Jenom v Česku žije se schizofrenií na sto tisíc lidí. Díky moderní léčbě už se však ztrácí v davu a mohou žít běžným životem.
V 19 letech začala studentka Jana upadat do hlubokých depresí. „Neměla jsem se ráda. Svému okolí jsem nedokázala pořádně vysvětlit, co mě trápí, a tak jsem se obrátila po čase na lékaře,“ vypráví Jana, u níž poté dva roky nikdo nedokázal určit, v čem tkví její zdravotní problém.
„Můj stav se zhoršoval a nakonec jsem skončila v léčebně. Jenom jsem ležela a brala léky,“ vrací se ve vzpomínkách do doby, kdy se poprvé střetla s diagnózou schizofrenie.
Medikace částečně zabrala a vypadalo to, že se bude moci vrátit zpět do běžného života. Jenže po porodu dcery se Janin stav zhoršil a léky přestaly zabírat. Po dvou a půl letech skončila opět v léčebně. A celá situace se opakovala. Zdánlivé zlepšení a druhé těhotenství následované dalším prudkým propadem na samotné dno.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  Čtení o zajímavých lidech, historických událostech, nevšedních akcích. |
Neuvěřitelný strach
Přesná příčina schizofrenie dosud není odborníkům známa. Shodují se, že může jít o kombinaci více faktorů. Mezi nimi figuruje například závažné poranění nebo i potíže při porodu. Jako spouštěče nemoci mohou zafungovat i těžké psychické zvraty, jako je smrt blízkého člověka nebo rozpad rodiny.
Stavy, které před lety mladá maminka prožívala, se jí dnes obtížně popisují. „Vzpomínám si, že jsem se dívala na televizi a měla jsem pocit, jako by promlouvala přímo ke mně. Jako by vše, co se v ní vysílalo, bylo o mně a mojí situaci. Měla jsem také neuvěřitelný strach, že se nedokážu postarat o malé miminko. Prožívala jsem strašnou úzkost, kdy jsem jen zírala vzhůru. Tyhle stavy trvaly třeba čtyři hodiny, pak to přešlo. Nebyla jsem schopna to ovládat. Sama to teď nedokážu dost dobře vysvětlit. Zjistila jsem, že psychická bolest nemá žádné meze,“ snaží se vystihnout své tehdejší rozpoložení paní Jana, která se schizofrenií žije už přes dvacet let.
Právě její příběh demonstruje, že pacienti vnímají svět jinak než jejich okolí. „Jejich mozek zpracovává okolní podněty rozdílně. Například jemný šum mohou vnímat jako hlas, který k nim promlouvá. Všechny takové vjemy vnímají jako realitu a jsou pro ně pravdivé. Z našeho pohledu jsou pak jejich reakce nepochopitelné a nepředvídatelné, proto mají někteří tendence hovořit ve spojitosti se schizofrenií o rozdvojené osobnosti,“ vysvětluje psychiatrička a soudní znalkyně Marta Holanová. Rozdvojená osobnost však se schizofrenií nijak nesouvisí a je chybou tyto dvě odlišné věci zaměňovat.
Schizofrenie v číslech1,5krát častěji se schizofrenie vyskytuje u mužů než u žen. V průměru postihuje kolem jednoho procenta lidí, přičemž poměr nemocných v jednotlivých zemích je velmi vyrovnaný. 20 až 28 let je věkové rozmezí, ve kterém se nejčastěji u mužů poprvé schizofrenie objevuje. U žen se onemocnění začíná kvůli působení estrogenu objevovat později. Přibližně mezi 26 a 32 lety. 37 %, tedy více než třetina všech příspěvků v českých médiích, které za poslední dva roky zmiňovaly schizofrenii, použilo toto slovo v přeneseném významu jako ekvivalent pro dvojakost, rozpolcenost či protiklad. Přitom pojem rozdvojená osobnost odpovídá spíše diagnóze disociativní porucha osobnosti, která je mnohem vzácnější než schizofrenie. |
Schizofrenici také často velice zesíleně vnímají okolní dění. „Když například jede pacient v tramvaji a slyší, že se někdo zasměje, vyhodnotí situaci tak, že se dotyčný směje jemu. Vztahuje zkrátka smích na sebe,“ dodává Holanová s tím, že léčba této nemoci je dlouhodobá a mnohdy i celoživotní záležitost.
Pomohla léčba injekcemi
Nemoc si v případě Jany vybrala svou daň. V kritickém období brala i šestnáct léků denně. Řada z nich měla různé vedlejší účinky, a tak například přibrala 50 kilo. „V práci jsem byla zpomalená, unavená a pohybovala jsem se jako robot,“ popisuje. Zhoršení jejího stavu přispělo ke krizi v manželství, která vyústila ve vleklý a náročný rozvod. Teprve před několika lety se dvojnásobné matce podařilo její nemoc „zkrotit“. Poslední tři roky se jí dostává moderní injekční léčby, která s ohledem na dávkování nemá v jejím případě žádné vedlejší účinky.
Díky jediné injekci každý měsíc může žít opět plnohodnotný život, věnovat se svým zálibám, dcerám, práci a co je pro ni obzvláště důležité, její nemoc ji nevyčleňuje ze společnosti. Dnes ve svém zaměstnání pomáhá zvládnout složitou životní situaci dalším lidem s psychickým onemocněním.
„Bylo to, jako když se Šípková Růženka probudí po dvaceti letech. Dokázala jsem vstát v šest hodin ráno plná energie a nemusela jsem do dvanácti překonávat v posteli nesnesitelnou únavu. Svět mi najednou připadal nádherný,“ uzavírá Jana.
