Jsem Slovenka, je mi 25 let a žiju v Česku už několik let. Když jsem se nakazila, byla jsem na takzvané hranici adolescentů, kteří nákaze snáze podlehnou.
Začalo to jeden večer bolestí v nohou, jako kdybych měla svalovici z přílišného chození anebo cvičení. Druhý den ráno jsem se probudila s obrovskými bolestmi v nohou, bylo mi zle od žaludku, nesnesla jsem světlo a celý svět se se mnou točil.
Lékařka mě zběžně vyšetřila, změřila teplotu, která byla v její ambulanci už 39 stupňů. Do poslední chvíle jsem hýbala šíjí a hlava mě vůbec nebolela. Vyvrátila podezření na zápal mozkových blan s tím, že jsem silná žena a je to jen silnější viróza.
Podezřelé modřiny
Nespojila si to s ničím vážným. Dostala jsem od ní recept na prášky proti bolesti žaludku a doporučení, abych v malých dávkách popíjela Coca Colu. Nikdy mi tak zle nebylo, nemohla jsem se zhluboka nadechnout a místy jsem lapala po dechu.
Nohy mě vůbec neposlouchaly a ruce jsem měla ledové. Mrzly mi prsty a bolely mě, jako kdyby mi měly odpadnout.
Vážení čtenáři, článek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 Kč. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci. |
Doma jsem dlouho spala a probudila jsem se až večer, to mi už bylo opravdu příšerně. Přivolaná záchranná služba zkonstatovala pouze to, co moje lékařka - viróza.
Po hodině, co záchranka odjela, jsem si všimla na levé ruce modřiny. Na druhé bylo více modročervených skvrn. Nohy jsem měla mramorové a nepřestávaly mě ani na sekundu bolet.
Krvácení do plic
Můj přítel volal záchranku znovu. Ta mě už vzala na Bulovku, kde mi lékařka oznámila, že mi selhaly ledviny a krvácím do plic.
Byla jsem několik týdnu v umělém spánku a probuzení do reality nepřeju nikomu. Ten pohled na moje nohy a ruce...
Nechápala jsem, co se to se mnou stalo.
Nohy jako polité žíravinou
Vypadalo to, jako kdyby mě někdo polil žíravinou. Měla jsem nekrózy měkkých tkání a kůže na téměř třiceti procentech těla, přišla jsem o Achillovy šlachy na obou nohách.
Na levé noze byly defekty tak rozsáhlé, že se s tím nedalo nic dělat, takže mi museli udělat amputaci v bérci.
Mapy po rozsáhlých autotransplantacích kůže mám na pravé i levé končetině.
Zbývající chodidlo skoro vůbec necítím, ale po intenzivní rehabilitaci v Kladrubech jsem se zlepšila a dnes už dokážu chodit po bytě i bez berlí. Kromě jizev po těle mi zůstala i obrovská jizva na duši, že v dnešní době může takováto nebezpečná bakterie zničit celý život jednoho mladého člověka.
Dejte děti očkovat
Když se mě někdo ptá, co se mi stalo, a já jim řeknu o meningokoku, téměř tři čtvrtiny lidí neví, o co jde. Ani já jsem nevěděla.
Dnes už sama navrhuji maminkám, aby svoje děti dávaly očkovat. Já své děti, až budu jednou nějaké mít, určitě očkovat dám a nebudu váhat ani minutu.
Viděla jsem na svých rodičích, jak se trápili a bojovali se mnou. Modlili se, abych nebyla hluchá, slepá, nebo dementní, aby mi začaly fungovat ledviny a já mohla zase žít.
