Paměť bez poloviny mozku?
Celá pravá mozková hemisféra byla odebrána Jessie Hallové, šestileté dívce z Texasu. Účelem zákroku bylo zastavit ničivé záchvaty, kterými trpěla. Dívka trpí vzácným onemocněním, Rasmussenovou encefalitidou. Při tomto onemocnění dochází laicky řečeno k postupné degeneraci mozkové kůry, což způsobuje nekontrolovatelné záchvaty. Neurochirurg Ben Carson se v tomto případě rozhodl pro ojedinělý postup, nazývaný hemisferektomie. Jde v podstatě o chirurgický výkon, při kterém se hemisféra anatomicky vyjme nebo se funkčně zcela odpojí.
Dívka může být trvale ochrnutá na levou část těla. Přestože se jedná o velmi tvrdý zákrok, lékaři předpokládají, že paměť i osobnost dívky zůstanou neporušené. Zbývající polovina mozku v takovýchto případech obvykle přebírá funkce prováděné vyjmutou polovinou. Dětská klinika Johna Hopkinse v Baltimore provádí přibližně dvanáct těchto operací každý rok. Většinou je podstupují děti ve věku pěti až deseti let.
Operace dítěte v děloze
Kylie Bowlenová z Melbourne byla ve 22. týdnu těhotenství, když lékaři operovali její dosud nenarozené dítě. Během vývoje plodu došlo k protržení amnia (tj. vnitřní plodový obal), který se obtočil kolem končetin plodu. Do kotníků přestala proudit krev a pokud by škrcení pokračovalo, došlo by u nenarozeného dítěte k amputaci končetin. Běžně lékaři vyčkávají do 28. týdne těhotenství, v tomto případě by ale jakékoli čekání připravilo dítě o chodidla. Chirurgové proto vložili do dělohy ženy dvoumilimetrový operační teleskop a použili laser a elektrický proud, aby přeřízli pruhy, které obtočily levou nohu dítěte. Pravá noha byla bohužel již neoperovatelná.
V době operace bylo dítě velké pouze 17,78 cm. Lea se narodila osm týdnů po operaci, o dva a půl měsíce předčasně. Lékaři věří, že bude schopná chodit. Tato operace se pokládá za jeden z nejranějších zákroků prováděných v děloze.
Sloní muž
Třicetiletý Pascal Coler trpí vzácnou chorobou, jejímž důsledkem jsou znetvořující nádory. U Francouze byla potvrzena porucha zvaná neurofibromatóza typu I, známá jako Von Recklinghausenova nemoc. Lékaři se domnívají, že touto poměrně vzácnou genetickou poruchou trpěl před sto lety Joseph Merrick, přezdívaný “Sloní muž”. Coler prošel během několika let desítkami operací, které měly zmenšit masivní nádory, kvůli kterým se nemohl skoro najíst. Žádná z nich ale nebyla trvale úspěšná.
Tým plastické chirurgie nemocnice Henri Mondor se rozhodl nahradit “téměř vše” na Colerově tváři (rty, tvář, nos a ústa). Coler získal novou tvář od neznámého mrtvého člověka. Obavy, zda bude mrtvému člověku podobný, ale lékaři vyvrací: tvář bude zcela jiná, protože obličejové kosti Colera zůstaly neporušené a ty jsou základem pro rysy tváře.
Podle Newsweek Health se jedná o třetí operaci celého obličeje a podle provádějícího týmu šlo o nejrozsáhlejší transplantaci vůbec.
Operace sebe sama
Tento chirurgický “zázrak” se stal už v roce 1921. Lékař Evan O'Neill Kane chtěl dokázat, že éter, užívaný v této době především jako celkové anestetikum, se zbytečně používá příliš často a mohl by být nahrazen méně nebezpečnými lokálními znecitlivěními. Pro podpoření svého argumentu provedl test na sobě.
Rozhodl se vyjmout si sám svůj apendix právě za použití lokálního znecitlivění. Kane se opíral o operační stůl a operoval sám sebe za pomoci zrcadla. Zákroku přihlíželi tři lékaři. Kane udělal velký řez potřebný k odstranění apendixu a ostatní lékaři jeho ránu následně zašili. Lékař se po zákroku rychle zotavil.
O deset let později, v roce 1932, provedl na sobě sedmdesátiletý Kane ještě složitější zákrok, operaci tříselné kýly. Protože se v blízkosti nachází stehenní tepna, šlo o velmi delikátní výkon, který ovšem lékař stihl provést do dvou hodin. Podle svědectví přihlížejících lékařů působil Kane uvolněně a dokonce při nejdůležitějších řezech vtipkoval.
Dvakrát větší hmotnost kvůli cystě
Gertrude Lewandovski podstoupila šestadevadesátihodinovou operaci, při které jí byla odňata obří cysta na vaječníku. Do povědomí vstoupil tento zákrok jako nejdéle trvající. Lewandovski vážila před operací téměř 280 kilogramů a obvod jejího pasu čítal téměř tři metry. Poté, co byl výrůstek osmapadesátileté ženě odstraněn, vážila 140 kilogramů.
Během operace lékaři z cysty opatrně odčerpávali tekutinu. Chtěli tak zabránit velkému poklesu tlaku, který by mohl poškodit ženino srdce. Operace trvala čtyři dny právě kvůli tomu, že z těla vytékalo devadesát kilogramů vody. Poté byla vyjmuta samotná cysta.
Dvakrát narozený
Keri McCartneyová byla v šestém měsíci těhotenství, když lékaři odhalili, že jejímu dítěti vyrůstá z kostrče abnormálně velký nádor. Ultrazvuk odhalil nekarcinogenní výrůstek velikosti pomeranče, který omezoval přítok krve a mohl by vést k úmrtí plodu.
Chirurgové z Texaské dětské kliniky v Houstonu zvolili nezvyklý postup: podali ženě anestetikum, aby uvolnili její dělohu, kterou potom vyjmuli z těla. Dělohu otevřeli a vyňali velkou část dítěte, uvnitř ponechali hlavu a horní část trupu.
Během čtyřhodinového zákroku museli chirurgové odstranit nádor z těla dítěte co nejrychleji, protože čím déle bylo dítě vystaveno vzduchu, tím víc rostlo riziko srdeční zástavy.
Plod, který vážil 113 gramů, byl poté vrácen do dělohy, zároveň byl uzavřen amniový vak. Lékaři doufali, že se ve vaku uchovalo co nejvíce z důležitých amniových tekutin. Dítě se narodilo “znovu” o deset týdnů později. Zcela zdravé.
