Hlučné pracoviště nebo jakékoli jiné zdroje dlouhodobého hluku mohou způsobit zhoršení sluchu, hypertenzi, ischemickou chorobu srdeční, poruchy spánku, snížené libido, předčasnou ejakulaci, dokonce i smrt.
S vystavováním se hluku pravděpodobně souvisí i změny v imunitním systému těhotných žen a výskyt vrozených vad dětí. Lidé vystavení nadměrnému hluku trpí mnohem více stresem a jsou agresivnější.
Hluk je fenoménem naší doby. I když si jeho zvýšenou intenzitu často již ani vědomě nepřipouštíme, na lidské zdraví má velmi negativní vliv. Nemusíte přitom nutně pracovat se sbíječkou, ani bydlet v těsné blízkosti letiště, k poškození zdraví stačí hluční kolegové, nebo setrvalé mejdany u sousedů.
Všudypřítomný hluk
K nejvýznamnějším zdrojům nadměrného hluku patří silniční a letecká doprava, na třetím místě se potom, podle výzkumů, umístil dlouhodobý poslech hlasité hudby a průmysl. Podle údajů Světové zdravotní organizace (WHO) silniční doprava zodpovídá za osmdesát procent nadměrného hluku v Evropě. Ohrožuje každého třetího Evropana, každý pátý obyvatel Evropy je potom vystaven nebezpečné hladině nočního hluku.
Podle výzkumu, který proběhl ve Velké Británii, se každý desátý člověk potýká s obtěžujícím a stresujícím nočním hlukem, který je způsoben lidským faktorem. Jen ve Velké Británii uvádí téměř šest milionů lidí, že jim život znepříjemňují hluční sousedé, kvůli kterým si nemohou užívat klidu domova. Osmnáct milionů Britů se potom potýká s nadměrnou intenzitou hluku přes den.
Vědci zjistili, že spíš než intenzita a délka trvání hluku je z hlediska stresu mnohem podstatnější jeho povaha. Je například dokázáno, že nárazový hluk spojený s leteckou dopravou je lidmi vnímán jako mnohem víc stresující než hluk spojený se silniční dopravou, který se udržuje na přibližně stejné úrovni.
Na pracovišti je považován za obtěžující hluk větší než pětapadesát decibelů. Předmětem stížností je však například i hladina hluku menší než čtyřicet decibelů (to je přibližně hluk, který vydává lednička v chodu). Jako silně obtěžující jsou například vnímány soukromé telefonáty kolegů. Je však zajímavé, že na stejně hlasité pracovní telefonáty kolegů si lidé nestěžují.
Hluk škodí už před narozením
Už v roce 1978 vydala Environmental Protection Agency zprávu, podle které existuje souvislost mezi nadměrným hlukem a nízkou porodní váhou dětí (za nízkou porodní váhu se považuje hmotnost menší než 2 500 g). Pokud je těhotná žena vystavená dlouhodobě nadměrnému hluku (například letecké dopravě), existuje větší pravděpodobnost, že dítě bude trpět vrozenými vadami.
Plod je schopný vnímat zvuky už v děloze a odpovídá na ně pohybovou aktivitou i změnou srdečního tepu. Nejhorší vliv má na nenarozené dítě nadměrný hluk, kterému je plod vystaven mezi patnáctým a šedesátým dnem po početí, kdy se formují jeho vnitřní orgány a centrální nervový systém. Hluk jej ale ohrožuje i v pozdějším stádiu vývoje, kdy v jeho důsledku klesá krevní zásobení.
Studie provedená v roce 1993 na Cornell University zjistila, že děti vystavené nadměrnému hluku mají větší problémy s učením, hůře čtou a mluví.
Infarkty a problémy se spánkem
Nadměrný hluk je také spojován s kardiovaskulárním problémy. V roce 1999 vydala WHO zprávu, podle které existuje souvislost mezi dlouhodobým vystavováním se hluku o síle 67 - 70 decibelů a hypertenzí. V případě nočního hluku stačí již intenzita 50 decibelů a významně stoupá riziko infarktu v důsledku zvýšení produkce kortizolu. Dlouhodobé vystavení nadměrnému hluku vede k zúžení cév a zvýšení krevního tlaku.
V roce 1997 rozeslali vědci dotazníky mezi dvě skupiny respondentů, z nichž jedni bydleli v těsné blízkosti velkého letiště a druzí v tiché čtvrti. Lidé bydlící v blízkosti letiště si mnohem častěji stěžovali na problémy se spánkem, bolesti hlavy, zažívací problémy a celkově byl jejich zdravotní stav horší. Podle údajů EU je nadměrnému letištnímu hluku vystaveno přibližně osmdesát milionů Evropanů.
Podobný negativní vliv má i dlouhotrvající intenzivní hluk na pracovišti. Dokázala to studie z roku 2004 Health effects caused by noise, kterou uskutečnil Ising H. Kruppa.
K tomu, aby se člověku zvýšila hladina stresových hormonů a začal trpět poruchami spánku, stačí podle studie, kterou v roce 1998 provedl Evans, i relativně nízká hladina zvuku. Při tomto výzkumu simulovali vědci zvuk letadla přelétávajícího v noci nad domem. U spících lidí se významně zvýšila hladina adrenalinu a kortizolu už po dvou nocích.
Psycholog Harder a jeho kolegové zase v roce 1999 měřili hladinu kortizolu spících lidí, kteří byli vystaveni hluku o intenzitě podobné hlasitému hovoru. Již po třech nocích došlo k významnému zvýšení hladiny kortizolu. Po sedmi dnech byly narušeny přirozené biorytmy.
