Opar jsem si mazala mastičkou a šla normálně do práce. Večer jsem se už cítila divně, měla jsem horkost a k tomu jako bych měla staženou celou levou část obličeje. Jako kdyby mě někdo vzadu tahal za kůži. Nebolelo to, ale byl to prostě divný pocit. Jediné, co trochu bolelo, byl ten opar.
Druhý den jsem šla zase do práce, ale už mi to celé začínalo být divné. Začínaly mě bolet uzliny na levé straně krku a polykání nebylo nejpříjemnější. Začala jsem tedy googlit na internetu, oč by se mohlo jednat. Na to jsem specialista. Svou troškou do mlýna přispěl i můj milý přítel, když mi poslal odkaz na článek s příušnicemi. Docela to odpovídalo.
Levá část tváře mi začala odumírat
Už jsem byla napevno rozhodnutá, že odpoledne navštívím svou obvodní lékařku. Tou dobou už mi ovšem začínalo připadat, že levá část tváře mi jakoby odumírá. Paní doktorka mě obratem poslala do nemocnice na neurologii a ORL. A poprvé vyslovila podezření na zánět lícního nervu.
Na Bulovce mi doktorka při té příležitosti přišla na drobnou vadu sluchu a poprvé jsem slyšela to magické slovo „paréza“. Z ORL jsem putovala na neurologii, kde jsem musela dělat sérii žertovných cviků - vyplazovala jsem jazyk, sahala si na nos se zavřenýma očima, pochodovala na místě atd.
Můj boj s nemocíVážení čtenáři, článek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci. |
A najednou mě doktorka poslala na infekční oddělení. A opět vyslovila to slovo „paréza“. Jelikož šlo všechno velmi rychle, ani jsem si to nestačila vygooglit. Na infekčním oddělení mě čekalo největší překvapení. Obrna už mezitím nabrala na intenzitě, levé ucho jsem měla úplně bez citu. Jako kdybych vyšla z ordinace zubního lékaře po umrtvující injekci.
Mezitím už za mnou na pohotovost přijel přítel, takže jsem měla alespoň oporu. Pořád jsme měli docela veselou náladu, dělali jsme si z mého stavu legraci a těšili se, jak si doma dáme rybu, kterou jsme si den předtím koupili. Ovšem pak jsem najednou ze sesterny uslyšela, že sestřička volá na lůžkové oddělení. Můj (už tak dost tuhý) úsměv ztuhl ještě více.
V nemocnici mi nasadili antivirotika
V ordinaci u paní doktorky jsem byla poměrně dlouho. Prohlížela si mě velmi důkladně, měřila mi tlak a tep, sepisovala se mnou rodinnou anamnézu a opět jsem prováděla sérii žertovných cviků.
Závěr byl ovšem nekompromisní, určitě je nutná hospitalizace, protože vzhledem k tomu oparu budu ráda, když to bude jen obrna lícního nervu. Najednou začala létat vzduchem další diagnóza, a sice virový zánět mozkových blan a hrozba lumbální punkce. A v tu chvíli mě humor přešel definitivně.
Takže si mě převzali na lůžkovém oddělení, dostala jsem slušivé erární pyžamo a čekala mě první noc na oddělení. V noci se na mě ještě přišla podívat primářka, podivila se, jak mám nesouměrný obličej a bylo. Nasadili mi antivirotika a pak už jsem jen čekala na ráno a modlila se, ať je to jen ta obrna.
Bellova parézaPři obrně lícního nervu v obličeji (tzv. Bellově paréze) má pacient oslabené mimické svalstvo na celé jedné polovině obličeje. Tato obrna bývá zapříčiněna například příušnícemi, boreliózou, úrazem, útlakem kvůli nádoru v příslušné oblasti nervu, pásovým oparem v této lokalizaci a oboustranně tzv. syndromem Guillain-Barré. Někdy se příčinu parézy lícního nervu nepodaří zjistit. Více informací na Vitalion.cz. |
Ráno následovaly odběry krve, pak vizita, zvýšení dávek antivirotik a třídenní pozorování. Díky MP3 přehrávači a internetu v mobilu a návštěvám (ovšem pouze hodina denně, protože šlo o infekční oddělení, kde byl zřejmě jiný režim) se to dalo docela slušně přežít. Když se to tak vezme, tak mi vlastně nic nechybělo. Kromě partnera a domova samozřejmě. Ale ten za mnou denně jezdil a vozil mi laskominy, takže se ty tři dny daly přežít.
Tři týdny v neschopnosti
V pátek mi doktorka řekla, že mě pustí domů, takže jsem byla nadšená. Pak jsem ještě byla doma tři týdny na neschopence. Naštěstí mám takovou práci, která se dá v případě nouze dělat z domova.
Chodila jsem na rehabilitace obličeje, což bylo docela zábavné. Příjemné masírování obličeje a různé tlaky na obličej. Nos jsem měla trochu nakřivo směrem k pravé straně. To bylo způsobenou tím, že ta zdravá pravá strana obličeje je silnější a má tendenci si jakoby tu oslabenou část obličeje přetahovat k sobě. Také jsem měla rýhy na čele a pod nosem, které tam dříve nebyly. Ale i to rehabilitace a čas spravily.
