Atopický ekzém trápí jen v České republice zhruba 15 000 dětí v kojeneckém věku. Ve skupině dětí do patnácti let už je to ale už 175 000 postižených. V odborných statistikách se potom uvádí, že u dospívajících (starších šestnácti let) a dospělých je už v České republice postiženo 260 000 lidí.
Ačkoli se mnoho lidí domnívá, že jde o kojenecké onemocnění, které časem vymizí, atopický ekzém je celoživotním onemocněním. Jeho projevy a intenzita se mohou v průběhu života měnit. Stejně tak panuje stále přesvědčení, že se dá ovlivnit pouze odstraněním dráždivých podnětů z okolí nemocného. Jen málokdo si však uvědomuje, že mezi atopickým ekzémem a psychikou člověka existuje významné spojení a že to, nakolik je člověk ve stresu či "v pohodě", ovlivňuje projevy ekzému.
V připravované knize docenta Jána Praška a doktorky Růženy Pánkové, která se tomuto tématu široce věnuje, autoři upozorňují na to, že atopický ekzém je onemocnění, jehož průběh je výrazně ovlivněn emoční a psychosociální zátěží. Nejčastějším steskem pacientů je svědění, které mnozí pokládají za nesnesitelnější než bolest. Svědění vede ke škrábání, po kterém zůstávají ranky, a při chronickém průběhu i ztluštění kůže a zhrubění kožního povrchu.
Nejvíce problémů obvykle přináší ve školním věku, v dospělosti ubývá akutních projevů, avšak i u nich se vyskytuje nadměrně suchá kůže s narušením bariérové funkce. Ta reaguje na toxické látky z prostředí, suché klima, chladné počasí a v neposlední řadě emocionální vlivy.
Klinické studie navíc prokazují, že dospělí pacienti s atopickým ekzémem jsou více úzkostní a depresivní ve srovnání s kontrolními skupinami. Úzkost a deprese mohou dokonce i ekzém "spustit", a to zejména zesíleným škrábáním. Chronické onemocnění kůže může zvýšit i sociální citlivost a vést ke sklonu vyhýbat se společenským kontaktům. Stav kůže tak může působit jako stresor.
Viditelné příznaky kožního onemocnění bývají podle odborníků příčinou sociální stigmatizace. Mohou přerušit osobní aktivity člověka, vést k vyhýbání se společnosti i izolaci.
