"V Evropské unii nepracuje denně více než půl milionu lidí, protože prožívají silné záchvaty migrény. Když k tomu přičteme i ty, kteří jsou migrénou postiženi jen čátečně, je jediný pracovní den "ztracen" pro přibližně milion lidí. Nemohou nic dělat, musí rušit pracovní i soukromé schůzky, nemohou se věnovat rodině," vysvětlil na semináři britský expert, univerzitní profesor dr. Timothy Steiner z Imperial College School of Medicine v Londýně.
Jeho kolega, univerzitní profesor dr. Volker Limmroth neurologického oddělení univerzitní kliniky v Essenu, se zmínil o pododbně vysokých číslech, co se týče lidí, kteří tprí častými či občasnými pro migrénu typickými bolestmi hlavy.
"Deset až patnáct procent žen trpí migrénou, stejně jako pět až sedm procent mužů. K tomu musíme připočíst pět až deset procent dětí. Jen v Německu máme asi osm milionů lidí, trpících migrénou," prohlásil dr. Limmroth.
Stále ještě je však mnoho případů, kdy lékař, i přes typické projevy, migrénu nerozezná od jiného onemocnění či méně závažných obtíží. "Správná diagnóza je opravdu problém," řekl dr. Limmroth. Každý odborný lékař se často příliš upíná na svůj obor. Internista tvrdí, že tlak postiženého je příliš nízký. Gynekolog říká, že na vině jsou hormony.
Specialista na choroby cest dýchacích se zase domnívá, že za vším jsou ucpané dutiny a zubař radí, nahradit staré plomby novými s pozlaceným povrchem, ortoped zase hledá příčiny v obratlech a psychiatr bude nejspíš mluvit o depresích" řekl novinářům německý profesor.
Podle Limmrotha to bohužel pacientovi nejen nepomůže, ale psychicky i uškodí, protože často získává pocit, že nikdo neví, co mu vlastně je. Zvláště problematický je přístup lékařů k dětem. "Útoky migrény jsou u nich často mnohem kratší než u dospělých. Často je s nimi spojeno bolení břicha. A tak jsou nezřídka rodiče přesvědčeni, že jejich ratolesti jednoduše jenom nechtějí dělat úkoly," řekl Limmroth.
