Marcela přijela z Písku do pronajatého domu s velkým očekáváním zajímavého dobrodružství. Do Výměny manželek ji přihlásil manžel Josef (47), který je po léčbě rakoviny střev v invalidním důchodu. Marcela kývla, protože sama sebe považuje za akční a vadí jí, že Josef se jí dost nevěnuje.
„Když to doma není tak, jak je zvyklej, tak je problém. Nikam se mnou nechce chodit, svou nemoc používá jako výmluvu,“ stěžovala si na začátku natáčení.
V závěru pořadu ale otočila: „To byla poslední blbost, na kterou jsem ti v životě kývla,“ vyčetla Josefovi.
Tatínek na „přesdržku“ a děti smradi
Zpočátku se Marcela snažila. Věřila si, že umí uklidit i uvařit, že zvládne i pubertální děti, když jednu takovou dceru má doma. Jenomže brzy zjistila, že tady se nezavděčí. Jídlo, které uvaří, nechutná ani náhradnímu manželovi, ani dětem.
„Omáčka by neměla vypadat jako polívka,“ podotkl Luděk. „Nechutnalo mi to, a jestli nebude taťka vařit, budu si kupovat čínský polívky,“ prohlásila jedna z dcer.
Po sporu o tom, že postiženému Matyášovi oblékla v mrazu na cestu autem do školy jen tepláčky a že uklízí tam, kde to není třeba, se vytočila úplně.
„Nám nahoře pokoje neuklízej,“ dirigovala ji dospívající Helena a na kamery situaci komentovala: „Nová maminka má asi dost času. Tady buď kouří, pije kafe, nádobí umyje, když už je ho kvanta, ale nic jiného dělat jsem ji neviděla.“
„Ten tatínek je na přesdržku,“ zuřila pro změnu Marcela. „V životě se mi nestalo, aby mi někdo vyčítal, že uklízím. A holky? Jsou to smradi, takhle kdyby se chovala moje dcera, tak jí omlátím hlavu o futra.“
Po pěti dnech, kdy měla možnost režim domácnosti otočit podle svého, vytkla Marcela holkám jejich chování. „Když se slušně zeptám, tak chci slušnou odpověď.“
„V neděli jsem říkala, že chodím každý den domů stejně. Kdybys poslouchala, tak víš, v kolik chodím,“ reagovala Helenka, která nejvíc ze všech bránila svou mámu a její zavedený pořádek. Když si tedy Marcela vymyslela, že by mohly někdy uvařit dcery, kterým jídlo od ní nechutná, Helenka znovu protestovala: „Nesouhlasím, protože v kuchyni vaří taťka a do kuchyně nás nepouštěj, protože tam děláme bordel,“ prohlásila, sestry se k ní přidaly a Luděk s nimi držel basu.
Každý mazlíček má blechy
Další téma k hádce byly psí blechy. Marcela se probudila poštípaná. „Psa musíme zbavit blech,“ rozhodla a hned slyšela odpověď. „Mamka s taťkou nikdy nebyli poštípaný, tak nevím, proč ty jsi. Každý mazlíček má blechy.“
Marcele nezbylo, než rezignovat. Převlékla si svou postel do čistého. „Doma nemám jedinou blechu a doufám, že mi ji tam jeho žena nenatáhne.“
Luděk mezitím chodil do práce na noční, nakupoval a stěžoval si, že Marcela ani neuvaří, že prakticky nic nedělá. Že nevaří, ji vyčetla i pohotová a energická Hela.
„Vůbec s ní nejsem spokojenej,“ stěžoval si Luděk. „Kdyby byla zadarmo, tak připlatím člověku, který by si ji sebral,“ říkal a zároveň mu čím dál víc docházelo, jak je jeho pravá žena skvělá. „Helku miluju víc a víc každým dnem. Oproti tomu, co tu dělala ona, tak je mamka úplná královna.“
Své si uvědomila i Marcela. „Moje děti jsou zlatý, tady se cítím strašně. Taková faleš. I Josef je poklad. Přála bych si jen, aby ten náš vztah s manželem byl jako dřív,“ zalitovala sama sebe.
