Na kopci v pražských Radlicích stojí již osmdesát let střední, základní a mateřská škola pro sluchově postižené.
Příliš se od jiných škol neliší, snad jen světelným bzučákem u hlavních dveří či židlemi stavěnými do půlkruhu, nikoliv do řad - na řečníka musí být z každého místa dobře vidět.
Z vitrín cení zuby protézy, jsme totiž ve zdravotnické škole, jejíž studenti se stanou zubními laboranty. "Až do odpoledne bývám ve škole, pak si jdu zaplavat, na keramiku nebo po obchodech," popisuje svůj den Jitka.
"Prodavačky jsou většinou milé, a když se nedomluvíme ústně, přijdou na řadu papír a tužka," vysvětluje Jitka přes tlumočníka Fedora Krajčíka.
"Já trávím hodně času v klubu pro neslyšící. Jednou bych se rád podílel na jeho řízení," dodává Milan, který stejně jako jeho rodiče a prarodiče odmalička neslyší.
"Na televizi se díváme jen někdy, ne všechny pořady jsou totiž titulkované. Mrzí mě to především u hlavních zpráv, chtěl bych také vědět, jaké události přinášejí komerční stanice, ne jen ty veřejnoprávní," říká Milan.
"To je jen jeden z příkladů diskriminace. Zatímco my můžeme sledovat zprávy dlouhé několik desítek minut, pro neslyšící je tu jen pět minut zpráv, do kterých se musí vejít i sport, a to bez jakéhokoli komentáře," vysvětluje Fedor Krajčík.
Neslyšící s velkým N
Podle logiky slyšící většiny by největším přáním neslyšícího člověka mělo být vyléčení hluchoty. Jenže tito lidé nechtějí "vyléčit nemoc", chtějí být spíše přijati i s touto nedokonalostí.
Cítí se být menšinou se svým vlastním jazykem - znakovým. "Znakový jazyk, to nejsou jen jednotlivé znaky. Patří k němu například i výraz obličeje, kterým se dokresluje význam ukázaných znaků," vysvětluje tlumočník Fedor Krajčík. Podobně je tomu v mluvené řeči, kdy dá slovům zcela odlišný význam tón či melodie hlasu.
Jinou kapitolou je pak takzvaná znakovaná čeština, kterou vymysleli slyšící lidé. Znakovaná čeština "přepisuje" znaky pro jednotlivá slova, používá však stavbu psané češtiny.
Naproti tomu znakový jazyk je systém s vlastní strukturou zcela odlišnou od systému mluvené češtiny.
Dříve bylo zvykem vyučovat neslyšící takzvanou orální metodou, kdy učitel mluvil a žáci odezírali, měli dokonce zakázáno používat znakování.
"Jenže to je podobné, jako byste se učili cizí jazyk v cizím jazyce. Čeština je pro někoho, kdo odmalička komunikuje ve znakovém jazyce, cizí řeč," doplňuje Fedor Krajčík.
I z tohoto důvodu se neslyšící považují za menšinu, jazykovou i kulturní, a podobně jako například Romové se píší s velkým N na začátku. Mezi Neslyšící se počítají lidé od narození neslyšící, ohluchlí, se šelestem, ale i slyšící, kteří přijali jazyk a kulturu neslyšících za své.
A co by si neslyšící od slyšící většiny přáli? "Uvítal bych, kdyby na každém úřadě byl aspoň jeden člověk, který by ovládal znakový jazyk," říká Milan.
Jazyk se musí rozvíjet, i rukama
Je známo, že spolu s tím, jak se dítě učí používat řeč, se rozvíjí i jeho mozek, tedy myšlení a další funkce. Někteří rodiče ovšem odmítají přijmout fakt, že jejich dítě neslyší, a usilovně na ně mluví. Jenže stejně jako se slyšící dítě rozvíjí pomocí jazyka, tak se dítě neslyšící může rozvíjet pomocí jazyka znakového.
"Včasná diagnostika je velmi důležitá, aby se rodiče i dítě naučili co nejdříve používat znakový jazyk. Jinak se z takových dětí stanou takzvaní bezjazyční - nerozumějí ani češtině, ale ani znakovému jazyku, nepatří nikam," dodává Krajčík.
Jak se chovat k neslyšícím
• Na hluché nekřičte
Nemá význam zvyšovat na neslyšícího hlas, je to, jako byste slepému kreslili větší písmenka. Snažte se vyjít vstříc jeho komunikační úrovni. Počítejte s tím, že ne každý neslyšící ovládá schopnost odezírat nebo rozumět složitějšímu psanému textu. Mluvená a psaná čeština je pro ně zkrátka cizím jazykem.
• Hezky artikulujte
Pokud neslyšící souhlasí s odezíráním, dejte si záležet na výslovnosti. Mluvte přirozeně, otevírejte zřetelně ústa, formulujte jednoduché věty. Na druhou stranu byste neměli artikulaci přehánět či slova nepřirozeně natahovat, může to být matoucí. A zapomeňte na žvýkačku.
• Musíte být vidět
Odezírat dokáže člověk maximálně dvacet minut, snažte se být struční a výstižní. Ústa nezakrývejte rukama či příborem, neotáčejte se k neslyšícímu zády. Pokud sedíte v restauraci, nechte ho sedět proti dveřím, aby viděl přicházet hosty. Neodcházejte bez rozloučení.
• Respektujte neslyšící
Potkáte-li neslyšícího řidiče v provozu, počítejte s jeho delší reakční dobou - u zdravého člověka se smysly vzájemně doplňují, neslyšící je odkázán pouze na zrak. Projíždějící sanitku však zaregistruje, jelikož kromě výstražného zvuku se používá i signalizace světelná.
