Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Vendula Svobodová: I když byl se mnou, byl vlastně sám

aktualizováno 
Byl to rozhovor plný slz. Na několika místech v něm Vendula Svobodová přestala mluvit a na několika jiných začala uprostřed odpovědi emotivně vzpomínat na svého manžela.

Vendula Svobodová - "I když byl Karel se mnu, byl vlastně sám," říká vdova po zesnulém skladateli. | foto: Lucie Robinson


Sebevražda Karla Svobody

Budou to brzy dva měsíce ode dne, co se skladatel Karel Svoboda zastřelil. Šest let poté, co jim zemřela dcera Klára.

Spíte už dobře?
Ne. Sice jdu spát, ale vzbudím se ve čtyři a už neusnu.

V čem jsou vaše dny nejvíc jiné než ty před dvěma měsíci?
Chybí mi Svoboda. Jednak Karel Svoboda a jednak moje svoboda, protože jsem se přes noc stala národním psancem. Dny se mi slévají v celek a jediné, co mě těší, je syn Jakub. Vždycky mi říkal mami a teď už čtrnáct dní maminko. Dnes ráno jsem si oblékala boty, on mi jednu podal a povídá, že chce mamince pomoct. Jindy bych se tomu zasmála, ale dnes mě to rozbrečelo.

Jakou manželovu hudbu jste si naposledy pustila?
Od pohřbu žádnou, na to nemám sílu. Když jedu v autě, rádio přeladím. Přitom jsme si jeho písničky vždycky s kamarádkami pouštěly na vánočním večírku a blbly na ně. Teď o Vánocích zase a holky Karlovi říkaly: „To je úžasný, co děláš.“ On jako by je nechtěl poslouchat, neměl z toho radost. Dřív by si s námi povídal do rána, ale teď šel nahoru do ložnice a zavřel se tam. Už ho nic netěšilo, nic ho nebavilo.

Synovi Jakubovi budou letos dva roky. Má on oblíbenou hudbu od táty?
Když Karel skládal, Jakub se pořád motal ve studiu a tahal mu po zemi kabely. Karel si ho vzal na klín a hráli spolu na klavír. Chtěla jsem, aby ho to jednou naučil...

Ptá se na tátu?
Ptá. „Táta? Jedeme za tátou?“ Nemůžu mu to slovo zakázat, ale už pochopil, že domů znamená u kamarádky v Říčanech. Co je ale hrozné, jsou noviny, které se povalují v parku, když jdeme na procházku. Nebo televizní reklamy na ně. To se na mě Jakub vždycky podívá a řekne: „Táta?“

Co mu odpovíte?
Ano, táta... (Vendula na chvíli přestane.) Promiňte... Ale Karel byl úžasný chlap. Nikdo nemá právo dělat z něj pitomce. Nikdo. Pitomce, co žil se ženskou, která mu ubližovala. On nás měl s Jakubem rád. Já jednou budu muset Jakubovi říct, že mohl mít sestru, která by dnes byla v pubertě. Že mohl mít tátu. Věděla jsem, že Karel umře asi dřív než já. Ale ne tak brzo. Jeho rozhodnutí respektuju, ale nemůžu se s ním smířit.

Co vám lidi píšou za dopisy?
Dostala jsem jich přes dvanáct tisíc, s nabídkami peněz i ubytování. Lidi píšou, že mají chaty a chalupy v zahraničí, kde bych se mohla schovat. Ale to pro mě není řešení. Já musím žít a pracovat, věnovat se Kapce naděje.

Podle některých však žijete až moc okázale na to, že vám nedávno zemřel manžel. Pět týdnů po jeho smrti jste šla fotit reklamní kampaň pro módní návrhářku Taťánu Kovaříkovou.
Ten kontrakt byl nasmlouvaný půl roku dopředu, nemohla jsem ji poškodit. Bylo to pro mě těžké, protože ty fotky musí nějak vypadat a já nebyla schopná se soustředit. Ale potřebuju pracovat, potřebuju něco dělat.

Tak jiná věc. Je vám vyčítáno, že jste den před pohřbem byla na manikúře a v den pohřbu ještě u kadeřníka.
Nebyla jsem ani na manikúře, ani u kadeřníka. Seděla jsem schoulená v rohu u kamarádky a klepala se tak, že jsem si ani sama ty nehty nalakovat nemohla. Ale nalakovala jsem si je, protože to měl Karel rád. Měl na mně rád tmavé nehty, tmavé rty, černé oblečení, vysoké lodičky a klobouk. To je ta poslední věc, kterou jsem pro něj mohla udělat. Když žertoval o pohřbu, říkal, že by si to tak přál. Tedy poslední dobu už nežertoval. Už to byly spíš takové výzvy.

