Monika (30) vyrůstala od šesti do osmnácti let v dětském domově, protože se o ni matka nestarala. „Co táta umřel, byla samý chlap a pořád v hospodě. Že měla doma dvě zdravé holky, to ji absolutně nezajímalo. Měly jsme hlad, chodily jsme špinavé a do školy už potom nechodily vůbec,“ svěřila se Monika, která neví, jak funguje myčka nebo pračka. „Vyhodila mě jako kus hadru,“ plakala na kameru Monika. Předsevzala si, že svým dětem vše vynahradí, nedopustí, aby skončily stejně zanedbávané.
Monika si stěžovala, že si z ní její o generaci starší Tomáš dělá dcerunku a poučuje ji. Byla by ráda, kdyby jí víc dával najevo, že ji má rád. „Nevedeme se za ručičku, nedává mi pusu, to Tomáš nedělá. Je to padesátiletej chlap, kterej má rád klid. Určitě bych chtěla, kdyby se za deset dní změnil a řekl: mám tě rád.“
Na druhou stranu se Monika neměla od koho a kde naučit cokoli z rodinného života, takže tápe. Tomáš má pocit, že ji vše učí „pro její dobro“. „Až budu starší, nezvládnu to, co dneska, a oporu budu od ní potřebovat já,“ vysvětlil divákům ještě před Moničiným odjezdem. „Pozdrav řidiče!“ Poručil ještě naposled, než nastoupila do auta.
Ušetřím s játrovými knedlíčky
„Nikdy jsem neměla svůj vlastní pokoj, když jsem byla v dětském domově, bydlely jsme v něm třeba čtyři i pět holek,“ byla Monika unesená, když v náhradním domově v Milovicích zjistila, že bude mít celý pokoj jen sama pro sebe. Ani v Liberci, kde žije s partnerem Tomášem (50), synem Dominikem (7) z předchozího vztahu a Pepou (2), si totiž soukromí neužije, protože bydlí v pronajatém bytě 2+kk.
Její náhradní manžel Vojta (41) je pohodář, takže Monika, na níž konečně nikdo nekřičí a nenapomíná ji, co dělá špatně, je v novém domově spokojená. Navíc si Vojta, který pracuje jako obchodní zástupce, vzal první dny dovolenou, aby na péči o své dvě dcery dohlédl.
V Milovicích domácnost klapala. Moničin pokus vysvětlit Vojtovi, jak se z dvou stovek na den vaří oběd i večeře pro celou rodinu, ztroskotal, když na nákupní seznam napsala hotové noky a játrové knedlíčky.
„Stojí třicet korun čtvrt kila a jater v nich moc není. Za šedesát korun bys pořídila kilo jater,“ snažil se jí Vojta vysvětlit principy hospodaření. „Co bych dělala s kilem jater?“ Divila se Monika, a jak řekla, tak i nakoupila... a do rozpočtu, který si předem stanovila, se pochopitelně nevešla ani zdaleka. „Vždycky se mnou chodí nakupovat partner,“ omlouvala se, jenže zároveň se divákům svěřila, že ji, třicetiletou holku, mámu od dvou dětí, nebude nikdo napomínat a křičet na ni.
Na nervozitě v domácnosti Moniky se podepisují také dluhy. Oba dva jsou v exekuci – Tomáš má dvě zaměstnání, živí se jako řidič, ale kromě deseti tisíc měsíčně si vše ostatní berou exekutoři. Dluhy má i Monika, ale z mateřské nesplácí nic. „Chodí dopisy... tak je akorát zmuchlám a hodím do koše. Stejně na mě nemůžou. Nemám nic. Byt je v pronájmu, na pračku mi dal pracák a mám na ni papír, tu mi sebrat nemůžou,“ uvedla.
Vojta viděl její situaci docela jasně: „Nedělám nic, na co nemám. Byt máme sice na hypotéku, ale musím se obracet, aby se to dalo splatit. Vykašlat se na dluhy, to je fakt blbý,“ litoval Moniku, a protože jej o to požádala, sehnal pro ni za dvě stovky kávovar z bazaru a ještě ho odvápnil.
Monika byla nadšená. Kávovar u nich doma viděla poprvé v životě a kafe jí zachutnalo. „Musí být však napsané na někoho jiného, mně by ho hned sebrali,“ prohlásila a Vojta slíbil, že jí ho teda půjčí za korunu ročně.
„Můj Tomáš je výbušnej, tady to šlo i bez řevu. Zjistila jsem, že potřebuju k životu klid. Když je klid, je mi dobře,“ pochvalovala si Monika v závěru svého pobytu v Milovicích.
Nic se ti neděje, řval nevlastní otec
Místo Moniky přijela z Milovic do liberecké rodiny Veronika (30), která má sebevědomí a taky doma všechno na povel. To ona pár přihlásila do populární televizní show. „Chtěli jsme si vyzkoušet,“ zkoušel Vojta na začátku zdůvodnit proč, ale Veronika ho hned napomenula: „Celou větou!“ a vše za něj divákům dopověděla. Když pak Vojta na otázku, kdo doma velí, odpověděl, že každý si velí sám, rázně ho usměrnila: „Co to kecáš? To není pravda. Plácáš úplný nesmysly. Já si ho vyslechnu, ale stejnak je všechno vždycky po mým. Všechno u nás dělám já,“ a všem bylo jasno, kdo je v Milovicích pod pantoflem.
Od prvních okamžiků byla Veronika v náhradním domově v Liberci zděšená. V lednici našla k večeři jen jednu paprikovou klobásu, v bytě je špína, štítí se používat nádobí...