Marcela (34) má dvě dcery a žije s manželem Josefem (47) v Písku.
Josef je v invalidním důchodu. Marcela si stěžuje, že se jí málo věnuje.
Jako chlap jsem k ničemu
Luďkova žena Helena si v Písku s náhradním manželem a jeho dvěma dcerami žila o poznání klidněji. Se starší dcerou Isabelou (15) se jí podařilo navázat přátelský vztah od prvního dne.
Heleně se Josef svěřil, že si jako chlap teď připadá k ničemu. „Manželce nepomůžu, jako chlap se vůči té ženské cítím blbě. Většinou chlap to doma řídí jak finančně, tak po všech směrech. To já nemůžu. Byl jsem zvyklý dělat. Chodil jsem z práce do práce. Všechno je teď na ženský.“
„Hodně moc pomůžeš, že uvaříš a uklidíš,“ utěšovala ho Helena a na kamery dodala, že před ním smeká, že je velký bojovník.
Dokolečka se všude řeší úklid
Už je to tak nějak tradicí, že se ve Výměně manželek dokola řeší pořádek. Stejně to bylo i v tomto díle, a to v obou rodinách. Ve Vrchotových Janovicích nebyla Marcela spokojená s úklidem pokojíku dcer, v Písku se to samé nelíbilo Heleně. „Jestli dávají holkám prostor, že si můžou dělat, co chtějí, proto je tu takovej svinčík? To u nás musí být pokojík uklizený,“ rozčilovala se.
Josefa naopak vytočilo, když chtěla vytřít byt s výjimkou své ložnice. „Když vytíráš všude, tak proč ne i tam?“ Rozčiloval se a už úplně nervózní byl z úklidu výstavky manželčiných keramických artefaktů, které Helena nazvala prachalopky.
„Hlavně nic nerozbít a všechno zas dát, jak bylo. Ta má by mě zabila, je na to háklivá, myje to každý měsíc,“ děsil se Josef.
Po změně režimu v domácnosti přimontoval Josef na přání své ženy garnýž v pokojíku dcer a Helena donutila Isabelu uklidit pokojík.
Ale ani v druhé polovině výměny se dospělí hádce nevyhnuli. Na přetřes přišla špatně osolená rýže. Josef se cítil dotčený, když mu to náhradní manželka vyčetla. To on se cítil být nositelem norem, což Helena komentovala: „On je přesvědčen, že umí všechno dokonale, ale myslím, že má svoje chyby.“
Josef Heleně vytkl, že je hodně přísná na děti, a ta si přiznala, že musí povolit. „Když udělám chybu, omluvím se. Strašně se těším domů,“ rozplakala se, zatímco Josef ujistil sebe i diváky, že se zkusí své Marcele víc věnovat.
Jako manžela bych ho zabila
„S dcerou Helenou jsme si nesedly od začátku,“ začala diskuzi při závěrečném setkání Marcela. „Řeknu upřímně, že kdyby si moje holka na někoho takhle otvírala hubu, tak jí omlátím hlavu o futra,“ zaznělo opakovaně.
Helena si naopak Marceliny dcery chválila. „S Isabelou jsme si povídaly od prvního dne.“
Zato s Pepou už tak spokojená nebyla. „Jako kamaráda bych ho brala, ale jako manžela bych ho asi zabila. On je ve všem dokonalej, všechno dělá luxusně. Taky tě ve všem péruje, že by to udělal líp?“ ptala se.
Luděk vyjevil všechny své stesky. „U nás byl jeden velký chaos. Marcela se k vaření neměla. Připadalo mi, že vždycky čekala na povel. Co jsem neřekl, to neudělala,“ popsal svůj dojem.
„Protože nebudu poslouchat, jak si na mě nějaká třináctiletá holka otevírá držku jenom kvůli tomu, že vyperu bez aviváže,“ bránila se Marcela a doma v Písku pak svou starší dceru varovala: „Takhle kdyby ses ke mně nebo k dospělým chovala, tak tě zabiju,“ přeháněla.
