Například glutaman sodný v sojové omáčce může vyvolat bolesti hlavy a nevolnost. Naopak přírodní barvivo kurkuma je pro tělo prospěšné, stejně jako vitaminy B, C a E, které se rovněž řadí k éčkům.
"Ze zákona o potravinách se nesmí v jídle vyskytovat nic, co by škodilo", uvádí člen Fóra Pavel Suchánek.
Kritici éček ale oponují, že bezpečnost přídatných látek je ve studiích ověřena pro jednu dávku na den. Ve skutečnosti jich lidé snědí více. Testy neprověřují ani jejich souhrnný dopad a to, jaký mají vliv při celoživotním užívání.
Přídatné látky povolené k užití v potravinářství jsou označeny velkým E a mezinárodním číselným kódem: od E 100, což je barvivo kurkumin, až po E 1520, což je zvlhčující látka propylenglykol.
Mezi přídatnými látkami jsou některé vitaminy, paprikový extrakt, karamel, stříbro, zlato či kyselina benzoová, octová a mléčná. K těmto látkám se řadí i guma guar. V Evropě se objevila zhruba před třemi týdny znečištěná dioxinem, který může vyvolat ve vyšší koncentraci rakovinu a u dětí vývojové vady.
České úřady už potraviny zasažené nebezpečnou látkou stáhly z prodeje.
Éčka jsou ve sladkostech
Přídatné látky mají prodloužit trvanlivost potravin, zvýraznit barvu, upravit kyselost, osladit či zahustit.
Nesmějí se dávat do medu, neemulgovaného tuku a oleje, másla, čerstvého mléka a smetany a neochucených kysaných mléčných výrobků a neinstantní kávy a čaje.
Na přítomnost chemikálií v potravině upozorňuje nízká cena, vysoká trvanlivost a výrazná a nepřirozená barva. Nadměrná konzumace sladkostí a limonád může být příčinou dětské hyperaktivity a depresí. Kyselina fosforečná v kolových nápojích odbourává z kostí vápník.
Děti v poměru ke své váze spotřebují více jídla a jejich vnitřní orgány se musejí vyrovnat s relativně vyššími dávkami přídatných látek. Ty proto nesmějí v dětské výživě být, nacházejí se ale například v cukrovinkách a zmrzlině, které děti běžně jedí.
Přidávání různých látek do pokrmů ke zlepšení chuti, vůně a vzhledu se datuje od pradávna. Sůl, ocet, kouř a koření se užívají po tisíciletí. Do začátku 20. století ale byl počet chemických látek v potravinářství omezený. Pak vzrostla poptávka po trvanlivých potravinách a výrobci na to reagovali.
