Při vyslovení tohoto termínu mrazí. Vybaví se nám krvavé rituály, zombies a samozřejmě i panenky, do nichž se během rituálu zapichují jehly s cílem někoho zlikvidovat. Ale co to má společného s voodoo praktikovaným v reálném světě?
„Panenky s jehlami patří do Hollywoodu. V Africe je nenajdete. Vlastně se jedná o evropské čarodějnické praktiky z Anglie,“ potvrdil pro OnaDnes.cz Christoph Henning, etnolog, autor několika knih, fotograf a filmař, jenž svůj život zasvětil západní Africe a voodoo.
Výraz voodoo pochází z západoafrického kmene Fon a znamená bůh nebo duch. Jedná se o náboženství staré několik tisíc let a vyznavačů voodoo je dnes asi 60 milionů. Spirituálním chováním prosí o ochranu a vyléčení z nemocí. Jeho kolébkou je západoafrický Benin a od devadesátých let minulého století je tam také oficiálně uznáváno (vedle křesťanství a islámu). Odtud se rozšířilo do dalších států a odvlečením otroků i do Ameriky. Tam ho vyznavači museli nejdříve tajit, ale od 70. let, kdy zde stouplo sebevědomí černochů, už ne.
Nejvyšší bůh má v různých oblastech různé názvy. V Beninu se jmenuje Mawu Lisa, na Haiti Bondieu. Pro obyčejné lidi je však nedosažitelný, mocný, uctívány jsou tedy jeho „děti“, celkem se jedná o 401 malých bůžků, například Mami Wata (bohyně vody a ochránkyně žen), Sagpata - bůh uzdravování, Legba - prostředník mezi člověkem a bohem. Kdo si neví rady, jde za knězem voodoo. Ten věští ze dvou řetízků, tvořených ze skořápek palmových ořechů.
Jed z hadů pro vědce
Voodoo kněz řídí rituály, během nichž věřící tančí a bubnují. Během rituálu upadají do transu - stavu, kdy do nich může vstoupit bůh. Mezi člověkem a bohem tady neexistuje žádná zeď. Ani mezi živými a mrtvými. Duchové mrtvých jsou velmi vážení, neboť ochraňují rodinu. Své bůžky uctívají dárky: kořalkou, rýží, parfémem, zvířetem. Toto náboženství spočívá ve výměnném obchodě mezi člověkem a bohem: kdo něco chce, musí něco dát.
Ani pro etnologa Henninga nebylo lehké získat si důvěru místního kněze voodoo v Beninu. Když mu byl představen, nabídl kněz Henningovi nápoj, jehož hlavní složka byla místnímu průvodci (cizinec se tam sám pohybovat nemůže, musí mít nejdříve někoho, kdo ho představí a uvede) moc dobře známá: šlo o jed z hadů, za určitých okolností smrtelný. Domorodec tedy Henninga varoval, ať se tekutiny nedotýká, jinak že zemře, ale Henning na jeho slova nedbal a hodil obsah skleničky do sebe. Kněz ho pozoroval, a když shledal, že se nic neděje, řekl, že ve zkoušce obstál a nyní už mu věří.
Tento nápoj se totiž používá jako detektor lži. Princip spočívá v tom, že vypije-li ho osoba nervózní, se zvýšenou hladinou adrenalinu, k čemuž při lhaní dochází, jed se naváže na tento hormon a způsobí smrt. Ihned.
„Přežil jsem to. Jako etnolog člověk občas musí podstoupit riziko, chce-li dospět ke svému cíli,“ řekl Henning OnaDnes.cz.
Christoph Henning si toto náboženství zamiloval natolik, že mu v Essenu zřídil největší evropské muzeum s názvem Soul of Africa.
Není ovšem sám. Voodoo propadli i jiní intelektuálové a etnologové, například Francouz Alfred Métraux. Svou pozornost upřel hlavně na haitské voodoo, které mu připomínalo řecký středověk.
„Tanec, který přechází ve stav posedlosti, či iniciační rituály nám připomínají kulty Démétéra a Dionýsa. Obřady voodoo se nás dotýkají, protože v nás vyvolávají vzpomínky na vzdálenou a důvěrně známou minulost, staré, klasické, pohanské Středomoří,“ říká Métraux.
Lidští koně, trans, posedlost
Henning v Beninu zažil neskutečné množství kuriozit a mnohé z nich kamerou zdokumentoval. Seznámil se tu například s příběhem mladé dívky, která ztratila chuť žít. Kněz voodoo ji nejdříve uvedl do stavu transu, potom ji zabalili do prostěradla a zakopali metr do země. Dvě hodiny na takto vzniklém „hrobě“ vesele tančili další účastníci rituálu. Když pak hrob zase otevřeli, dívka procitla a nechala se slyšet, že už viděla druhý břeh, ale ještě se jí tam nechce...
Našinci nad tím zůstává rozum stát. Mezi vyznavači voodoo se tomuto jevu říká, že „bohové rajtují na svých lidských koních“. A že jde o stavy naprosté posedlosti a odtržení od reality, vyplývá z Henningova kamerového záznamu, kde si muž vráží dlouhý nůž do hlavy.
„Posedlí“ vyznavači voodoo se zraňují docela rádi. Demonstrací toho, že necítí bolest, dokazují svoje momentální božství. Potom se ale musejí z transu (posedlosti) velmi šetrně probouzet, jinak by je to mohlo stát zdraví.
S čím Henning zásadně nesouhlasí, je spojování voodoo jen s černou magií, protože ta prý tvoří pouhých 15 procent rituálů. V transu nebyl ani být nehodlá, protože potřebuje mít kontrolu, aby mohl všechno dokumentovat. Na voodoo věštbu však věří. Každoročně si ji nechává dělat a vždycky se prý vyplní.