Jak to myslíte, výzvy?
Bilancoval. Omlouval se mi za to, jak mi v životě ublížil. To bylo zvláštní. I když byl se mnou, tak byl vlastně sám. Říkal: „Chytni mě za ruku, obejmi mě.“ Objala jsem ho a on: „Já vůbec nic necítím, nevím, co mám dělat.“

Taky hodně zhubl.
A přitom jedl pořád stejně. Vařila jsem mu, protože ráda vařím. O víkendu jsem mu někdy dělávala na výběr i tři jídla. Karel si totiž myslel, že mu lékaři něco tají. Měl všechna vyšetření v pořádku, ale vždycky říkal: „Ne, oni mi to jen neřekli.“ Myslel si, že má rakovinu nebo něco se srdcem. Našli mu největšího odborníka na deprese, ale on mu nikdy nezavolal. Bál se, že by se to dostalo do médií.

Byla jste vy od Karlovy smrti u psychiatra?
Byla. Ale rozhodla jsem se, že žádné léky na uklidnění brát nebudu. Nechci si vyčítat, že jsem si vzala prášek, usnula a Jakub na sebe zvrhnul hrnek s horkým čajem.

Dělají z Karla pitomce

Kdy jste naposledy mluvila s Karlovými dětmi z prvního manželství, Janou a Petrem?
S Janou jsem si volala minulý týden. Řekla jsem jí, co se tady děje, a ona mi odpověděla, že žije v Americe a že se jí to netýká. Bavily jsme se bez emocí a není pravda, že mi ubližuje. S Petrem jsem se pozdravila, když jsem si šla domů do Jevan pro nějaké věci. Jen pozdravili.

Takže vztah s dcerou je teď lepší než se synem?
Zcela určitě.

Ale tak to nebývalo vždycky.
Bylo to úplně opačně. Překvapilo mě, jak se teď Petr chová. Hrozně. Poznala jsem ho, když mu bylo třináct. Nikdy jsem mu nechtěla nahradit matku a byla jsem pro něj paní, která žije s jeho tátou. Běžně jsem mu vařila, vozila ho do školy, vzala ho k doktorovi, když mu bylo špatně, a jednou jsem byla i na rodičovském sdružení. Učila jsem ho jezdit v autě, a když potřeboval nové boty, šla jsem je s ním koupit. S Karlem jsme pro něj udělali v Jevanech byt a ještě jsem mu na míru nechala vyrobit postel, protože je dlouhej.

Tak co se stalo?
Rok studoval v Anglii, několik let v Los Angeles a celou tu dobu jsme spolu pořád mluvili. Jeho život se změnil, když se odstěhoval na Slovensko. I když ještě o Vánocích u nás se svou přítelkyní byli a všechno probíhalo normálně. Jen Karel byl smutnej. Petr mi dal sponku do vlasů, slovenské mince a já jemu peníze, protože si o ně řekl. Dárek jsem dala i jeho přítelkyni, stříbrné šperky.

A dcera Jana?
S tou jsme si nepadly do oka na začátku, což ale dnes už chápu. Je o rok starší než já a myslela si, že ji do baráku leze mladá blondýna, která ji okrádá o tátu. Vztahy se obrousily, až když se nám oběma narodily děti. Našla si muže, zamilovala se a pochopila, co je láska. Že jsem měla Karla fakt ráda.

Podala jste si s Karlovými dětmi ruku na pohřbu?
Ne.

Jaký mají oba vztah se svým malým bráchou, Jakubem?
Jája ho chtěla vidět, než odletěla zpátky do Ameriky. Jenže Jakub byl na procházce v lese s babičkou. Neviděla ho, ale aspoň se po něm ptala. Petr ani nezavolal.

Mluví o něm jako o bráškovi.
Jen v souvislosti s dědictvím.

Takže si vyřizujete účty jen přes noviny. To by asi váš manžel neměl radost.
Neměl. Vždycky si přál, aby Petr v životě něco dokázal. Chtěl být režisér a Karel mu vzdělání umožnil. Zaplatil mu celé studium v Americe. Těžko ale můžu na jeho děti plivat špínu, když mi do očí nic špatného neřekly. Jediný, s kým jsem se bavila, byla Karlova sestra Jitka, která se mi omluvila za pohřeb. Že nic nevěděla a že celé to vstávání a nevstávání viděla až v televizi. Říkala, že by chtěla taky občas hlídat Jakuba.

