Když k Patrikovi (26) a jeho patnáctiměsíční dceři Adelheid přijela do děčínského třípokojového bytu za jeho ženu Veroniku (21) dvaatřicetiletá Marcela, nastalo peklo.
Patrik, který pracuje jako sanitář v nemocnici, nejen že vyžadoval, aby všechno bylo pedantsky srovnané, ale ještě Marcelu hlídal, kontroloval a opravoval. Navíc se choval jak „motorová myš“ a co podle něj nebylo dokonalé, předělal po svém. Ve chvíli, kdy šlo o pořádek, ho nezajímaly ani slzy vlastní dcery.
Když chtěla Marcela věšet prádlo a nebylo to správně, udělal to sám. Když chtěla jít s dcerou ven, šel překontrolovat i hustotu pneumatik u kočárku, když si ustlala postel obrázkem nahoru, neváhal a opakovaně její postel každý den přestýlat obrázkem dolů.
„Ta koupelna smrdí, ty vole!“ rozčiloval se například, když přišel z nákupu a Marcela se mezitím snažila uklízet. „Ty už nesáhneš na nic, je to můj byt, můj vysavač a nepůjčím ti ho. Jestli chceš, kup si vlastní a vysávej vlastním,“ zuřil.
„Tobě jde furt o nějaký bordel, vole! Běž se léčit. Tvoje žena je chudák, jak cvičená opice,“ nenechala si Marcela už nic líbit a pro diváky dodala: „Trochu se ho bojím, nechci se hádat před tou malou, nedělá mi to dobře. Je mi Verči líto, prožívá si to každý den.“
Ze strachu o svůj byt nedokázal Patrik ani odejít na školení hasičů, kam původně měl jít. „Nemůžu nikam jít, já si musím hlídat byt. O ten byt se bojím. Já jsem pán domu, budu si v něm dělat, co chci. Na balkoně se kouřit nebude, záclony jsou načichlé, malá to čichá, stěny žloutnou. Byl jsem hodnej, ale už nebudu,“ rozkazoval a na konci výměny vyznával lásku své Veronice. „Na Verče mi strašně moc záleží a já to zvládnu, nebudu řešit pitomej byt. Mám rodinu, kterou miluju,“ dušoval se.
Moravačka a čtyřnásobná maminka Marcela, která při mateřské dovolené ještě pracuje na plný úvazek v restauraci, se nestačila divit. I když měla po celých deset dní dobrou vůli Patrika „vydržet“, osmý den se pohádali tak, že sbalila kufry a odešla do hotelu.
Vedle Patrika si uvědomila, že se svým partnerem, elektrikářem Michalem (31) řeší proti této rodině jen samé drobnosti. Do Výměny manželek se přihlásili kvůli tomu, že se často hádají a mají odlišné názory a očekávali, že po desetidenním odloučení se jejich vztah zlepší. „Přes týden je pryč a víkend propije, takže se zas nevidíme. A když je opilý, je výbušný,“ stěžovala si.
Trefa do černého: obsedantně kompluzivní porucha
Že je Michal agresivní, to si pomyslela Veronika (21) hned první den, co přijela k němu domů do vesničky Suché Lazce. Michal tu žije s Marcelou a vychovávají spolu dvě dcery Elišku (3) a Markétku (2), další dva synové bydlí u otce, ale matku pravidelně navštěvují. Veronika tu totiž objevila tři díry ve dveřích.
„Během hádky se Marcela zamkla a já chtěl dovnitř ještě věc dořešit,“ vylíčil později Michal okolnosti nehody a posteskl si, že Marcela je sice hodná, ale vázne mezi nimi komunikace. Také by se mohla víc věnovat úklidu kuchyně a koupelny. „Že nevařím? Proč taky, když má teplé obědy v práci? A navíc už se mi ani nechce,“ vyprávěla mezitím kamerám Marcela v Děčíně.
Jestliže v Děčíně vládlo napětí, v Suchých Lazcích si Veronika s Michalem sedli. Veronika, vycepovaná z domova, hned přeskládala dětem skříň s oblečením. Postupem času se však uklidnila a užívala si, že jí nikdo nestresuje, nekontroluje a nepeskuje. „Je tu šrumec,“ konstatovala, když na víkend přijeli oba synové Marcely.
„Ale na druhou stranu je tu klid. Doma mám pořád stres, aby mi Páťa nevynadal. Tady si dělám všechno podle svého, Michal mi poděkuje a naopak si cení toho, co dělám a ještě mi jde pomoct. Opouští mě stres, že někde něco není v pořádku,“ uvědomovala si.
