Můžete nahnat třicet dětí do tělocvičny, hodit jim míč, vzít píšťalku a nařídit, ať hrají vybíjenou. Většina pak bude v hloučku přecházet od kraje hřiště k dělicí čáře a marně čekat na letící míč. Také jim však můžete na tu vybíjenou hodit míčů deset nebo třeba i dvacet najednou. Hra pro většinu nezajímavá a neaktivní dostane úplně jiné rozměry a děti začne bavit.
Antonín Plachý, šéf vzdělávání Fotbalové asociace ČR a jeden ze spoluzakladatelů projektu Hodina pohybu navíc, pod jehož hlavičkou úplně nová koncepce výuky tělesné výchovy vzniká, je pro věc pořádně zapálený. A revoluční změnu představuje na dalším příkladu.
„Představte si, že máte v tělocvičně dvacet dětí a chcete je učit přeskok přes švédskou bednu. Teď to bývá tak, že učitel ví, kam přesně si má stoupnout, aby se nikomu nic nestalo, protože to zná z vysoké školy, bude tedy žákům dávat dobrou dopomoc při dopadu a děti budou chodit jedno za druhým. Počet přeskoků minimální a nuda. Tohle myšlení potřebujeme změnit,“ říká Plachý.
Sám by na to šel úplně jinak. „Pošlu deset dětí tamhle vedle, dám jim dva míče a řeknu jim, aby hráli na dvou hřištích tři na tři a dva na dva třeba přehazovanou. To se jim nemůže nic stát, takže si jich nemusím všímat. A s těmi zbylými deseti budu cvičit ten přeskok. Když však budu ještě mazanější učitel, zaměstnám těch deset ještě tím, že jim k bedně přidám provaz na houpání, nějaký další menší přeskok a už mi jich v té frontě stojí jenom pět,“ vysvětluje.
Tělocvik má zkrátka sloužit k tomu, aby se děti hýbaly, vykřičely a našly kladný vztah ke sportu. Který jiný předmět by měl dětem, které jinak prosedí dopoledne v lavicích, umožnit přirozeně se vyřádit? „Dnes děti přijdou do tělocvičny a první, co slyší, je, aby hlavně nelezly na žebřiny, že se jim něco může stát. To přece není možné. Základní instinkt je úchop, malé dítě se na žebřinách udrží, proč je nenechat na ně lézt? Vždyť tam od toho jsou,“ doplňuje kolegu učitel tělesné výchovy a také trenér fotbalu Jaroslav Teplan.
Právě tyto zásady se on a další lektoři z řad profesionálních trenérů a učitelů celkem šesti sportovních svazů snaží při seminářích představit učitelům tělocviku z prvního i druhého stupně základních škol. „Jde o změnu v myšlení a také o trpělivost. Ze začátku, když jim tam děti začnou lítat a hulákat a učitelé jsou zvyklí na klid a disciplínu, to není snadné. Ale většinou stačí, když se jim to v hlavě překlikne a řeknou si: Aha, vždyť je to vlastně jednoduché, proč jsme se to neučili na vysoké škole?“ vypráví Teplan.
Zapojilo se už 350 škol
Zájem o semináře je obrovský a prošlo jimi už na 900 učitelů. V projektu Hodina pohybu navíc, který vznikl s podporou ministerstva školství v roce 2015, je nyní zapojeno 350 základních škol. A hlásí se jich víc a víc.
Pět tipů, jak vybrat dítěti správný sport. Talent má každé |
Zatím vše oficiálně probíhalo v odpoledním - družinovém čase. Škola má v rámci celé akce nárok, ale i povinnost vysílat pedagogy na semináře, kde se nové přístupy k výuce tělesné výchovy učí, ale také na zavedení výuky tělocviku pro děti z družin. Pro každý ročník - prvňáky, druháky a třeťáky - je to hodina týdně. Když se kapacita nezaplní, mohou družinové děti doplnit i ostatní. Do hodiny přichází lektor, který dá učiteli zpětnou vazbu, třeba pomocí videozáznamu hodiny.
„Jsme velmi spokojeni s tím, jak projekt běží, zájem je obrovský. Máme převis požadavků, takže se ocitáme v situaci, kdy děti by dál chtěly chodit, ale kapacita tělocvičny již nestačí,“ svěřil se bulletinu Zpravodaj pro pedagogické pracovníky ředitel ZŠ ve Velvarech Petr Došek.