Petr nedávno vydal tiskové prohlášení. Píše v něm, že jeho otec nebyl nemocný fyzicky, ale ani duševně, jak tvrdíte.
Takže byl úplně zdravej. Někdo mu zavolal, řekl, ať se zastřelí, a on to udělal. Viděl jste film Prokletí žlutozeleného škorpiona od Woodyho Allena? Tam hrdinům volal kouzelník, hypnotizoval je a posílal je krást šperky. Asi vím, proč to prohlášení vydal. Nejspíš ho vyprovokovala věta, že se chci do Jevan vrátit.

Dobrá. Ale píše tam ještě jednu věc. Že vaše manželství nebylo šťastné a procházelo krizí. Dokonce několikátou.
Naše manželství procházelo krizí po smrti Kláry a tím jsme se nikdy netajili. Teď žádná krize nebyla. Měli jsme malého kluka, kterého jsme každý večer společně koupali a chodili s ním na procházky. Byli jsme s ním v prosinci na karnevalu, kde šel Jakub za Ferdu Mravence. Tohle dělají lidi, kteří mají krizi ve vztahu? Jak si teda Petr vysvětluje, proč to udělal?

Protože jste nebyla dobrá manželka.
Ano, a Karel byl slaboch, který by se se mnou nerozvedl. Třináct let by byl s někým, kdo je mu špatnou manželkou. A co kdyby to vlastně bylo všechno opačně? Myslel na to někdy někdo? Všechno, co se teď děje, je pod rouškou o mrtvých jen dobře? Proč vlastní syn dělá z otce masochistu, který si nechává ubližovat? Proč by mě Karel hájil a bránil, kdybych mu byla špatnou ženou? Proč by psal dopisy lidem, kteří nepřijali můj projekt?

Ale několik Karlových známých už vystoupilo s tím, že se s vámi rozvést chtěl. A dokonce prý říkal, že to udělat měl.
O rozvodu u nás doma byla řeč, když zemřela Klára. Tehdy by to nikoho nepřekvapilo. Ale teď? Kdyby se chtěl rozvést, tak proč to neudělal a zastřelil se? Vždyť to nebyl sedmnáctiletý teenager, který spáchá demonstrativní sebevraždu, když se jeho holka koukne na někoho jinýho. Takhle život nefunguje.

Takže jste mu opravdu byla věrná?
Byla.

Žárlil?
No samozřejmě, já taky. Oběma nám tikaly oči, co dělá ten druhý.

Až se někdy ve vašem životě objeví další muž, bude jeho výběr ovlivněn manželstvím s Karlem Svobodou?
Vůbec nevím, jestli budu někoho hledat. Teď rozhodně ne a třeba si po nějakém čase někdo najde mě. Ale když už se ptáte... Laťka je vysoko. Druhého Svobodu nenajdu.

Nechtěl ani vstát z postele

Na co si ze života s Karlem Svobodou vzpomenete?
Na to, jak jsem ho jako sekretářka při prvním setkání polila kafem. Na to, jak jsme spolu byli na prvním výletě v Německu, já seděla v kožených šatech, kousek jsem se posunula a spadla ze židle dvanáct schodů dolů. Řekl mi, že jsem vohráblo. Nebyl pro mě profesor Higgins, který by mě učil jíst příborem, ale ukázal mi svět. Pamatuju se, jak jsem pokaždé, když šel do sprchy, musela být připravená s tužkou a notovým papírem, kdyby ho něco napadlo. Pamatuju si, jak se naši známí divili, že jsme se i po dvanácti letech manželství chytali za ruce... Je toho moc.

Kdy jste si poprvé všimla, že na tom není zdravotně dobře?
Asi rok zpátky, do té doby měl jen vysoký tlak. Měl problémy po smrti Kláry, které se sice uklidnily, ale paradoxně je mohla zase nastartovat šťastná událost: narození Jakuba. Najednou se začal bát, že ho nezvládne vychovat. O tom mluvil často.