Na druhou stranu zas měla pocit, že Michal není dost chlap. „Bojí se říct svůj názor. To můj Páťa si umí bouchnout do stolu jako chlap. I když mě štve a hrotí některé věci, tak teď mi to chybí,“ tvrdila po pár dnech. Zajímala se i o to, proč nemá Marcela starší děti u sebe. „Bojovala se závislostí,“ dozvěděla se a, i když to nezaznělo napřímo, domnívala se, že na vině byly drogy. Proto soud kluky svěřil do péče jejich otci.
V bytě vládla pohoda, Michal s Veronikou spolu vařili, uklízeli, pouštěli draka, hráli pexeso a navzájem se svěřovali se svými problémy. „Řekne mi třeba, ty špíno zasr...,“ líčila svůj partnerský vztah Veronika. „Něco položím jinak, řekne, že mě miluje, ale zároveň, že jsem v jeho očích špína. Jsem z toho zmatená, nevím, co si mám myslet,“ vyprávěla a dodala, že Patrik podle ní trpí obsedantně kompulzivní poruchou.
„Řešit se to každopádně musí, protože se to bude zhoršovat, až to pak spravit nepůjde vůbec,“ byla rozhodnutá. Patrikovi už o svém podezření řekla, ale on jí neposlouchal. „Když mi říká špíno, mám pocit, že jsem fakt k ničemu, že jsem na h..no a přemýšlím, jestli ta chyba není ve mně a jestli jsem mu nedala nějaké důvody, aby takový byl,“ tvrdila.
Michal, který kvůli dluhům pro rodinu spadl do insolvence, a proto musí Marcela i při mateřské pracovat, rozjímal, jestli ji má rád a zda má smysl, aby spolu byli jen kvůli dětem. Pro rázný krok se rozhodla i Veronika: „Už nechci, aby to bylo dál jako doteď. Rozhodla jsem se, že mu dám na výběr. Buď začne svůj problém řešit, nebo půjdeme od sebe.“
Veronika: Půjdeš se odborně léčit!
„Sbal se, vezmi malou a běž pryč!“. To byla první věta, která padla při závěrečném setkání obou párů. Marcela Veroniku důrazně varovala, že je Patrik nemocný a strhla se hádka. „Ty jseš nemocná! Jsi alkoholička, Michal je alkoholik,“ kopal kolem sebe Patrik a o svém problému nechtěl nic slyšet.
„Alkoholik není, neměli jsme nejmenší důvod k hádce,“ zastala se Michala Veronika. „Vy máte oproti nám mezi sebou problémy minimální. Sedněte si a řekněte si je. Udělejte kompromis,“ mluvila rozumně a Patrika se zeptala, jestli si uvědomuje, co všechno se pro něj snažila dělat a pořád to nebylo dost dobré.
„Uvědomil jsem si, že nemůžeme jen uklízet a uklízet a že bez Verči neumím žít. Je pro mě úplně všechno a jestli na to přistoupí, tak bych si ji chtěl strašně vzít. Já tě miluji. A já se změním a začnu už od...,“ zarazil se a dodal: „Dneska.“ Veronika však trvala na svém: „Buď začneme tvůj problém odborně řešit s psychologem...“ nestihla větu dokončit, protože Patrik ji přerušil.
„Ne nejdu k doktorovi, nepotřebuju odbornou pomoc, pomůžu si sám. Já se léčit nepůjdu, jsem zdravej člověk. Uvědomil jsem si, že to přeháním a budu konat,“ dušoval se, ale odbornou pomoc vytrvale odmítal, takže Veronika zkusila citový nátlak: „Jestli mě opravdu miluješ a chceš být se mnou, tak pro to uděláš taky maximum. Nestačí si to jen uvědomit, tak to bylo doteď a koukej, kde jsme. Nemůžeš koukat jenom na sebe, chápeš to?“
„Nejdu nikam,“ zuřil Patrik. „Už chci domů,“ požádal.
„Nechci ti ublížit, ale pomoct ti, abychom byli šťastní,“ marně se mu snažila domluvit Veronika. Doma mu pak dala jasné ultimátum: „Bude nějaký jeden konflikt a nepůjdeš se léčit, tak jdeme od sebe. Vím, že to, co bylo, bylo špatně, a nechci už v tom žít ani jeden den.“
