Původně měli v Berlíně běžet jeden muž a jedna žena. Z vybraných žen ovšem nakonec náročným sítem neprošla žádná, byť do poslední chvíle byla velkou favoritkou Helena Chornozatonská. Jenže nakonec nesplnila poslední ostrý test, běh na 30 kilometrů.
Podle profesionálního trenéra Vladimíra Korbela, který sedmičku odvážných připravoval, se to stává i špičkovým atletům, že nakonec nezvládnou kvalifikační limit. Helenu navíc trápila v poslední době nemoc, a tak podle Korbela bude lepší, když si svůj první maraton zaběhne třeba příští rok v Praze.
"Snažili jsme se lidi vybrat tak, aby byl z pohledu daných kritérií výběr co nejspravedlivější. Bohužel, do Berlína může jet jen omezený počet běžců. A z pohledu sportovních výsledků, trénovanosti a zvládnutí testu byli Lukáš a Tomáš jasně nejlepší," konstatoval Vladimír Korbel.
Rozhodl běh na 30 kilometrů
Oba to dokázali v třicetikilometrovém závodě, který zvládli suverénně a v cíli je nakonec dělila jediná minuta. První Lukáš, druhý Tomáš.
"Test na třicet kilometrů je vnímán běžci jako náročná vzdálenost, která se přibližuje maratonu. Na této trati se člověk svými pocity přibližuje pocitům na maratonu. V tréninku se běžci zatím, kromě ojedinělých běhů, nedostali na takovéto ostřejší měření vlastních sil," vysvětlil Korbel.
Suverénní Lukáš
Hned od startu se Lukáš usadil na prvním místě a už před sebe nikoho nepustil. "Chtěl jsem jen nasadit ze začátku rychlejší tempo i pro ostatní kluky a naštěstí mi to sedlo a vydrželo až do cíle," popsal Lukáš svůj vítězný závod.
Jak uběhliLukáš - 2:14:20 Helena - 25 km za 2:30:20 |
Lukáš přitom nepatřil mezi favority. První ostrý test na dvacet kilometrů zvládnul až v třetím nejlepším čase. "Dvacítku jsem běžel po týdenní dovolené u moře, kde nebyla moc šance dobře a často trénovat. Nebyl jsem dostatečně připravený."
Tomáš si věří na 3:30
Tomáš, druhý v cíli na třicet kilometrů, má skromnější přání. Chtěl by berlínský maraton zvládnout za tři a půl hodiny. "Jsem moc rád, že můžu do Berlína jet," řekl Tomáš, který si pochvaluje trenérské vedení Vladimíra Korbela, jenž "měl v rukách" například i českého reprezentanta Jiřího Mužíka. A pomohlo mu i společné trénování s ostatními.
"Příprava ve skupině a s trenérem byla pro mě úplně nová zkušenost, díky níž jsem letos v běhání udělal velký pokrok," svěřil se Tomáš.
Hluboce smekám
Podle trenéra Vladimíra Korbela ovšem zasluhuje pochvalu celá skupina, která v projektu iDNES.cz a Nike bojovala o účast na berlínském maratonu.
"Všichni byli úžasní. Především svým zaníceným přístupem. Na tréninky jezdili až z Kladna, Českých Budějovic, z druhého konce Prahy. Maminky s dětmi si zorganizovaly čas tak, aby se tréninků mohly zúčastňovat. Prostě z pohledu svých možností přípravě dávali všichni maximum," říká trenér.
Je podle něj obdivuhodné, jak se za čtyři měsíce dokázali zlepšit. "Přicházely těžké chvíle, zranění, nemoce, ale tyhle lidičky, spíše lidé s velkým L, dokázali především sami sobě i nám ostatním, že když člověk opravdu něco chce a jde za tím, není pro něj nic nemožné," pokračuje Korbel.
"Na začátku tréninku někteří byli schopni uběhnout pouze 4 až 6 kilometrů a teď jsou schopni uběhnout maraton. To jsou borci, kteří překročili svůj vlastní stín. Hluboce před všemi smekám!"
Teď už jen lehčí trénink
Až do maratonu už Lukáše s Tomášem nečeká nic náročného. Teď hlavně musí vyladit svůj organismus na optimální výkon.
"Naplánoval jsem jim jen pár rychlejších krátkých tréninků se snahou udržet si zdraví a neonemocnět. Někdy se totiž stává, že právě když přichází sportovní forma, člověk je najednou náchylnější na různá onemocnění, především virového typu. A tak bych rád, aby těch pár posledních dnů skončilo bez narušení závěrečné přípravy. Držme jim palce," dodává Korbel.
Co na sebe prozradil vítěz LukášO fotbalu: "Fotbal hraju od svých šesti let, momentálně v Rakousku." O trénování na maraton: "Kvůli fotbalu musím dojíždět minimálně třikrát týdně z domova v Českých Budějovicích do zahraničí, a tak bohužel nestíhám plnit tréninkový plán. Ale naštěstí se při fotbale taky hodně běhá." O své práci: "Pracuji v Městské charitě České Budějovice, ale ta práce si vybrala spíše mě než já jí." O svých koníčcích: "Sport všeho druhu, spánek, kamarádi s plzničkou a můj pes." O tom, jak všechno zvládá: "Dobrá organizace práce, tolerantní přítelkyně, láska ke sportu." O svém životním přání: "I když to zní jako klišé, ale je to zdravá rodina." |