Věděla jste, že bere prášky?
Věděla, ale bohužel byl nedisciplinovaný. Neposlouchal, když jsem mu říkala, ať je bere pravidelně. Měl psychofarmaka, což popírá verzi, že byl zdravý. Všechny jsem je odevzdala policii. Bral je už od smrti Kláry a poslední dobou víc a víc. Byla jsem náhodou v lékárně, kde si je vybíral, a paní magistra mě upozornila, že má vyčerpanou dávku a že si jich bere víc. Až Petr Muk mi řekl, že byly slabé.

Radila jste se někdy s psychiatrem, jak s takovým člověkem žít?
Kamarádka je psychiatr a hodiny jsme o tom mluvily. Radila mi, ať to nevzdávám a jsem klidná. S Karlem jsme poslední dobou vedli dlouhé hovory, hlavně v noci si chtěl povídat. Leželi jsme v posteli a on se pořád ptal, jak budeme žít dál. Co bude dál. Říkala jsem mu, že máme malého kluka, kterého vychováme. Že Jakuba dovede k maturitě. Jenže on to prostě vzdal... Vždycky mi říkal: „Vendulo, ty máš nárok na lepší život. Jsi hodná holka, zasloužíš si někoho lepšího.“ Věděl, že je nemocnej. Odpovídala jsem mu: „Karle, smažme, co bylo. Vychováme Jakuba, budeme cestovat...“

Zhoršovalo se to?
Nechtěl už ani chodit ven. Měli jsme v lednu havárii kanalizace a nebyla v provozu kuchyň. Řekla jsem mu: „Pojď, jdeme se najíst do hospody.“ A on mi odpověděl: „Jestli chceš, tak tě odvezu, ale dovnitř nejdu. Nechci, aby se na mě dívali lidi. Jsem hubenej a starej.“ Mohla jsem mu pořád říkat, že vypadá dobře. Marně.

Mluvil o smrti?
Mluvil. A víc vám neřeknu.

Jak se během depresí choval?
Někdy třeba ani nechtěl vstát z postele. Ale víc o jeho stavech mluvit nebudu, to bych mu nikdy neudělala. Řekla jsem to jen jednou, a to na policii. Mrzí mě, že jsem nikdy nesebrala síly, nenaložila ho do auta a neodvezla k dobrému psychiatrovi. Jenže on by se stejně nenechal.

Dalo se čekat, že něco takového udělá?
Bála jsem se toho. Ale pořád jsem věřila, že to přece neudělá manželce a malému synovi.

Míval během depresí i manické fáze? Takové ty, kdy je člověk plný energie?
V nich skládal. Třeba vstal ráno ve čtyři a šel pracovat. Manická fáze byla přes léto a kolem podzimu zase přišly deprese. Byla premiéra Golema a on z ní neměl radost. Po představení jsem si jako jediná stoupla a tleskala. Přidala se kamarádka a jeho dcera, jinak si z toho sálu nestoupl nikdo.

Asi se Golem nelíbil.
Nevím. Když přišel Karel na pódium, bylo vidět, že z toho nemá dobrý pocit. Ale já věděla, kolik na tom nechal energie. Mluvila jsem o Golemovi s Michalem Davidem, a ten říkal, že je tam deprese ukrytá.

Řekla jste mu někdy: Karle, uber?
Mnohokrát. Neřekla jsem mu uber, ale skonči to, budeme se starat o dítě. I proto jsem šla na manažerský kurz - abych dokázala líp řídit Kapku a nestálo mě to tolik času. Věděl to. Mockrát jsem se ho ptala, proč tu práci na Golemovi vzal.

Co vám odpověděl?
Že teď nemůže selhat. To bylo jeho slovo - selhat. Věděl, že jede na doraz, ale byl to pro něj souboj generací. Pracoval s mladými kluky a musel dokázat, že jim bude stačit. Tisíckrát jsem mu mohla opakovat, že už nemusí nikomu nic dokazovat.

Vadilo mu, že se do něj čím dál víc obouvala kritika?
Hodně. Ne že by házel po bytě věcmi, ale někdy se naštval a křičel: „Ať ten kritik přijde ke mně do studia a zahraje mi C dur v protipohybu.“ Nevím, co to znamená, ale tak to vždycky říkal. On byl hrozně emotivní, bral si blbosti.

Dokázala byste říct, co byl ten poslední důvod, proč vzal do ruky pistoli?
Kanalizace pod dům.

To myslíte vážně?
Úplně vážně. Zní to strašně?

Trochu ano.
Poslední dny nemluvil o ničem jiném. Fakt, že někde praskla trubka a nešla kvůli tomu používat koupelna ani kuchyň, ho neadekvátně rozčilil. Byl k tomu domu tak připoutaný a nesnesl, že by do něj museli kopat.

