Moje problémy začaly, když mi bylo jedenáct. Skoro každý týden jsem seděla v čekárně, abych si vyslechla diagnózu, že je to virové, že mám psychické problémy a podobně. Bolesti břicha neubývaly. Ve 14 letech mě lékař kvůli bolestem břicha poslal na gynekologii, kde samozřejmě nic nezjistili.
Crohnova nemocCrohnova choroba postihuje kteroukoli část trávicího systému, od jícnu až po konečník. Nejčastěji se vyskytuje na konci tenkého střeva nebo v místě, kde tenké střevo přechází v tlusté. Typické je, že postihuje vždy jen určitý úsek tenkého či tlustého střeva a úseky mezi jednotlivými segmenty mohou být úplně zdravé. Zánět se objevuje po celé šířce stěny. Tím dochází ke zjizvení, zúžení průsvitu střeva a může dojít až k neprůchodnosti. Zánětlivé úseky se mohou spojovat a vytvářet srůsty. Důvody vzniku této choroby nejsou dosud zcela objasněné, nejčastěji experti hovoří o tom, že je to nepřiměřená ochranná reakce na některé složky potravy a bakterie ve střevě. |
Poté mě doktor poslal k psychologovi, kam jsem ale odmítla jít. Když se to můj lékař dozvěděl, byl na mě i rodiče naštvaný, ale časem to vstřebal. Napsal mi nějaký recept, se kterým šel pak taťka do lékárny, kde na něj koukali jako na blázna. Dozvěděl se, že tyto prášky předepisují většinou na psychiatrii.
Až krev ve stolici lékaře vyburcovala
Byli jsme naštvaní, ale protože všude jinde u dětských lékařů bylo plno, musela jsem zůstat u tohoto doktora. Proběhlo ještě pár nesrovnalostí a špatných diagnóz. Když jsem měla krev ve stolici, konečně to lékař začal řešit.
Následovala fibroskopie (vyšetřovací metoda, pomocí které lékař vyšetřuje jícen, žaludek, dvanáctník a tenké střevo), kde se ukázalo podezření na Crohnovu chorobu. Pak mě čekala ještě kolonoskopie, která by měla nemoc potvrdit.
Po pár dnech šli rodiče pro výsledky a přišli se slzami v očích a v ruce měli plno receptů. Crohnova choroba se potvrdila, brala jsem 10 prášků denně. Říkala jsem si, že je mi teprve 14 a už mám zničený život.
Po necelém roce od určení diagnózy začaly další problémy. Naštěstí už jsem měla jinou ošetřující doktorku. Měla jsem hrozné bolesti břicha a myslela, že to je žaludek, ale nemohla jsem skoro vůbec dýchat a ani chodit.
Můj boj s nemocíČlánek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás, či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci. |
Akutní zánět slinivky byl další ránou
Lékařka mi dala prášky na žaludek, které jsem nějakou dobu brala. Po nějaké době mě opět začalo bolet břicho, ale naštěstí jsem druhý den šla na kontrolu na gastro, kde jsem to své doktorce oznámila. Okamžitě mě poslala do nemocnice.
Skončila jsem na JIP a druhý den se dozvěděla, že mám akutní zánět slinivky. Měla jsem prý velké štěstí, že jsem přišla včas. Po dvou dnech na JIP mi zavedli centrál pod klíční kost a dostávala jsem výživu.
Po 19 dnech jsem mohla konečně domů. Teď je mi necelých šestnáct, k paní doktorce chodím každý půl rok na kontrolu a držím dietu. Zatím mám klid.
