Jedna ze zastrčených uliček kousek od frekventované spojnice I.P. Pavlova v Praze v sobě momentálně ukrývá místo s neobvyklou expozicí. Kdo by však čekal syrové fotografie nebo expresivní obrazy, byl by zklamaný. Výstavními exponáty jsou nazí muži v nejrůznějších pozicích. Někteří sedí, jiní stojí, jeden je dokonce zavřen v nevelké kleci. Vzrušující? Možná pro někoho ano. Bizarní? To spíš. Šokující? Rozhodně. A přesto je na každém jednotlivém příchozím, jak si akci hodlá užít.
Stačí jen najít ten správný dům, ve kterém ve třech patrech dávají naháči svá těla všanc. Ještě než vejdu dovnitř, několikrát zapochybuji o tom, co se právě chystám udělat. Vím, že nazí muži budou v erotických pozicích a někteří na sobě budou mít masky, jiní kožené postroje a dojde i na poutání provazy. A vím, že se jich budu moc dotýkat. V gumových rukavicích. Poněkud zvláštní představa. Zvědavost je ale silnější než cokoliv jiného.
Vystoupám po kamenných schodech a ocitnu se v pokojíčku. V podobném, na jaké si většina z nás pamatuje z dětství, když se jezdilo na návštěvu za babičkou a dědou. V Drive House jsem už byla, takže vím, že každé patro má tři hlavní průchozí místnosti a v tom posledním je půda. V pokojích jsou křesla, pohovky, stoly, knihovna či dřevěný sekretář. Prostory jsou pro účely výstavy téměř ponořeny do tmy, osvětlují je červená a modrá světla rozmístěná na podlaze, na zdech jsou pověšeny erotické fotografie. Komorní prostředí umocňuje velmi intimní atmosféru.
Na koženém gauči už na mě čeká naháč v masce. Stojí tam s nohama od sebe a postrojem okolo hrudníku. Konfrontace s ryzí nahotou je napoprvé podivná. Mám husí kůži a rozhodně to není tím, že bych byla vzrušená. Spíš trochu zklamaná. Ve chvíli, kdy odhodíte poslední kousek oblečení, přijdete o část jiskry, o moment překvapení. Je to stejné jako s rozbalováním dárků, nebo s bonbonem. I když tušíte, co najdete uvnitř a máte z toho radost, vlastně vás láká ta nejistota, že by to mohlo být jinak a že je tu i možnost zklamání.
Model má u sebe cedulku s nápisem, že doteky jsou povoleny, zatím si však netroufám. Sice jsem poměrně dost odvážná holka, jenže v některých chvílích se mě přeci jen zmocní ostych. Jako právě teď. Dotýkat se cizího nahého muže se mi zdá jaksi nepatřičné. Momentálně si vystačím s pouhým pozorováním.
Rozhodnu se jít dál. Uprostřed druhého pokoje je na stojanu umístěna klec, ve které sedí další výstavní exponát. Ani zde se o kontakt nesnažím. Už jen z toho důvodu, že se mi nechce dobývat se skrze železné otvory. Vydýchávám i následujícího nahého muže, který stojí u jakési konstrukce s rukama nad hlavou. Na rukou i nohou má pouta, stejně jako v předcházejících dvou případech je obličej schován za koženou maskou. Model má obyčejné mužské tělo, obyčejný malý penis. Myslím, že v životě jsem viděla poměrně dost nahých těl. Některá krásná, jiná méně půvabná. Takže stále nic, co by mi zvedlo tep.
Zkusím tedy další patro, kde je prvním modelem muž sedící s roztaženýma nohama na křesle. Také jeho cedulka dotek povoluje. Ale pouze dámám. Chvilku se odhodlávám, ale opět vítězí zvědavost. Jaký je to pocit, dotýkat se cizího nahého muže, když vám nebude doteky vracet? Jak jeho tělo bude reagovat? Z připravené krabičky si beru průhledné latexové rukavice na jedno použití a nasazuji. Je to, jak jinak, z hygienických důvodů. Za chvilku zjistím, že se v nich neuvěřitelně potí ruce. A také, že ve vnímání doteků moc nevadí. Možná, že je to dokonce zajímavější, než kdybych výstavní exponát osahávala bez nich.