Magda Nogová z třinecké Základní školy Dany a Emila Zátopkových si všimla ještě jedné věci: „Učitelé tělesné výchovy si pochvalují žáky, kteří loni projektem prošli,“ říká. Jinými slovy: děti se naučily těm dovednostem, které by měly znát, tedy chytat, házet nebo třeba správně padat, a sport si oblíbily.
Ale zpět k otázce, která padá z úst učitelů na seminářích. Tedy proč se takový předmět - pracovně ho nazvěme třeba „Jak udržet třicet dětí v malé tělocvičně najednou v pohybu“ - na vysokých školách budoucí kantoři neučí?
Problém je v tom, že děti na prvním stupni tělesnou výchovu učí obyčejně prvostupňoví učitelé (respektive učitelky). A ty se na něj na pedagogických školách vedle češtiny, matematiky a dalších předmětů nijak zvlášť nespecializují.
Fakulta tělesné výchovy a sportu, kde se vzdělávají učitelé tělesné výchovy, o zavedení nového předmětu neuvažuje. „Ptáte-li se na předmět, který by byl zaměřen na všestrannou pohybovou průpravu, pak uvažovat nemusíme. Takové předměty máte - například pohybové hry, netradiční sportovní hry, aplikovaná orientace a orientační hry, které jsou nabízeny jako předměty volitelné,“ uvedl Jan Chrudimský, proděkan pro vnitřní záležitosti a rozvoj FTVS.
Témata všestranné pohybové přípravy jsou, jak dále řekl, řešena v povinném kurikulu v jednotlivých předmětech, avšak s ohledem na věk žáků druhého stupně a studentů středních škol.
„Bez ohledu na zaměření na jednotlivá sportovní odvětví je vždy řešena problematika všestranné pohybové průpravy, a to především prostřednictvím cvičení všeobecně rozvíjejících, přirozených (chůze, běhy, lezení, šplhání, skoky, překonávání překážek) s využitím vhodných organizačních forem,“ dodal proděkan.
Pokud jde o výuku učitelů tělocviku, pojede se tedy nadále podle „starých not“. Lásku ke sportu a také správné pohybové návyky si přitom děti musejí osvojit v raném věku. V době, kdy jsou malé, takže je pády tolik nebolí, kdy se vše tvoří jak z hlediska orientace v prostoru, tak i ovládání vlastního těla.
Článek vyšel v magazínu Rodina DNES 4. května. Přečíst si můžete i rozhovor se spolutvůrci projektu Hodina pohybu navíc. |
Na druhém stupni základní školy je už na změnu návyků pozdě. „Pokud dětem učitel na prvním stupni neustále opakuje, aby nespadly, nelezly tam a tam, už to v nich zůstane. A pak se mi šesťák bojí míče. A když spadne, zlomí si ruku. To přece není normální,“ vysvětluje učitel tělocviku Jaroslav Teplan z fotbalového klubu Tempo Praha, mimochodem čerstvý držitel titulu Trenér roku v kategorii žáků a přípravek.
Přijdou lepší časy?
Ministerstvo školství, které projekt od počátku podporuje, je legislativním změnám nakloněno. Pro začátek alespoň v tom, aby se skutečně začal proměňovat způsob výuky tělocviku na základních školách. A pak také aby se projekt Hodina pohybu navíc masově rozšířil. Ten totiž posledního půl roku kvůli nejasnostem, pod kým poběží, spíše spí.
„Připravujeme návrh legislativních změn, které umožní od roku 2019 podpořit pohybové aktivity na školách přímo a plošně. Letošek je tak přechodný. Věříme, že se nám podaří prosadit i potřebný rozpočet,“ řekl náměstek ministra školství pro sport Karel Kovář.
Změny vzdělávacích programů pro tělesnou výchovu jsou také v běhu. Takže podle náměstka Kováře učitelům, kteří se o proměnu výuky tělocviku snaží zasadit, už nic nebrání v cestě, aby se do toho pustili hned i při dopolední výuce.
„Součástí práce učitele je přece i to, aby využíval všechny známé moderní přístupy a nové poznatky. A každá výuka, tedy i tělesné výchovy, má být atraktivní a usilovat o vyšší zapojení žáků,“ míní Kovář. Takže, proč to nezkusit?
