Luciano Rossetti a jeho kolegové informovali o roli leptinu známého také jako "tukový hormon". Ten prý našim předkům pomáhal vytvářet tukové rezervy v organismu před obdobím nedostatku. Lidské bytosti jsou prý podobně jako zvířata naprogramované tak, aby jedly kdykoli, je-li potravy dost.
Z evolučního hlediska dává podle Rossettiho lidská hltavost smysl, neboť člověku umožňuje vytvořit rezervy pro "hubené časy". "Tukový hormon" a jeho produkt leptin byl objeven roku 1995 a je považován za přirozený chuťový stimulant.
Váhový přírůstek vyvolává zvýšené vylučování leptinu do tukové tkáně a mozek informaci o jeho zvýšené hladině přetaví v pokyn ke zpomalení konzumace potravy. Naopak pokles váhy zmírní sekreci leptinu a vzbudí prostřednictvím hypothalamu pocit hladu.
Mechanismus, kterým gen reguluje rovnováhu mezi pocitem hladu a nasycení, je ale složitější, než si původně odborníci mysleli.
Rossettovi spolupracovníci podrobili dvě skupiny pokusných krys rozdílné dietě. Zvířata z první skupiny mohla jíst tři dny podle libosti, zatímco další dostávala pouze polovinu toho, co zkonzumovala první skupina. Čtvrtý den vstříkli vědci všem krysám leptin, aby mohli vyzkoušet reakci tukové tkáně.
Zjistili, že zvířata z první skupiny se přizpůsobila neomezenému příjmu potravy a snížila sekreci leptinu do tukové tkáně, aby organismus mohl vytvořit co největší rezervy. Sekreci leptinu do tukové tkáně snížila i zvířata z druhé skupiny, ale zvýšila při tom produkci této látky do svalů a omezila tak pocit hladu.
Existuje-li stejný mechanismus i u člověka, pak je nadváha přirozený důsledek neomezených zdrojů potravy nabízených moderním světem, tvrdí Rossetti. Dodal, že leptin je nyní "nejoblíbenější" teorií vysvětlující stálý přírůstek tělesné hmotnosti populace vyspělých zemí.
Z evolučního hlediska dává podle Rossettiho lidská hltavost smysl, neboť člověku umožňuje vytvořit rezervy pro "hubené časy". "Tukový hormon" a jeho produkt leptin byl objeven roku 1995 a je považován za přirozený chuťový stimulant.
Váhový přírůstek vyvolává zvýšené vylučování leptinu do tukové tkáně a mozek informaci o jeho zvýšené hladině přetaví v pokyn ke zpomalení konzumace potravy. Naopak pokles váhy zmírní sekreci leptinu a vzbudí prostřednictvím hypothalamu pocit hladu.
Mechanismus, kterým gen reguluje rovnováhu mezi pocitem hladu a nasycení, je ale složitější, než si původně odborníci mysleli.
Rossettovi spolupracovníci podrobili dvě skupiny pokusných krys rozdílné dietě. Zvířata z první skupiny mohla jíst tři dny podle libosti, zatímco další dostávala pouze polovinu toho, co zkonzumovala první skupina. Čtvrtý den vstříkli vědci všem krysám leptin, aby mohli vyzkoušet reakci tukové tkáně.
Zjistili, že zvířata z první skupiny se přizpůsobila neomezenému příjmu potravy a snížila sekreci leptinu do tukové tkáně, aby organismus mohl vytvořit co největší rezervy. Sekreci leptinu do tukové tkáně snížila i zvířata z druhé skupiny, ale zvýšila při tom produkci této látky do svalů a omezila tak pocit hladu.
Existuje-li stejný mechanismus i u člověka, pak je nadváha přirozený důsledek neomezených zdrojů potravy nabízených moderním světem, tvrdí Rossetti. Dodal, že leptin je nyní "nejoblíbenější" teorií vysvětlující stálý přírůstek tělesné hmotnosti populace vyspělých zemí.