Stoupnu si na stranu, abych se mohla dotýkat horní půlky těla. To je takové nekonfliktní. Položím muži ruku na rameno, pomalu hladím hrudník, ruka mi sjíždí až k pupíku. Vnímám, jak je modelovo tělo napjaté. Hlazení ho baví, vzrušuje. Začíná zrychleně dýchat. Co cítím já? Stále jen zvědavost. Baví mě pozorovat, jak jeho tělo na lehké doteky reaguje. Absolutně mě však neláká pokládat ruku na další partie, ani testovat jeho penis. Kontakt proto rychle ukončím.
Výstava skutečně nahých mužůKde: Drive House, Rubešova 7, Praha Kdy: 17. a 18. listopadu, v předem stanovených intervalech, které trvají hodinu a půl Cena: 669 Kč Pravidla: Povolen je pouze jemný dotek či pohlazení a to v hygienických rukavicích, které jsou k dispozici od pořadatelů. V prostorách výstavy bylo zakázáno provozovat sex i věci s ním související. Modelové mají jako rekvizity BDSM pomůcky zapůjčené od sexshopů a s návštěvníky mohou komunikovat gesty, povídat by si s nimi ale neměli. Na svém stanovišti jsou hodinu a půl, poté je vystřídají další nazí muži. |
Asi nejsem ta pravá, která dokáže ocenit jeho krásu. Když se ale dostanu k dalšímu stanovišti, vidím, že jakási dáma v černých šatech a kozačkách krásu vystavených mužů dávno našla. Potetovaného mladíka, který leží na červeném kanapi něžně a se zaujetím hladí. Nejdříve na hrudníku, pak na lýtkách, na tříslech a nakonec i v rozkroku. Mění tempo i intenzitu doteků. Podobné stimuly nemohou zůstat bez odezvy. Není divu, že model má ukázkovou erekci. Netrvá dlouho a dotýká se i on dané ženy. Nyní jsou vzrušení oba dva a další přítomní návštěvníci v místnosti s napětím sledují, co přijde dál. Laškování však po chvíli dáma ukončí a přesouvá se dál.
Muž v podpatcích je už viditelně roztoužen poté, co se ho dotýkali předchozí návštěvníci. Dáma, která nezapře velké zkušenosti v oblasti sexuality, odhazuje použité rukavice a bere si čisté, aby mohla potěšit další výstavní exponát. Naháč na pódiu si to velmi užívá. Má kolem sebe i početné publikum. Někteří si ho dokonce natáčejí a fotí. Lechtivá show pokračuje.
Později se dozvídám, že minimálně u jednoho z nahých mužů došlo k orgasmu. Ostatně i organizátoři s podobnou situací počítali.
Vydávám se do podkroví, kde jsou ještě tři nazí muži. Všichni sedí a jsou spoutaní, jeden z nich v přítmí, bez masky. Očekávané vzrušení se ještě nedostavilo, protože dané výjevy stále vstřebávám. Jsem nadšená z přívětivé intimní atmosféry a smekám před odvahou mužů vystavit nahá těla neznámému publiku. Stejně jako je fascinují být voayerem pozorujícím, jak se nahých mužů dotýkají jiní. Především ženy, ale nejen ony. Až teprve tady jsem si naplno uvědomila, jak niterné mohou být obyčejné doteky, jakým způsobem je každý z nás přijímá. A přestože naše těla fungují na stejném principu a když víme, kam sáhnout, dostaví se okamžitě vzrušení, individuální prožitek je unikátní ve své jedinečnosti a je absolutně nepřenosný.
Stejně jako hranice intimity. Jakmile se je naučíme vnímat a dáme průchod emocím, naše zážitky se umocní. Pokud jsme tak nastaveni a pokud je nám to přirozené. Já jsem vybíravá. Pečlivě zvažuji, komu své doteky budu věnovat. Rozhodně to není nikdo, koho mi vyberou jiní. A rozhodně to není na lusknutí prstu. Potřebuji cítit pověstnou jiskru způsobenou chemickou reakcí. Vnímat krásu daného člověka, ať už si pod tím představíte cokoliv. Jinak to ve mně vzbuzuje naprosto mizivé emoce. A proč dělat něco, v čem nevidíte smysl?
Věřím, že mnoha lidem výstava může otevřít nové obzory. Já si ale myslím, že některé věci by měly zůstat za zavřenými dveřmi a intimitu si raději nechám na doma.
