Podle dosavadních údajů Státního zdravotního ústavu, které jsou však z roku 2001, má žloutenku s označením C přibližně 20 tisíc lidí v Česku. Podle aktuálních studií Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany v Hradci Králové z let 2014 a 2015 ale může být počet nemocných až 173 tisíc.
Většina z odhadovaného počtu infikovaných o svém onemocnění pravděpodobně neví a nikde se neléčí. Žloutenka typu C totiž často probíhá dlouhou dobu bez příznaků. Pokud není včas léčena, může dojít až k nevratnému poškození jater.
Nakažena při transfuzi
Své o tom ví Jaroslava Dušková, které v 29 letech našli nezhoubný nádor v děloze. V roce 1980 podstoupila operaci, při níž dostala dvě transfuze, ale ani po zákroku se jí neulevilo. Důvodem byla právě další zrádná choroba – žloutenka.
Jaroslava nastoupila na infekční oddělení, kde jí oznámili, že nemá ani žloutenku typu A, ani typu B. Zkrátka se nevědělo, jaký typ má, protože virus HCV, který způsobuje hepatitidu C, byl objeven až v roce 1989. Léčba v nemocnici nezabrala, poté dostala pouze léky na podporu tvorby jaterních buněk. Po devíti letech, kdy každý týden docházela na kontroly, jí ošetřující lékař sdělil, že má „céčko“. Tu nejhůře léčitelnou. Jedinou, proti níž se nedá očkovat. Ta, která se přenáší infikovanou krví – před rokem 1989 hlavně při krevní transfuzi.
Trpěla neustálou únavou a vyčerpáním. Měla nízké sebevědomí, přidal se pocit marnosti, že nemůže žít naplno a podle svých představ. Musela vést klidný, nenáročný život. Pracovat jen na částečný úvazek, po obědě si bezpodmínečně lehnout a snažit se fungovat pro své dvě děti. Zkoušela si ale udržet pozitivní myšlenky.
Nejčastější příznaky: - extrémní únava - nevolnost nebo zvracení - ztráta chuti k jídlu - horečka - tmavá moč - bolest kloubů nebo svalů - bolest nebo citlivost v břišní či jaterní krajině - šedé zbarvení stolice - žloutenka – zežloutnutí pokožky a očního bělma Zdroj: zloutenkatypuc.cz |
Po 20 letech se žloutenkou se Jaroslava rozhodla změnit ošetřujícího lékaře a našla si mladého energického hepatologa. Ten ji začal konečně léčit cíleně. Bohužel, léčbu s interferonem musela po roce a půl kvůli vedlejším účinkům přerušit. Léta s nemocnými játry, která již nebyla schopná plnit své základní funkce, si začala vybírat svou daň – v roce 2011 zkolabovala s oboustranným těžkým zápalem plic a pohrudnice. Lékaři v pražské Krči jí doslova zachraňovali život.
Zabrala až nová léčba
Po této zásadní zkušenosti byla Jaroslava doporučená na transplantaci jater. Jediná možnost, jak jí udržet a prodloužit život. Po 11 měsících čekání na vhodného dárce, ve svých 62 letech, dostala Jaroslava nová játra. Radost po transplantaci však netrvala dlouho. Virus žloutenky C zůstal v krevním oběhu a po 3 měsících po transplantaci nakazil i nová játra.
Přišel rok 2015. Pro paní Jaroslavu se stal osudovým. V pražském IKEMu jí byla nabídnuta zcela nová léčba žloutenky typu C, tentokrát bez interferonu. A stalo se neuvěřitelné - za tři měsíce léčba zabrala a od listopadu 2015 je Jaroslava už úplně bez viru HCV.
„Po 36 letech jsem opět zcela zdravá holka. Připadám si, jako by mi bylo zase třicet. Když se ohlédnu zpět, je mi líto těch 36 promarněných let. Ale jsem neskutečně šťastná za to, co je teď,“ říká.
Paní Jaroslava děkuje především moderní vědě. Do loňského roku bylo možné léčit žloutenku typu C jen pomocí kombinace interferonu, který se podává nitrožilně, s přímo působícími antivirotiky. Tato léčba je zdlouhavá, s nejistým úspěchem a často je doprovázena nepříjemnými vedlejšími účinky.