Víc doma jsem být nemohla

Když zemřela dcera Klára, manžel vám vyčítal, že se pouštíte do práce. Vyčetl vám to od té doby ještě někdy?
Určitě by si přál, abych pracovala míň. Na druhou stranu jsem nechodila z domu ráno v sedm a nevracela se v noci. Program si můžu upravit, takže jsme běžně snídali spolu.

Ale asi by byl radši, kdybyste se o dítě starala vy, a ne chůva.
Mně ale taky vadilo, že jsem měla povinnosti. Jenže lidi, kteří darují peníze, chtějí jednat přímo se mnou. Chtějí, abych si pro šeky chodila já. Taky bych radši byla s ním a s Jakubem.

Co vám bránilo?
Kapka naděje. Je to moje poslání, díky němuž jsme pomohli mnoha dětem s vydělali pro ně sto milionů korun. Točila jsem reklamu na kosmetickou firmu, dostala za ni jeden a půl milionu a do poslední koruny jsem je dala na Kapku. Pak jsme s Karlem leželi v posteli a on mi říká: „Myslíš, že to někdo ocení?“ A jsme u toho. Ocení to někdo? Karel měl pravdu.

Řekl vám někdy: Vendulo, vykašli se na práci a buď doma?
Ne. Věděl, že to dělám v památce dcery a pro nemocné děti. On se mnou ten očistec zažil a taky se o Kláru v nemocnici staral. Lichotkami šetřil, ale říkal, že mě obdivuje.

To určitě nebyl sám. Ale asi jste nebyla tou, jakou si vás bral. Jako holku, která se bude stejně jako jeho předchozí manželka starat o domácnost.
No jasně. Ale s tou holkou život dost zamával a postavil ji do tvrdé reality. Mně Kapka naděje zachránila před sebevraždou. (Vyhrne si rukáv a ukazuje levé zápěstí, kde má rýhu.)

To myslíte vážně?
Jo... Nedělám kariéru. Musíte přece sám vidět, že to přišlo jako vedlejší efekt. Dneska mě na chodníku zastavil nějaký pán a říkal: „Nepřestávejte pracovat pro nemocné děti.“

Ještě jedna věc zazněla od lidí, kteří po smrti vystoupili. Říkali, že jste mu dávala - s prominutím - sežrat svou popularitu. Že jste třeba byla zvolena Ženou roku a že vás mají lidi radši než jeho.
Víte co? Můj muž byl geniální skladatel. Já jsem jen žena, která pomáhá dětem. Což může dělat každý, zatímco na skládání musíte mít talent. Musela bych být duševní mrzák, abych se takovým nesmyslům bránila.

Mohla jsem mít bratra, dceru, manžela

Chodí teď na Golema víc lidí?
To nevím, ale víc se prodávají jeho desky.

Kam jdou peníze, které by z nich měl?
Nevím, ale asi na Ochranný svaz autorský a pak do dědictví. My jsme s Karlem měli oddělené účty. Já z Kapky nedostávám plat ani honorář. Od Karla jsem měla peníze na domácnost a k tomu nějaký malý výdělek z našeho obchodu s květinami.

Z čeho teď budete živa?
Vdovský a sirotčí důchod plus přídavky na Jakuba. Postarám se o sebe. Bydlím zatím v Říčanech, kde mi kamarádka půjčila byt. Buď tam zůstanu, nebo se vrátím do domu v Jevanech, který je napsaný na Karla a kde máme s Jakubem bydliště. A až se vyřeší záležitosti kolem dědictví, zařídím si život podle svého.

V jaké fázi teď dědictví je?
Netuším, jednají za mě právníci.

Člověka asi napadne: ta Svobodová má v životě smůlu.
Asi nemám jednoduchý život na to, že je mi pětatřicet. Mohla jsem mít bratra, dceru, manžela. Táta má alzheimera a ani mě nepozná. Když mu máma řekla, že Karel umřel, tak se ptal, kdo to byl. To je asi vypovídající.

