Lidé v současném horkém počasí často nemohou spát. Mají klimatické podmínky opravdu takový vliv na náš spánek?
Určitě. Teplota, stejně jako výkyvy světla nebo změna času, je jeden z důležitých stimulů, které vyrovnávají nebo také rozbíjejí biologické rytmy. Tedy rytmy, kterými se řídí všechny systémy organismu. Patří k nim i rytmus spánku a bdění.
Týdeník TémaJaký počet hodin spánkového dluhu už nelze dospat? Co se během spánku děje? A o čem vypovídají naše sny? Dočtete se v rozhovoru s odborníkem na spánek Petrem Smolíkem v pátečním vydání týdeníku Téma.  |
Co tedy v takových vedrech dělat?
Pohybovat se v průběhu dne v prostředí, v němž je teplota snesitelná. Větrat jen v době, kdy venkovní teplota nepřesahuje 25°C, a před ulehnutím se pokusit vytvořit mikroklima s teplotou blížící se hranici 20°C, pod níž bývá optimální teplota pro spánek. Nemůžeme-li si dopřát klimatizaci, poslouží například elektrické zvlhčovače vzduchu, nebo i jen pověšené mokré prostěradlo a větrák.
Co je přirozený biorytmus, který zmiňujete?
Biologický rytmus spánku a bdění je u každého jedince nastaven geneticky. Narodíme se s vrozenou délkou a vrozenými fázemi spánku, tedy odkdy dokdy spíme. Rozdělení na skřivany a sovy je všeobecně známé, ale až v roce 2001 objevil americký vědec Louis. J. Ptacek gen, který je zodpovědný za předsunutí spánku, čili takový „skřivánčí“ gen. Z toho se dá odvodit, že i soví spánek je geneticky podložený. Od samého narození jsme takto determinováni. Pokud vrozené nastavení nerespektujeme, ať už z důvodů pracovní doby nebo jiných činností, vystavujeme se stresu. Ten pak negativně ovlivňuje celý organismus.
Dá se vrozené nastavení spánku nějak změnit?
Jen do určité míry a jen u některých typů lidí. Existují povolání, kde se pracuje pouze v noci, jako třeba u pekařů. Tito lidé jsou schopni se celoživotně adaptovat na převrácený rytmus dne a noci. A žijí poté celkem bez problémů. Adaptabilita vůči změnám rytmu spánku a bdění je ale u každého jedince jiná. Někteří to zvládají bez problémů, jako třeba piloti transoceánských letů, u většiny lidí se ale dříve nebo později objeví různé psychické nebo tělesné poruchy.
 Docent Petr Smolík se 40 let zabývá poruchami spánku. |
Jak se mají se svým biologickým rytmem vyrovnat lidé, kteří pracují na směny?
Asi do čtyřiceti let bývají směnné provozy naším organismem tolerovány docela slušně, od čtyřiceti výš se začnou prakticky ve 100 % objevovat nějaké poruchy. A nemusí to být jenom poruchy spánku. Vzhledem k tomu, že se jedná o stres, který působí na celý organismus, trpí všechny tělesné systémy. Ty, které máme vrozeně nejslabší, onemocní nejdříve.
Jaké jsou u spánku nejčastější poruchy?
Nejčastější je nespavost. Ať už jde o neschopnost usnout, neschopnost udržet spánek, kdy se člověk v noci budí, nebo příliš časné probouzení. Příčin nespavosti je velké množství. Může se jednat o vnější vlivy nebo o biologické poruchy systémů mozku, které řídí spánek a bdění. K nejčastějším vlivům patří nerespektování vlastní spánkové periody. Lidé typu skřivánka, kteří chodí brzy spát a brzy vstávají, se sice nemohou účastnit večerních aktivit, ale nespavostí většinou netrpí. Daleko hůř jsou na tom sovy – lidé se zpožděnou spánkovou fází, zejména pokud mají zaměstnání s časným začátkem. Musí ráno vstávat proti svému přirozenému rytmu a s tím se organismus obvykle velmi těžce vyrovnává. Pokud se jedná o pouhou hodinu denně, tak mají po pěti pracovních dnech určitý spánkový dluh, ale celkem v pohodě jej dospí o víkendu. Když je ale rozdíl třeba tři hodiny, tak je to významný stres, který už se dohnat nedá.
Co by měl takový člověk dělat, aby usnul dříve?
To je složité, protože měnit vrozené nastavení je možné jen na krátkou dobu. Pokud ale musí jedinec vstávat o více než hodinu dříve oproti své přirozené potřebě, je na místě přemýšlet o změně zaměstnání.