Žerty stranou: Africká pistole, kletba
Německá šamanka Theresia se ve své praxi často setkává s tím, že si lidé chtějí objednat působení zlých sil. „Bohužel se u mě hlásí hodně lidí se zlými úmysly. Často jim jde o pomstu za to, že je podvádí expartner/ka. Protože se zabývám pouze bílou magií, takové zakázky zásadně neberu,“ svěřila se pro magazín OnaDnes.cz.
Ve voodoo je to „rozděleno“ tak, že blahodárné jevy má ve své kompetenci mág jménem Houngan, zatímco ty zlé a poškozující obstarává Bokor. A právě kvůli němu leckomu naskočí husí kůže, když se řekne voodoo. Zdá se sice iracionální, na hlavu postavené, že by někdo někomu způsobil nemoc nebo ho zabil na dálku, pouhou silou myšlenky. Hororové příběhy, které se prý skutečně staly, však hovoří jasnou řečí. Znepokojivé je, že existují metody mnohem děsivější než panenka, která může mít i pozitivní využití. Méně známou, zato jednoznačně nebezpečnou metodou působení je Africká pistole (Chakuta).
Její princip popisuje etnolog Christoph Henning takto: „Spočívá v tom, že se pouhou silou myšlenky do těla oběti střílejí střepy, hřebíky, žiletky, jen specializovaný kněz může oběť od takové kletby osvobodit.“
V Česku se léčitelé s žádostmi o provedení takzvané škodné magie prý setkávají velice zřídka „Veškeré podobné žádosti odmítám, protože uvedené požadavky jsou dle mého pohledu nepřiměřené situaci a nikdy úplně nevidíte příčinu, jak daný problém vznikl. Zatímco v evropské magii je magik činnou osobou, jež uplatňuje svoji vůli a tím pádem na něj padá odpovědnost za vykonaný rituál, ve voodoo a podobných magicko-náboženských směrech jsou vzýváni a voláni duchové, aby něco vykonali, čímž je odpovědnost přenesena na uvedené síly,“ vysvětlil pro OnaDnes.cz Radek Ráček, léčitel a věštec.
Koncentrát zla: otravy a vraždy
Nezmínili jsme ještě jeden fenomén spojovaný s voodoo - zombie. I o nich se natočila řada „hororů“, z nichž je ovšem drtivá většina spíš k smíchu než k pořádnému vystrašení.
Nakolik jsou tedy zkazky o nich pravdivé a co už je opravdu dílem fantazie? Lze živou bytost dostat do stavu, kdy je živá jen relativně?
Odpověď zní: ano. Obětem bývá aplikován nápoj, jehož hlavní složkou je jed z ryby zvané čtverzubec - tetrodotoxin. Jedem paralyzovaný člověk se stává pasivní loutkou neschopnou jednat dle vlastní vůle. O dalších ingrediencích drinku vyvolávajícím „zombie“ efekt, se vedou četné spekulace. Kromě durmanu k nim údajně patří i rozemleté lidské kosti.
Zkoumáním složení zombie nápoje se proslavil zejména americký vědec Wade Davis. Poté, co své poznatky zveřejnil, si mnoho kolegů znepřátelil, jiné zase naopak nadchl. Podle jeho knihy byl natočen filmový horor Had a duha (The Serpent and the Rainbow).
Zombie drinkem ovšem bestiality černé magie zdaleka nekončí. Léčitelství v Jihoafrické republice nekralují jen bylinky, ale i odřezané části těl mrtvých. Na Mysu dobré naděje zaměstnanci nemocnic a márnic prodávají čarodějnicím (takzvaným „witch doctors“) různé části mrtvol. Jsou natolik ceněné a žádané, že kvůli nim dochází i k vraždám. V buši tedy lze občas narazit na zohavená těla, jimž něco chybí: tu pohlavní orgány, tu ruce, jindy srdce nebo hlava. V těchto případech je jisté, že šlo o rituální vraždu.
Pověrčiví Jihoafričané totiž věří, že třeba ruka zakopaná před vchodem nově otevřeného obchodu má nalákat zákazníky. Mast z očních víček mrtvoly má zase chránit před oslepnutím. Zpracované pohlavní orgány zase mají pomáhat při potížích s erekcí nebo frigiditou. Alespoň to na letácích slibují „léčitelky“, jimž se tady říká Sangoma.
Nocebo aneb čeho se bojíš, to se ti stane
Christoph Henning říká, že kletba může fungovat jen tam, kde se na ni věří. Bylo totiž prokázáno, že vedle placeba funguje i jeho opak – nocebo efekt.
Stejně jako víra může nemocného uzdravit, může kletba u zdravého způsobit, že onemocní.
Zachovejte mír, žádali duchy vyznavači voodoo na festivalu |
Ale může skutečně zabít? Možná ano. V roce 1967 se v nemocnici v Baltimore udála tato příhoda: do ambulance tam tehdy vtrhla k smrti vyděšená mladá žena. Prý ji proklela porodní bába a předpověděla, že se nedožije svých 23. narozenin. Lékaři na klinice k tomu sice byli skeptičtí, ale na pozorování ji přece jen vzali. Následujícího rána byla nalezena mrtvá, a sice bez jakékoli příčiny. Za dva dny by jí bývalo bylo 23 let.
Ale nepropadejme pesimismu. I na zlé myšlenky také existuje protijed: dobré myšlenky. Mohou léčit nebo aspoň podporovat proces uzdravování.
Že to platí, dokazuje staré známé přísloví o víře, která uzdraví. Jestli je objektem víry bůh, duch, šaman, amulet nebo něco jiného, individuálního, nehraje, zdá se, žádnou roli.
