Krásné, bílé, udržované zuby jsou příjemnou vizitkou svého majitele. Bohužel pití nevhodných nápojů, kouření i věk se neblaze podepisují na zbarvení našeho chrupu. V momentě, kdy se rozhodnete, že je na čase učinit přítrž dalšímu tmavnutí, je na místě zvolit správnou metodu bělení. Těch existuje bezpočet, rozdíl je v časové i peněžní náročnosti. Dlouhodobý výsledek ovlivňuje i ochota změnit svůj životní styl, který se může z velké části podílet na opětovném nechtěném zabarvení.
Tvrdá voda a jiné pohromy
Už jste to slyšeli tisíckrát, kouřit se prostě nemá. I když vás hrozba rakoviny plic neodradí od další cigarety, pokud si chcete udržet zuby bílé jako padlý sníh, měli byste se s tímto zlozvykem rozloučit. Kouřový dehet nicméně není jediným činitelem, který může způsobit nechtěné zabarvení zubů. I zarytí nekuřáci se mohou potýkat s problémy, pokud příliš holdují kávě, červenému vínu či černému čaji.
K tmavnutí zubů dochází i vlivem věku, původní světlé zuby žloutnou či šedožloutnou, případně se na nich objevují skvrnky. Důvodem, proč vaše zuby nemají zabarvení dle vašich představ, mohou být i léky, které jste v minulosti užívali, konkrétně antibiotika. "Z nich byl v tomto ohledu nechvalně známý především tetracyklin, který patřil k látkám, jež velmi vážně narušovaly vývoj zubu a jejichž efekt byl trvalý. Dnes už se naštěstí tento lék asi patnáct let nepoužívá a antibiotika, která ho nahradila, se chovají k zubům nesrovnatelně ohleduplněji," uvádí Z. Broukal a S. Jarolímková v knize Aby zuby nebolely.
Svou roli ale sehrávají i faktory, o kterých jste možná neměli tušení. "Na závěr ještě malou poznámku: barvu našich zubů může ovlivnit tvrdost vody, kterou používáme. Máme-li k dispozici vodu tvrdou, bude náš chrup zřejmě méně bílý, než když budeme mít vodu měkkou," uzavírají příčiny Z. Broukal a S. Jarolímková.
Pozor na peroxid vodíku
Lidé, kteří touží po bělejší barvě zubů, zpravidla nejprve sáhnou po bělicí pastě. Výhodou je cenová dostupnost i široká škála těchto výrobků. Nevýhodou je, že účinek není okamžitý, pro mnohé ani dostatečně výrazný. Před zakoupením je proto dobré pročíst si složení. Bělicí zubní pasty se řadí do několika skupin. První z nich se vyznačuje tím, že poskytuje zvýšený čistící účinek. Díky tomu se ze zubů snadněji odstraní negativně působící barviva z nápojů.
Druhým typem jsou produkty obsahující z dlouhodobého hlediska potenciálně nebezpečné chemikálie. "Pokud zakoupíme zubní pastu, která obsahuje peroxid vodíku nebo karbamid peroxid, pak je třeba si uvědomit, že i při velmi nízkých koncentracích se mohou ojediněle objevit nežádoucí účinky (pálení dásní, zvýšená citlivost zubů na teplé a studené podněty). Z tohoto důvodu bychom neměli tyto zubní pasty používat dlouhodobě a v případě obtíží vyhledat zubního lékaře," radí L. Tůmová a Z. Mach v knize Zoubky našich dětí.
Domácí, nebo ordinační bělení?
Pokud potřebujete co nejrychlejší vybělení vašich zubů, nebo se jedná o příliš velké zabarvení, je na místě kontaktovat svého zubaře. Ten vám může navrhnout ordinační či domácí techniku čištění. Vhodnost metod záleží na míře vašeho zabarvení a také na tom, co jej způsobilo. V prvním případě zubař vyčistí váš chrup a nanese na něj bělicí přípravek. Skvělého výsledku touto cestou dosáhnete nejrychleji. Nevýhodou je větší cenová náročnost, zvláště v případech kdy má pacient výrazné zabarvení a procedura se musí opakovat několikrát.
I u domácí techniky bělení je nutný odborný dohled zubního lékaře. Ten nejprve zhotoví dle otisku vašeho chrupu "nosníky", do kterých bude umístěn méně koncentrovaný bělicí prostředek nežli v případě ordinačního bělení. Celá procedura trvá několik týdnů, přesto je mnoha lékaři označována jako nejvhodnější. Měla by probíhat pod odborným dohledem zubaře.
