Během studií na vysoké škole jsem se začala věnovat modelingu.
Dlouho jsem ale nevydržela být pouhým objektem před fotoaparátem, a protože jsem studovala ekonomický obor, založila jsem nakonec s několika společníky vlastní agenturu. Chtěli jsme se zaměřovat hlavně na zahraničí a angažovat začínající české modelky na světové přehlídky a focení. A přiznám se, že já jsem kvůli tomu školu už nikdy nedokončila.
Práce ve firmě byla namáhavá a stála mě spousty úsilí i nervů. Když byla naše agentura v začátcích, poznala jsem Reného, který se živil jako fotograf na volné noze. To mu ostatně zůstalo dodnes. Dělá však stále malé zakázky a pracuje téměř výhradně jen v Česku.
I tak se mu však dlouhá léta dařilo vydělávat více než mně. Až v posledních třech letech se situace otočila a domácnost financuji z větší části já. Netrápí mě to, jsem naopak velmi ráda, že se mi podařilo dosáhnout jistého úspěchu.
Jenže poslední dobou kvůli tomu řešíme spor, kdo z nás půjde na mateřskou dovolenou. Plánujeme miminko.
Já se konečně nacházím ve fázi své kariéry, kdy nemusím moc cestovat a spoustu věcí mohu řídit z Prahy. Zastupuji několik, dle mého názoru nadějných, modelek a nechci se své práce a toho, co se podařilo vybudovat, vzdát. Odejít na tři roky na mateřskou si nemohu dovolit. I úvahy nad tím, že bych z domova pracovala a zároveň pečovala o dítě, mi připadají hloupé, protože chci dělat věci naplno. A takhle by to nešlo.
Manžel však nechce ani slyšet o tom, že by na mateřskou šel on. Podle jeho názoru dítě potřebuje matku a muž je od toho, aby živil rodinu. Ten názor ale považuji za zcestný, protože například i mě vychovával táta. A rozhodně si nemůžu na nic ze svého dětství stěžovat. Myslím si naopak, že jde čistě o mužskou ješitnost mého manžela. Možná by se před okolím styděl. Jednou mi to tak nějak naznačil. Ale copak je normální, aby se muž styděl za to, že se stará o dítě?
Ve většině rodin to funguje bohužel tak, že otec věnuje malému dítěti zhruba hodinku denně, kdy si s ním hraje. A většina věcí, jako je krmení, ukládání ke spánku, koupání, pak i učení se do školy, zůstane na několik let na bedrech ženské. To podle mého názoru ale není nikdy nutné. A zvláště v případě, kdy maminka dokáže vydělat více než tatínek a rodina si pak může dovolit větší luxus a i dítě lépe zabezpečit.
Zkoušela jsem to Renému několikrát různě vysvětlovat, ale on tvrdí, že i jeho plat stačí. Nebo že můžu pracovat z domu a on mi prý bude trochu pomáhat. Jenže já jeho pomoc bohužel už za ta léta znám a vím, že by zůstalo také u té hodinky hraní si.
Manžel mě také povzbuzuje s tím, že jsem šikovná a i po mateřské se prý dokážu do pracovního tempa vrátit. Ale já vím, jak to v branži chodí. Návrat by byl těžký a nejistý.
Zvažovali jsme i možnost najmout chůvu, ale k cizímu člověku nemáme příliš důvěru, navíc si myslíme, že bude lepší, když s dítětem bude alespoň jeden rodič pořád.
Několikrát jsem ve vztahu ustupovala a zařizovala věci podle Reného. Třeba když jsem měla možnost pracovního postupu a dobrého bydlení v Londýně, byl René proti. Zůstala jsem tedy v Praze. Ale nemohu ustupovat neustále.
Proto teď nevím, jak situaci řešit. Čekat se zakládáním rodinky se ani jednomu z nás nechce. Poraďte mi, prosím.
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 22. prosince 2008. Anketa je uzavřena.
