Ročně jich lékaři provedou několik desítek. V posledních pár letech se však daří transplantovat orgány i čím dál mladším dětem.
David se narodil s metabolickou poruchou zvanou glykogenóza. Doktoři mu ji zjistili, když mu byly čtyři měsíce a po kojení všechno vyzvracel. K tomu se postupně přidávaly další problémy. „Praskly mu žlučovody, měl žloutenku, mykózu, krevní sraženinu a játra se mu začala obalovat tukem,“ vyjmenovává jeho maminka Anežka Vokounová. Právě kvůli poslednímu problému musel na transplantaci.
Lékaři ho proto loni na podzim zařadili na čekací listinu. Po dvou a půl měsících měli pro Davídka a jeho rodiče dobrou zprávu. „O půl osmé ráno mi zavolali z IKEM (Institut klinické a experimentální medicíny specializující se na transplantace, pozn. red.). Ozvala se paní koordinátorka, že mají pro Davídka nová játra. V tu chvíli jsem nic jiného nevnímala,“ vzpomíná Anežka Vokounová. Dnes se při té vzpomínce usmívá, ale tenkrát to pro rodinu bylo velmi stresující.
Sanitka sice k rodině žijící v Praze přijela asi do dvaceti minut, ale na výsledek operace si rodiče počkali – po sedmi a půl hodinách stále nebylo hotovo a lékaři je poslali čekat domů.
Dnes má Davídek játra dospělého dárce, ačkoliv je mu teprve sedm let.
Transplantace i u kojenců
Čeští lékaři patří v oboru dětských transplantací ke špičce. Úspěšnost dlouhodobého přežití se v Česku pohybuje okolo 66 procent, což je nad světovým průměrem. Od první operace v roce 1995 se výměny jater dočkalo 146 dětských pacientů.
Fakta o transplantaci jater u dětí * Poprvé čeští lékaři transplantovali játra dítěti 20. září 1995. * Do roku 2007 zákrok prováděli jen u dětí nad 10 kilogramů váhy. * Dnes dokážou operovat i děti pod 5 kilogramů. Loni transplantovali játra historicky nejmladšímu pacientovi – čtyřměsíčnímu miminku. * Nejčastěji se dětem nahrazují právě játra, těch bylo za období 2013 až 2017 transplantováno 48. Následují ledviny, srdce a plíce. Ty se transplantovaly třem pacientům. |
Začátky však byly náročné. Lékaři se spolu se sestrami u prvních případů museli stěhovat s pacientem i na týden do IKEM, kde se o něj starali nonstop.
„Nechodili jsme vůbec domů ani ven,“ vybavuje si vedoucí lékař dětské chirurgie a traumatologie Thomayerovy nemocnice Martin Prchlík devadesátá léta. Dnes už se daří operovat i malé děti včetně nejmenších kojenců. „Průměrný věk pacientů klesl na sedm let,“ říká Prchlík.
Léky na celý život
Nalezením vhodného dárce a samotným zákrokem to ovšem nekončí. „Nejde jen o výměnu, dítě čeká trvalé sledování,“ upozorňuje Prchlík. Bez léků a péče už se po celý svůj život neobejde.
To teď prožívají i Davidovi rodiče. „Představovali jsme si, že vymění orgán a bude všechno v pořádku. Jenže tak to nebylo. Komplikace jsou a budou,“ říká Vokounová. Špatně zvolené léky Davidovi vyvolaly epilepsii a ani po deseti měsících od zákroku nemá jaterní testy v pořádku. Navíc se prakticky nestýká s jinými dětmi, protože má velmi oslabený imunitní systém.
Denně bere okolo dvaceti léků, které malý pacient zná už nazpaměť. „Ve spoustě věcí je velmi dospělý. A když mu zapomenu odpoledne dát kalium (draslík – pozn. red.), což není taková katastrofa, vynadá mi,“ popisuje maminka. Není se tedy čemu divit, že malý David na otázku, čím chce být, odpovídá, že doktorem.
Dětem s podobným osudem chce nově pomoci projekt Jsem tvůj nový kamarád, který jim má vysvětlit, proč nový orgán potřebují. Koncem listopadu jej spustili v pražské Thomayerově nemocnici, kde malý David strávil několik měsíců. Proto mu jako prvnímu zakladatel projektu věnoval balíček s knihou a plyšovou hračkou v podobě jater. „Bude se jmenovat Emilka,“ prohlásil chlapec, když si plyšáka vybalil.
