Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Zločinci jsou hodní lidé

  0:30aktualizováno  0:30
Dlouho jsem to tušila, ale s léty je to čím dál jistější: Zločinci jsou ve skutečnosti hodní lidé. Dosvědčují to jejich rodiny, které tvrdí, že tatínek byl předtím, než zmáčknul spoušť, skvělý člověk. Není důvod jim nevěřit.

Radka Kvačková | foto: Archiv Radky Kvačkové

Ale podívejme se na konkrétní případ krále všech zločinců. Kdo zná počet mrtvých, co zůstali za Adolfem Hitlerem, určitě by nevěřil, že odmítal jíst cokoliv, co matka příroda nevydává lidem dobrovolně, tedy bez násilí na ní páchaném. Přesně tak to prý říkal a taky dodržoval. Na jeho talíři byly k vidění jen brambory, nudle, špenát, mrkev a nanejvýš ještě vejce. Přitom zřejmě nešlo o umanutost. Lidi kolem sebe nenutil, aby ho v jeho útlocitnosti vůči zvířatům následovali. Podle sekretářky, která strávila ve vůdcově blízkosti mnoho měsíců, to byl decentní a laskavý muž, který se jen výjimečně rozčílil.
Její svědectví mě, musím říct, trochu vykolejilo. Možná i proto, že nebylo jediné. O Hitlerovi, ale o zločincích vůbec.

U nás v rodině se například hodně mluvilo o jakémsi Štěpánkovi. Byl to blízký příbuzný babiččiny staré kuchařky Běty, která ho měla moc ráda. Celá léta si libovala, jak se její oblíbená neteř dobře vdala za hodného a pracovitého člověka, co žije jen pro rodinu, věnuje se dětem, slušně vydělává a ještě pomáhá ženě. Pak zavraždil pošťačku.

Jako malá jsem litovala, že jsem ho nepoznala osobně. Někdo si přeje setkat se se slavným hercem, sportovcem nebo třeba politikem, mne vždycky zajímali zločinci. Ze studijních důvodů. A musím říct, že jsem měla v tomhle ohledu štěstí. Jednou k nám přišel kamarád František, který je na kluky, s vrahem.
Tedy on nám hned neřekl, že je to vrah. Jemného blonďáčka s andělským pohledem představil jako svého nového přítele, který se momentálně živí prací sanitáře v nemocnici. Byl tam evidentně na svém místě. Moc hezky totiž mluvil o starých bezmocných pacientech. Měl k nim velmi srdečný vztah a litoval, že tam s nimi nemůže zůstat. Čekal ho soud kvůli jiné staré paní, kterou klepnul v jejím bytě, protože měla v knihovně peníze.

Přede dvěma lety jsem poznala dva zloděje přímo při činu, když vytrhli překvapené turistce na ulici kabelku a utíkali. Neuvěřitelně rychle. Jela jsem zrovna v blízkosti loupeže na kole a pustila se za nimi. Skoro jsem jim nestačila. Až na křižovatce se mi podařilo je dohonit.
Na potvoru byla zrovna rozkopaná kvůli rekonstrukci sítí a já musela zabrzdit.

Oni ne, takže nebylo možné odebrat jim lup, ale ani si s nimi pohovořit. Třeba byli taky v jádru milí. To s pedofilem by si člověk popovídal snadno. O dětech (logicky).

Vlastně nevím určitě, jestli jsem se v životě s nějakými pedofily setkala, ale pár jich být muselo, protože odborníci tvrdí, že jich je v populaci dost znatelný podíl. To vysvětluje jinak těžko pochopitelnou skutečnost, že se vždycky najdou lidé, kteří jsou ochotni hrát s malými otravy do nekonečna ,Člověče, nezlob se‘ nebo pro ně organizovat bojové hry. Ostatně, většina pedofilů je údajně naprosto neškodná.

Otázkou zůstává, jak se s tím vším srovnat, aniž by si člověk nadělal z hodnotové stupnice guláš. Jestliže může být zločinec někdy dobrák, neznamená to, že i dobrák může být někdy zločinec? A jak pak s takovým zločincem dobrákem nakládat?

Tedy ono se to už částečně začalo řešit, soudě podle toho, že se nové věznice stavějí humánnější a útulnější než dřív, s jednolůžkovými celami, tělocvičnami a klubovnami. Jako by nahoře počítali, že se v nich mohou octnout taky dobráci.

