Mám syndrom bělavé bradavky. A nedá se vyléčit

Co mi vlastně je, jsem se dozvěděla zcela náhodou. Hledala jsem na internetu informace o kojení a najednou jsem narazila na popis příznaků, které mi již několik měsíců znepříjemňovaly život: silné bolesti prsou, migrény, nesnášenlivost chladu. Onemocnění se jmenuje syndrom bělavé bradavky. Čtenářka Veronika napsala další kapitolu našeho seriálu Můj boj s nemocí.

Bolest prsou byla nesnesitelná. | foto: Profimedia.cz

Vlastně to ani není choroba, jen soubor příznaků. Typické je právě ono zbělání bradavky způsobené křečí cév. Projevuje se silnou bolestí a pálením. Bohužel, žádná léčba prozatím neexistuje, ví se pouze to, že bolest zmírní přiložení teplého obkladu. Ale vezmu to od začátku.

Bolest začala po otěhotnění

Když jsem otěhotněla, byla jsem snad tím nejšťastnějším člověkem pod sluncem. Po pár týdnech mě začala bolet prsa. Bolest byla silná, ale trvala jen pár minut, objevila se zpravidla jednou denně. Ptala jsem se těhotných kamarádek a lékařky, je-li to běžné. Všichni mě ubezpečovali, že je to naprosto běžný příznak těhotenství a že po třech měsících bolest ustoupí.

Bohužel, nestalo se tak. Záchvaty intenzivní bolesti se prodlužovaly, přicházely častěji během dne. Ve druhé polovině těhotenství se nezřídka dostavily i šestkrát denně a výrazná bolest trvala až hodinu a půl a poté ještě několik hodin odeznívala.

Časem jsem vysledovala, že se bolest objevuje po tělesné námaze nebo vlivem chladu. Dělala jsem všechno proto, abych se jí propříště vyhnula, ale pocitu chladu se prostě nedalo zabránit. Zároveň s rozvojem tohoto syndromu jsem se totiž stala ještě zimomřivější, než jsem bývala dříve.

Zima mi byla i v Africe

Poprvé mě má zimomřivost překvapila v Tunisku. Na pláži bylo krásných třicet šest stupňů, ale mně zimou drkotaly zuby, manžel mě zabalil do ručníku, a já se stále nemohla zahřát.

A tak je to vlastně pořád. Je mi stále zima. Když přicházel podzim (ten loňský byl bohudík poměrně teplý), chodila jsem ve dvaceti stupních ve dvou tlustých svetrech a zimní bundě.

Ač jsme měli v bytě vytopeno na krásných pětadvacet stupňů, nosila jsem zimní ponožky, huňatý svetr, a když jsem jen tak seděla na gauči, zabalila jsem se ještě do deky. Ale i tak mě sem tam otřepala zima a bradavky mě opět nesmírně rozbolely.

Syndrom bělavé bradavky

Syndrom bělavé bradavky je způsoben stažením krevních cév. Bradavky se stáhnou, krev z nich odejde a tím získají světlou barvu. Projevuje se silnou bolestí a pálením. Bohužel, žádná léčba prozatím neexistuje. Pomáhá ale přiložení teplého obkladu.

Nejhorší ze všeho byla večerní hygiena. Jakmile jsem vypnula sprchu, naskočila mi husí kůže. Když jsem vycházela z koupelny, plakala jsem bolestí téměř každý den.

Zkoušela jsem léky i bylinky

Připadala jsem si jako mimozemšťan. Stěžovala jsem si na své obtíže u gynekoložky, zkoušela jsem různé masti, léky, bylinky, ale k žádnému zlepšení to nevedlo. Bála jsem se, že jsem nějaká divná, cítím bolest, kterou nelze léčit. Přemýšlela jsem, zda mám prsa citlivá jako všechny "těhulky" a jen to příliš prožívám, anebo zda jsem nemocná a lékařka to není schopná odhalit.

V zoufalství jsem se svěřila své mamince. Tehdy mi spadl kámen ze srdce. Maminka přiznala, že to samé prožívala během svých těhotenství i ona. Vyděsila mne sice trochu tím, že porodem bolest nezmizela a provázela ji celé kojení a v menší míře se někdy vrátí i teď, ale doufala jsem, že moje trápení porodem pomine.

