexe a náboženský profil. Kdo si dovolil vyučovat jinak, než bylo zavedeno, dlouho si za katedrou nepobyl.
A to právě Josef Škoda dělal. Zkoumal, zkoušel a razil metody fyzikálních vyšetření. Navzdory závistivým a nepřejícím kolegům se jeho postupy nakonec ujaly a Škoda to dotáhl ve vídeňské kariéře daleko. Nikdy se neoženil, zato vydělal hodně peněz. Jmění nakonec odkázal synovci Emilovi, který později založil významné Škodovy závody.
Experimentovali na pitevně
Ale zpět k Antonu Jakschovi. Tomu se nová metoda poklepu a poslechu zalíbila a dál ji zkoumal a rozvíjel. Se Škodou se naučil rozeznat při poklepu a poslechu různé akustické vjemy u tkání nemocných a zdravých. Na pitevně se dokonce účastnil pokusů, kdy zemřelému vyňali plíce a zkoušeli akustické vjemy ve stavu ochablosti. Pak plíce nafoukli a postup opakovali, své závěry posléze konfrontovali poklepem a poslechem plic zdravých pacientů.
Podobných pokusů prováděli hodně a na různých typech tkání. Právě zde se pod taktovkou českých lékařů rodila metoda moderního fyzikálního vyšetření, která se dodnes používá po celém světě. K samotné diagnóze často nestačí, je však součástí komplexní anamnézy pacienta. Když se Anton Jaksch vrátil z Vídně do Čech, začal novoty zavádět do praxe a šířit vědomí o nich dál. V Praze se stal ve své době jedním z nejvýznamnějších lékařů, vedl plicní oddělení, později se stal ředitelem I. interní kliniky a nakonec rektorem Karlovy univerzity.
Syn objevil dětské nemoci
Do lékařova života však zasáhla tragédie. Jeho manželka Karolina, se kterou měl jedenáct dětí, z nichž osm se dožilo dospělosti, náhle zemřela. Bylo jí pouhých 36 let, když onemocněla tehdy poměrně rozšířenou horečkou omladnic, které podlehla. Smrt Karoliny nesla rodina těžce, zejména syn Rudolf Jaksch.
Vysmívaný medikVýznamnou osobností v rozvoji fyzikálního vyšetření byl i rodák z Bělé nad Svitavou Jakob Kolletschka. Také on působil ve Vídni, kde lékaře znepokojovala smrtelná nemoc žen zvaná horečka omladnic čili poporodní horečka. Ani stovky pitev nepomáhaly úmrtí objasnit. Jenže profesora Kolletschku bodl při pitvě nepozorný medik skalpelem pod nehet a nebohý lékař v březnu 1847 zemřel na otravu krve se stejnými příznaky jako ženy s horečkou omladnic. Jeho kolega, Maďar Ignác Semmelweis, vystopoval, že právě ruce lékařů nemoc přenášely, když ti z piteven bez řádné očisty rukou šli hned vyšetřovat ženy na porodní oddělení. Semmelweis nutil po pitvách k dezinfekci rukou v roztoku chlorového vápna. Nemocných zásadně ubylo, ale lékaři si stěžovali, že jim to zabírá čas. Semmelweis byl vyhozen, lékaři se přestali mýt a horečka omladnic se do vídeňské nemocnice vrátila. |
Pražský rodák se vydal ve stopách otce, zasvětil život lékařské profesi a stal se dalším významným doktorem Jakschem. Možná i předčil svého otce. Působil jako pediatr, v oboru objevil a popsal několik dětských chorob. Je po něm například pojmenován Jakschův-Hayemův syndrom, což byla anémie postihující kojence do tří let, ale hlavně těch, které matky živily výhradně kozím mlékem. Když se přešlo na mléko kravské, nemoc odezněla. Mladý Jaksch byl v úzkém kontaktu s průkopníkem využití rentgenu Wilhelmem Röntgenem. Ještě před vynálezcem upozorňoval na rizika rentgenového záření, později pomáhal zakládat rentgenologický institut. Coby člen nejvyšší zdravotní rady se podílel na tvorbě zákonů, například o ochraně lázeňských pramenů.
Při svých přednáškách – na univerzitě působil do 88 let – označil Františkovy Lázně za „nejskvělejší kardiologické lázně světa“.
Rudolf Jaksch byl velkým stoupencem monarchie, císaře Františka Josefa a hrdě se hlásil k němectví. Zároveň nebyl antisemitou a židovské lékaře i sestry podporoval. Po začátku nacistické okupace českých zemí vstoupil v 84 letech do NSDAP. Je možné, že se obával trestu za pomoc Židům na své klinice. Po válce do odsunu nemusel, zemřel roku 1947 v Hracholuskách na svém panství, které mu odkázal bohatý otec. Majetek mu byl po válce coby německému občanovi zkonfiskován.