„V dnešní době jsme svědky revoluční změny v léčbě hepatitidy C. Nově máme k dispozici moderní, účinnou léčbu, která dokáže nemoc zcela vyléčit. V hepatologii jde o natolik významný krok, jako bylo popsání viru před 27 lety,“ říká předseda České hepatologické společnosti profesor Petr Urbánek. „Jde o léčbu s 95 až 100procentní účinností, bez použití interferonu, která se podává v podobě tablet a u níž můžeme úplného vyléčení dosáhnout již po třech až šesti měsících.“
Céčko na okraji zájmu
Podobně jako paní Jaroslava je ale na tom patrně mnoho Čechů. Jsou jich nejspíš tisíce. A mnozí ani nevědí, že mají v těle obávané „céčko“. Podle profesora Romana Chlíbka jsou překvapivá data o až 173 tisících nakažených důsledkem toho, že se na onemocnění žloutenkou typu C zatím příliš nemyslelo.
Jak se v těle chová virus HCV - Po prvním infikování HCV probíhá tzv. akutní fáze, kdy u 15 – 25 % případů dojde ke spontánnímu uzdravení. Tělo nakažené osoby se v tomto případě do šesti měsíců zbaví viru samo bez léčení. - U pacienta, jehož tělo se viru samo nezbavilo, dochází postupně k tzv. fibróze jater, tedy jejich zjizvení. Postupný proces zjizvování může vést až ke zhoršení funkce jater. - Trvá-li infekce déle než šest měsíců, hovoříme již o chronickém onemocnění. Chronická žloutenka typu C se projeví u 75 – 85 % nakažených. - Pokud nemoc není včas a vhodně léčena, může dojít i k nevratnému poškození jater. Tehdy mluvíme o tzv. cirhóze, kdy došlo k zjizvení někdy až celých jater. Cirhóza se u 10 – 20 % pacientů může projevit i 20 – 30 let po nakažení a je celosvětově také nejčastější příčinou transplantace jater. - Okolo 1 – 5 % pacientů trpících cirhózou pak každoročně postihne rakovina jater, tzv. hepatocelulární karcinom. Zdroj: zloutenkatypuc.cz |
„Vzhledem k tomu, že žloutenka typu C může probíhat řadu let zcela bezpříznakově, nelze žádnou laboratorní známku změny funkce jater podceňovat. Povědomí lékařů primární péče o tomto onemocnění stále neodpovídá skutečnosti, že se celosvětově očekává nárůst počtu pacientů,“ uvádí profesor Chlíbek.
„Nákaza, k níž došlo v době, kdy se o tomto typu žloutenky ještě nevědělo a neprovádělo se testování dárců krve či orgánů, se teprve nyní s odstupem řady let bezpříznakového průběhu začíná klinicky projevovat,“ dodává Chlíbek.
Svůj podíl na tom budou mít také drogově závislí, mezi nimiž je toto onemocnění časté. Ročně je v Česku zachyceno 800 až 1 000 nových případů onemocnění žloutenkou typu C. V současné době patří tato nemoc mezi nejčastější infekční poškození jater a tvoří až 82 procent všech chronických žloutenek. Se zavedením očkování dětí proti virové žloutence typu B výrazně poklesl výskyt tohoto typu, nicméně u typu C lze očekávat spíše vzestup.
Nenápadný průběh
Virová hepatitida C je nejčastějším typem žloutenky u nás. Přenáší se infikovanou krví. Nemoc způsobuje virus HCV, který byl objeven teprve před 27 lety. Proto byla před rokem 1989 častým zdrojem nákazy krevní transfuze. Teprve v roce 1992 bylo zahájeno testování dárců krve a krevních derivátů na přítomnost protilátek proti viru HCV v krvi.
Dnes je nejčastějším způsobem přenosu používání nesterilní jehly při nitrožilní aplikaci drog, rizikové může být ale i tetování, piercing či akupunktura, pokud nejsou prováděny sterilními nástroji.
Žloutenka typu C může dlouhodobě probíhat bez povšimnutí. Její příznaky lze navíc snadno zaměnit s jinými nemocemi. Pokud není léčena, může vést k rozvoji cirhózy a případně až k rakovině jater. Na infekci žloutenkou typu C se obvykle přijde náhodou při jiném zdravotním problému nebo teprve ve chvíli, kdy jsou játra již vážně poškozena a přestávají plnit svou funkci.
Na rozdíl od žloutenky typu A a B proti této neexistuje očkování. „Jedinou prevencí je obezřetné chování a vyhýbání se rizikovým faktorům – tedy nepřijít do styku s infikovanou krví. Ve zdravotnictví již dnes díky přísným hygienickým standardům nákaza téměř nehrozí. Přesto je mezi námi stále hodně nakažených, kteří mohli být infikováni při podání krevní transfuze před rokem 1992, tedy před testováním krve na přítomnost viru HCV,“ vysvětluje předseda České hepatologické společnosti profesor Petr Urbánek.
