Dermatoložka Anna Jiráková se s případy tanorexie, tedy chorobné závislosti na opalování, setkala za svou praxi několikrát.
Opalovací krém funguje až po půl hodině, řekla v Rozstřelu dermatoložka |
„Nejčastěji jde o mladá děvčata, která mají pocit, že výrazně do hněda zbarvená kůže je atraktivnější,“ uvádí Jiráková, která působí na pražské Klinice preventivní dermatologie profesorky Hercogové.
Tím, co lékaře v této souvislosti děsí nejvíce, je razantně zvýšené riziko melanomu, tedy zhoubného kožního nádoru, nebo ostatních kožních nádorů.
Zdravotní stránka přitom není jediná, která dostává závislostí na slunci zabrat. Dlouhodobá intenzivní sluneční zátěž podporuje takzvaný fotoaging, tedy urychlené stárnutí kůže vlivem slunečního záření.
„Je v podstatě jedno, zda jde o klasické slunce či solárium. Určitý rozdíl je sice ve vlnové délce, ale účinek na kůži je prakticky stejný,“ vysvětluje Jiráková s tím, že toto urychlené stárnutí je už během několika málo let patrné na první pohled.
„Vznikají opravdu hluboké vrásky a také se objevuje nerovnoměrné zbarvení kůže. Nejde o znamínka, ale o nápadné pigmentové změny. Kůže je také více ochablá a vysušená,“ dodává.
Vedle touhy po zdravě vypadajícím zevnějšku ovlivňuje závislost také to, že vystavování organismu ultrafialovým paprskům zvyšuje o 30 až 50 procent tvorbu beta-endorfinu. Jedná se o psychotropní látky stejné povahy, jako je morfin nebo heroin.
„Přítomnost této látky může částečně vysvětlovat atraktivnost slunečních paprsků,“ uvádí ve své studii profesor a dermatolog David Fisher.
Opalování, riziková letní vášeňProč slunce škodí a jak se chránit?  |
V našich zeměpisných šířkách se odborníci setkávají spíše se závislostí na umělém slunci. Hlavní je orientace na výsledek v podobě nápadně snědé pokožky za každého ročního období. Touha po ní, která přerůstá v regulérní závislost, není ale zdaleka jen záležitostí žen.
„Paradoxně jsem se setkal většinou s případy mužů. Většinou šlo o typy pánů, kteří chtěli v sedmdesáti vypadat na čtyřicet, udržovali zdravý způsob života a měli pocit, že k tomu neodmyslitelně patří také opálení. Takoví lidé se domnívají, že opálený člověk vypadá zdravě, zatímco bledý je nutně nemocný. To je jejich filozofie,“ říká psychiatr Jan Cimický, podle kterého si člověk může vypěstovat závislost v podstatě na čemkoli.
Zároveň dodává, že rozpoznat tanorektika je vcelku jednoduché. „I lidé, kteří mají rádi sluníčko, dokážou pobyt na něm regulovat. Závislý člověk nezná míru. Pro něj je slunce a opalování alfou a omegou všeho,“ dodává Cimický.