Dvouletého Pepíka svědí atopický ekzém po celém těle a může se uškrábat. „Prej mu dávají jíst všechno, i utopence. K snídani paprikové chipsy? To si dělaj pr...,“ divila se. A z údivu nevycházela, ani když zjistila, že Pepíka jeho maminka do svého odjezdu ještě kojila. „Odstavit ho tím, že odjedu? Vždyť tu bude plakat!“
Do toho se hned při první večeři rozplakal sedmiletý Dominik. „Všechno, co Pepa nedojí, musím zas já dojíst, aby se nic nevyhodilo,“ vzlykal nešťastně a Veronika byla s nervy na pokraji sil. „Ten kluk je z táty vyschízovanej. Tomáš ho nemá rád, chce se mi brečet, je mi ho líto. Malej se škrábal, Tomáš na něj pořád řve, nemá pro něj laskavýho slova.“
Podle Veroniky Pepa pořád brečí a Dominik je v době tátovi přítomnosti věčně zalezlej pod postelí, nemá tu žádné hračky. „Nevím, jak to tady spasit, je mi z toho fakt hodně smutno. Mám po náladě, zato sto chutí si vzít ty oba kluky a odjet domů.“
„Na Pepu jsou moc hodný, ale na mě jsou fakt moc zlý. Když tu nejsi, řve na mě ještě víc. Už to nevydržím,“ pláče Dominik, a když došlo ke konfrontaci, kdy se Dominik s podporou Veroniky snažil nevlastnímu tátovi vysvětlit, že je mu líto, když na něj pořád křičí, Tomáš ani babička – Tomášova matka, která zrovna přišla na návštěvu – nic nechápali.
„Nechápu, proč brečíš,“ křičel Tomáš. „Nic se ti neděje, brečíš pro nic za nic,“ zvyšoval decibely a babička se přidala: „Musí na tebe křičet, když neposloucháš.“
„Jestli se mě bojíš, tak si vem mámu a táhněte do prd..., já si toho Pepíka nechám!“ řval na Dominika. „Mám toho plný zuby. Já se uživil a uživím se zase! Na něj jsem tak nažhavenej, že být mu dvacet, tak ho zbiju, protože je to lhář, sedmilhář. „A tenhle to samý,“ mluvil o Pepovi, kterého držel v náručí. „Je jak štěnice. Ale jednou je Pepík a já ho nenechám. Jsem vyřízenej,“ rozbrečel se a dodal, že nejvíc na děti funguje, když na ně pořádně zařve a dá jim na zadek.
Co je to za matku?
Veronika byla zoufalá, věděla, že za deset dní situaci nezachrání. Přesto se rozhodla v druhé polovině pobytu vařit jídla vhodná i pro dvouleté dítě s atopickým ekzémem, a když nebyl Tomáš doma, rozhodla se klukům udělat radost. Koupila každému boty, v papírnictví pak sešit na kreslení, pexeso a vzala je do restaurace na oběd. „To si budu pamatovat do důchodu,“ radoval se Dominik, ale jeho otčím už později radost s nimi nesdílel.
„Paní utrácela,“ tvářil se kysele, ale Veronice byl v tu chvíli jedno. „Dělala jsem to pro kluky, ne pro něj,“ prohlásila.
„Co je to za matku, že mi předá jedno dítě psychicky týrané a druhé závislé na prsu. Šilhá a má takový ekzém, že se může uškrábat. A v manuálu ani slovo o tom, čím a jak mazat...“ ptala se sama sebe. A čím víc o tom přemýšlela, tím rychleji jí docházelo, že „ta matka“ teď velí u ní doma jejímu manželovi i oběma dcerám.
Zbývalo pár dní do konce a ze strachu, co se děje u nich doma, se Veronika rozhodla Výměnu manželek předčasně ukončit. „Nechci, aby mi něco v domácnosti měnila. Jsem z toho na nervy a mám o ně strach,“ přiznala a dodala, že v Liberci to bylo peklo. „Teror. Mám husí kůži z toho, co se tu dělo. Budu si vážit toho, co mám doma.“
Tomáš si předsevzal, že musí být důslednější. „Hodně věcí je u nás špatně, ale nemůžu být na čtyřech místech najednou.“
Proč syn spí jako čokl?
„Jsi normální, ty vo..?“ Vyjela Veronika po Monice hned, jakmile oba páry dosedly k jednomu stolu. „No na hlavu se neléčím, že bych měla papíry,“ snažila se Monika situaci ustát.
„Víš v jakém stavu jsi mi předala děti?“ Útočila dál Veronika a vyjmenovala všechno, co se jí u nich doma nelíbilo.
„Atopický ekzém je prostě nemoc, že se drbe a nejde to vyléčit,“ bránila se Monika a znovu to schytala. „Ty vo.., já jsem ti to děcko dala během týdne do kupy! A proč spí Dominik jako čokl na matraci na zemi a nemá ani polštář? Ty nemáš normální selský rozum matky? Já jsem se u vás štítila...,“ nebyla Veronika k zastavení, až na ni začal Tomáš křičet. Uznal Moničiny chyby, o sobě však nezapochyboval.
„Jako že mám doma špínu?“ Rozbrečela se Monika a už se zvedala k odchodu, jenže Tomáš ji zadržel a přiměl zůstat, takže si Veroničiny výčitky vyslechla až do dna. „Přestaň fňukat, jsou to tvoje děti! On ti nedává ani korunu, proč se řídí všechno podle Tomáše? On je ti přednější než tvoje děti? Změň to trochu. Tohle je jedna velká hrůza,“ nabádala druhou náhradní manželku.
„Tak už jsi jí všechno řekla a přestaň. Nenadávej, už jsi to řekla,“ zkusil ji Tomáš zastavit.
V Liberci si pak slíbili, že všechno bude jinak, zatímco v Milovicích se utvrdili, že jejich rodina žádné změny nepotřebuje.