Takže zbývá už jenom vysvětlit, jak je možné, že se celkem hodný člověk může dát na scestí a například začít krást, vraždit nebo dokonce krátit daně. Znám pár lidí, kteří se o to pokoušejí třeba i každý rok, a jednoho, co posílá peníze upřené státu na dobročinnost.

Jenže do zločinců nikdo nevidí. Nejhorší na nich je, že jim nikdo nemůže zakázat, aby měli i dobré vlastnosti, což lidi plete.

Na druhou stranu se musím ptát - nemáme být vlastně rádi, že je mají? Svět je i tak drsné místo k životu. Kdybychom ho měli sdílet ještě se zločinci, kteří jsou zlí skrz naskrz, kdo by to vydržel, když i s hodnými je to na hranici únosnosti.


AUTORKA RADKA KVAČKOVÁ

studovala FAMU. Dlouhá léta pracovala ve Svobodném slově. V roce 1990 přešla do Lidových novin, pro které nyní připravuje vzdělávací přílohu Akademie. Žije s manželem Petrem na Malé Straně, má dvě děti a čtyři vnoučata. Vydala knížky Něco mezi tím a Potopa a já. Její fejetony pro ONU DNES najdete na www.itchyne.blog.cz


Autoři:






Nejčtenější

Letošní podzim přeje barevným botám, stejně jako zdobení a různým texturám...
Obujte se do podzimu. Neokoukané kousky, které by vám neměly chybět

Poslední sluneční paprsky si můžete užít v pohodlných oxfordkách, elegantních kotníčkových střevíčkách nebo sexy upnutých kozačkách nad kolena. O slovo se...  celý článek

ilustrační snímek
Poradna: Dcera má účes na ježka. Jak reagovat na sexistické poznámky?

Nechala jsem své sedmileté dceři ostříhat vlasy nakrátko a strašně mě překvapila reakce některých lidí z našeho okolí. Nevím vůbec, jak na jejich nemístné...  celý článek

Jane Fondová (Cannes, 17. května 2015)
Představuji si, jak umřu. Smrti se nebojím, říká Jane Fondová

Americká herečka Jane Fondová (79) na svůj věk vypadá neuvěřitelně skvěle a vitálně. Filmová legenda však přiznala, že přemýšlí o smrti. A dodala, že se jí...  celý článek

Babička s dědou se starají o svá vnoučata - jedenáctietou Anežku a osmiletého...
Děti žily ve stanu, než je máma opustila. U prarodičů našly nový domov

Na 35 metrech čtverečních žijí ve dvou místnostech babička s dědou a jejich dvě vnoučata. Jejich máma a prarodičů nejmladší dcera je opustila. Do televizního...  celý článek

Vyzrálejší, chuťově výraznější až pikantnější sýry si nejlépe rozumí se...
Sýry pravé i falešné, kolik obsahují vápníku a s jakým vínem je párovat

Málokterá potravina je tak samozřejmou součástí českých ledniček a prostřených stolů. Sýry milujeme k snídani, obědu, svačině, večeři nebo třeba večer jen tak...  celý článek

Další z rubriky

(Ilustrační snímek)
Od hltače po požitkáře. Osm typů jedlíků, aneb jsme to, co jíme?

Jídlo už dávno nemá jen funkci utišení hladu. Žijeme v době, kdy se z vaření stal módní trend. Jíst musíme všichni a stravování podle současných trendů patří k...  celý článek

Babička s dědou se starají o svá vnoučata - jedenáctietou Anežku a osmiletého...
Děti žily ve stanu, než je máma opustila. U prarodičů našly nový domov

Na 35 metrech čtverečních žijí ve dvou místnostech babička s dědou a jejich dvě vnoučata. Jejich máma a prarodičů nejmladší dcera je opustila. Do televizního...  celý článek

Výměna prstýnků při obřadu je prastarý zvyk, který se objevil už ve starém...
Příběh Vandy: Přítel se chce ženit, ale já o svatbu nestojím

S přítelem máme hezký harmonický vztah. Jsme spolu už tři roky a zatím jsme jeden na druhém neobjevili nic, co by nám zásadně nevyhovovalo. Oba jsme tolerantní...  celý článek

Další nabídka

Arome.cz

5 tipů, jak pečovat o ombré a nezničit si vlasy
5 tipů, jak pečovat o ombré a nezničit si vlasy

Vlasy vám zdobí čerstvé ombré, jenže co dál? Na hlavě máte teď hned dvě barvy s rozdílnými nároky a obě se hlasitě dožad... celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.