Dražba na pomoc proti rakovině Pacientka spolupracuje s Aliancí žen s rakovinou prsu, která v rámci projektu For You by ING pomáhá osvětou v boji proti rakovině. Právě na osvětu jsou určeny peníze z dražby unikátních háčkovaných obrazů Lucie Bílé, které věnovala do aukce. Ta se koná v pondělí 22. dubna 2013 na OnaDnes.cz. |
O své nemoci se Miriam Kotorová dozvěděla na pravidelném vyšetření. Na mamograf chodila od svých 36 let kvůli zánětům po kojení. Rok předtím, než jí ošetřující lékař sdělil diagnózu rakoviny prsu, měla problémy. O to více se hlídala. Svou roli zahrál i fakt, že ženy v její rodině umírají na rakovinu. Maminka jí zemřela v 62 letech na karcinoid tenkého střeva.
Diagnózu si Miriam vyslechla před třemi lety. Jako první přišel šok. "Proč zrovna já," ptala se tehdy matka dvou dětí. Výsledky vyšetření prokázaly hned tři zhoubné nádory, každý měl přibližně jeden a půl centimetru.
Sebrala všechny síly a rozhodla se nemoci postavit čelem a bojovat.
Jeden, nebo tři nádory? Lékařka určila špatnou diagnózu
Na internetu si sama našla vhodné zařízení blízko svého bydliště, kde mají s léčbou rakoviny velké zkušenosti, a zároveň si zjistila i možnosti alternativní léčby. V nemocnici, kterou si vybrala, však přišel další šok. Doktorka jí sdělila, že vidí pouze jeden malý, sotva půlcentimetrový nádor v pravém prsu. Radost ale u Miriam brzy vystřídaly pochyby. "Že by se biopsií prokázaná ložiska najednou ztratila?"
Miriam před a po rakovině prsu
Miriam se nevzdala, vyhledala si jinou lékařku, v jiné nemocnici. Ta potvrdila původní diagnózu – tři nádory. Onkoložka jí naordinovala osm dávek chemoterapie a operaci. Po chemoterapii následovala v říjnu 2010 totální ablace prsu. "I v té hrůze jsem si dokázala najít světlý bod. Začala jsem žít naplno," vypráví o svém boji k rakovinou. "Když mi bylo dobře, jela jsem na plné obrátky. Šla jsem na diskotéku, bavila jsem se. Pozitivní přístup mi zachránil život."
Pozor na léčitele
Vedle klasické konzervativní léčby se Miriam zajímala i o alternativní možnosti. Stejně jako mnohé ostatní ženy, i ona se svého času upnula k léčitelům. Ti jí přesvědčovali o tom, že žádné nádory v prsou nemá a zrazovali ji od chemoterapie i operace. Zdravý rozum jí však velel nenechat se zmanipulovat ani od jedné, ani od druhé strany. "Nespoléhám se na druhé," vypráví o své zkušenosti se zákeřnou nemocí 49letá kosmetička.
"Nic není jenom černé nebo jenom bílé," říká po vlastních zkušenostech. Je přesvědčená o tom, že spojení západní a východní medicíny by zachránilo spoustu životů. Na podpůrné léčbě bude ještě dva roky, dochází na pravidelné kontroly ke své onkoložce a zároveň spolupracuje s neuroložkou. Dbá na rady ohledně správné stravy a píchá si, v rámci podpůrné léčby, výtažky z jmelí.
Miriam o svém boji s rakovinou napsala také knihu "Říkejte mi Miriam", kterou vydala vlastním nákladem. S urputností sobě vlastní se po léčbě pustila také do výroby triček pro stejně postižené ženy. Na vlastní kůži totiž zjistila, že sehnat vhodné oblečení není vůbec jednoduché.
"Žena má být ženou, já jsem své ženství potlačovala. Ostatním ženám bych poradila, aby poslouchaly své tělo a intuici a nenechaly sebou manipulovat, nikdo je nezná tak dobře, jako ony sebe samy," radí Miriam, která svůj boj s rakovinou vyhrála.