V každém případě jsem si pak přestala připadat divná, protože jsem věděla, že nejsem první na světě, kdo se s něčím takovým potýká.

Bolestí jsem si rozkousala rty

Nejhorší ze všeho byla opravdu ta bolest. Byla velmi silná, dokonce horší než porodní bolesti. Když jsem byla doma, mohla jsem si dovolit kroutit se bolestí jako žížala, ale v práci, v tramvaji, ve společnosti to bylo opravdu hrozné.

Bolest byla tak intenzivní, že jsem byla během chvilky zpocená do poslední nitky, celá jsem se třásla, nemohla jsem někdy samou bolestí ani promluvit, zvracela jsem, rty jsem měla celé rozkousané, dlaně poškrábané, jak jsem bezmocně zatínala nehty.

Pořád jsem doufala, že od příštího měsíce to už přejde. Ale nepřešlo.

Pomáhá mi teplý obklad

Jako poslední naději jsem viděla porod. Věřila jsem, že potom se již bolesti zbavím. Bohužel, vypadá to, že se tohoto syndromu nezbavím nikdy.

I když po porodu přišlo jisté zlepšení. Bolest již není tak intenzivní a objevuje se méně často. Nejsem již tolik přecitlivělá na chlad, bolest pro změnu vyvolává mechanické podráždění bradavky při kojení. Nezřídka se raduji, jak miminku při krmení chutná, ale sama přitom slzím bolestí.

Nepříjemné je hlavně to, že bolest může přijít v podstatě kdykoli. I když jsem časem zjistila, že přejde snáze po přiložení teplého obkladu, je toto opatření praktikovatelné pouze doma.

No schválně, dokážete si představit, že jedete tramvají a najednou vás začne intenzivně bolet bradavka? Nelze jen tak vytáhnout prso a přiložit si na něj termofor. To se koušete do rtů, zatínáte nehty, kapesníkem stíráte kapky potu, které vám tečou po čele, lechtají na nose, pálí v očích. Věřte mi, není to nic příjemného.

Nemůžu si jít ani zaplavat

Jedním z přirozených důsledků syndromu bělavé bradavky je omezení všech aktivit, které se odehrávají mimo domov.

Nemluvím zde jen o bazénu, kam si nemohu jít zaplavat, jelikož v chladné vodě mě bolest přepadne během pár minut. Nemluvím o bruslení, procházkách zimní krajinou, večerním posezení na balkoně.

Ony úplně vystačí obyčejné návštěvy, které jsem omezila na nezbytné minimum. Nikdy si totiž nemohu být jistá, kdy a kde mne bolest potká, zda budou mít hostitelé doma dostatečně teplo, nebudou chtít vyvětrat, budou mít teplo na záchodě, kdybych si potřebovala odskočit.

A je mi trapné hodinu se ošívat bolestí, potit se, přerývaně dýchat nebo jen říct: To nic, bolí mě prsa. Ostatně, většinou mě rozbolí, hned jak vyjdu z prohřátého auta.

Doufám, že se objeví lék

Teď, co se narodilo miminko, je to už přeci jen lepší. Bradavky mne ze zimy rozbolí jen výjimečně. Konečně se mohu beze strachu osprchovat, zajít do obchodu, navštívit přátele.

Kojení však stále velmi bolí. Říkám si, zda to maličký cítí, když pije a já se zachvěji bolestí. Mám strach kojit mimo domov, protože nevím, jak se zachovat, když mě poté prsa rozbolí a trvá zpravidla půl hodiny, než jsem schopná soustředit se na něco jiného než na onu svíravou bolest.

Chtěli bychom mít více dětí. A já jen doufám, že brzy bude objeven lék či jiné medicínské opatření, které dokáže tento nepříjemný syndrom odstranit. Jsem si jistá, že trpících žen je jistě více. Chybí však osvěta (mezi lékaři, laktačními poradkyněmi i ženami samotnými) a hlavně účinná pomoc.

Vážení čtenáři, článek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu [e-mail]. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 Kč. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci.