1. Stabilizovaná poloha je vždy nutná
Není pochyb o tom, že stabilizovaná poloha je důležitá. Nespasí ale v každé situaci - naopak, může i uškodit. V první řadě musíte zjistit, zda poraněný dýchá, a zkuste u něj nahmatat pulz. Dýchání ověříte, když k nosu a ústům dotyčného přiložíte tvář.
Pulz nahmatáte na krční tepně, zápěstí nebo tříslech. Pouze tehdy, když budete spolehlivě vědět, že ošetřovaný dýchá, můžete jej přetočit na bok a dát mu ruku pod hlavu. I nadále byste měli kontrolovat, zda se dech dotyčného nezastavil.
Stabilizovaná poloha je vhodná především v situacích, kdy se má zraněný (nebo opilý) člověk zotavit, případně vystřízlivět. Má zabránit tomu, aby mu zapadl jazyk, nehrozí ani zadušení zvratky. Ve vážnějších případech se nemohoucímu musíte věnovat dál.
2. Je třeba podložit hlavu
Záchranáři mají na podložení hlavy výstižný termín: polštářek do rakve. Když totiž člověku v bezvědomí podložíte hlavu, může to pro něj znamenat rychlý konec. Extrémní situace, v níž jde o život, se ani vzdáleně nedá srovnat s poleháváním v posteli, kdy je měkká podložka pod hlavou žádaná.
I když člověk v bezvědomí dýchá, zřejmě to pro něj není příliš snadné. Pomůžete mu, když jeho hlavu namísto podložení zakloníte. Spodní čelist se tím pádem zvedne a posune dopředu, posune se i jazyk, který může blokovat dýchací cesty.
Kdybyste dotyčnému hlavu předklonili, což by se v případě polštářku nebo jakékoli jiné podložky hlavy stalo, ohrozili byste jeho dýchání. Polštářek proto použijte jen tehdy, když dotyčný s vámi komunikuje, nemá zraněnou páteř a měkké pod hlavou si sám přeje.
Jak poskytnout první pomoc při úrazech na kole |
3. Jazyk musím přišpendlit
Takové drastické metody není třeba používat. Pokud zraněnému zakloníte hlavu, jak bylo popsáno výše, nemusíte se bát, že by mu jazyk zapadl. V této poloze se jazyk sám udrží mimo dýchací cesty a není třeba mu „pomáhat“ spínacím špendlíkem.
Ve stabilizované poloze na boku také nehrozí, že by se mohl dotyčný, který je při vědomí, zadusit.
4. Když dýchá, je v pořádku
Nemusí to být pravda. Vedle dechu byste měli vždycky zkontrolovat, zda člověku také pracuje srdce, samo dýchání vás může zmást. Dotyčný třeba až minutu dýchá, ačkoli jeho srdce stojí. A tato minuta může být rozhodující.
Pokud tedy člověk v bezvědomí dýchá jen přerývaně a nepravidelně a vy nenahmatáte pulz ani na jedné tepně, začněte ho oživovat masáží srdce a umělým dýcháním.
5. Oživování má smysl jen pár minut
Mýtus asi plyne z filmů a seriálů z lékařského prostředí, kde záchranáři po minutě vzdávají resuscitaci zraněného s odůvodněním, že je to marné. To však není odraz skutečnosti, nýbrž fakt, že sledování půlhodinového oživování by asi diváky odradilo.
Nicméně pravda je taková, že byste měli vytrvat v resuscitaci až do příjezdu záchranky nebo do té doby, co vám budou stačit síly - čili i několik desítek minut. Masáž srdce a umělé dýchání ve spojení se stresovou situací jsou tělesně velmi namáhavé, je-li to možné, měli by se zachránci střídat.