 Vendula Svobodová v pěti bodech * Narodila se 18. února 1972 jako Vendula Horová. Mohla mít bratra, ale zemřel po porodu. * Vystudovala gymnázium a při práci ve Straně podnikatelů se seznámila s Karlem Svobodou, o 33 let starším skladatelem. * Vzali se v roce 1995, o rok později se narodila Klára. Ve dvou letech onemocněla leukemií a ve čtyřech zemřela. Svobodová založila Kapku naděje. * Na jaře 2005 se narodil syn Jakub a Vendula byla v anketě zvolena Ženou roku. * Letos 28. ledna se Karel Svoboda na zahradě vily v Jevanech zastřelil. Vendula tvrdí, že měl deprese, Svobodův syn Petr napsal v prohlášení, že manželství trpělo krizí.

Hodina s Vendulou Svobodovou

Pár vteřin ticha bylo jako věčnost. „Je taková škoda, že to udělal,“ řekla pak vdova.
Černý svetr, černé džíny, na očích černé brýle a v ruce taška plná dopisů od lidí. „Už je jich dvanáct tisíc. A ani jeden negativní, ani jeden,“ říká ve dveřích Vendula Svobodová. Během rozhovoru si několikrát povytáhne džíny. Zhubla. Psát do závorky poznámku „rozplakala se“ všude tam, kde se to stalo, narostl by rozhovor o třetinu. Občas bylo lepší na chvíli přestat. „Ale o Karlovi mluvím ráda. Chci o něm mluvit,“ pokračuje. Po půl hodině z ničeho nic vstane, jde k oknu a jakoby nepřítomně prohodí: „Je taková škoda, že to udělal, taková škoda. Vždyť měl malého syna.“ Za chvíli dodá: „Co teď budu dělat?“ Tvrdí, že se chová, jako by byl manžel naživu. „Když zapnu televizi, řeknu si v duchu: Tenhle pořad jsi měl rád.“ Několikrát se stane, že se uprostřed odpovědi zastaví. Po chvíli ticha začne mluvit o tom, že si připadá jako celostátně hledaný zločinec. Že ji lidi kolem nenechají vyplakat. „Proč na mě všichni útočí? Jestli má někdo pocit, že může mluvit do našeho manželství, tak ať si otevře manželskou poradnu. Nikdo nemá právo soudit vztah dvou lidí, nikdo. Karel mi mockrát řekl, že jsem osudovou ženou jeho života. Vybral si mě, bylo to jeho rozhodnutí. Proč jeho přátelé lynčují člověka, kterého měl rád?“ Občas do místnosti přijde její kolega Janis Sidovský. Řeč je o tom, jaký má Svobodová „mediální obraz“, tedy jestli vyšlo víc článků v její prospěch nebo proti ní. Je to půl na půl. „Pořád nevím, jestli nemám na toho Renče podat žalobu,“ prohodí nakonec.







Nejčtenější

Christina Applegateová (Los Angeles, 27. července 2015)
Preventivně jsem si nechala odstranit vaječníky, přiznala Applegateová

Před devíti lety Christině Applegateové (45) diagnostikovali rakovinu prsu a herečka podstoupila oboustrannou mastektomii. Nyní prozradila, že nedávno si...  celý článek

Ilustrační snímek
Naše pocity se promítají na našem zdraví, říká psycholožka Janáčková

Veselá mysl - půl zdraví. Platí to ovšem i naopak. Splíny a smutek na nás působí také. Emoce prostě mají na náš organismus větší vliv, než jsme si ochotni...  celý článek

Muži tanga milují, ženy jim příliš nefandí. Důvodem je to, že nejsou úplně...
Tanga přestala být sexy. Ženy dávají přednost rafinovanějším střihům

Už žádný diskomfort a „ypsilon“ vykukující zpod lemu džín. Místo toho pohodlí a elegance. Šňůrková tanga nahradily střihy, jenž zadek alespoň trochu zahalují....  celý článek

Maďarský guláš z vepřového masa
Guláš nejen předvolební. Dejte si klasiku z hovězího či vepřového masa

Za několik dnů tu máme volby a s tímto obdobím býval už za dob Rakouska-Uherska spjatý zvyk podávat voličům předvolební guláš uvařený nebo aspoň podávaný...  celý článek

Kolorovaný snímek rakovinových buněk z elektronového mikroskopu
Osm raných příznaků rakoviny, které byste neměli ignorovat

U velkého počtu nemocných jsou některé nádory objeveny až v pokročilém stádiu. Včasně diagnostikovaná rakovina přitom významně zvyšuje šanci na vyléčení. Které...  celý článek

Další z rubriky

Ivanka Trumpová v Bílém domě (3. února 2017)
Matka tří dětí Ivanka Trumpová přiznala poporodní deprese

Ivanka Trumpová (35) je matkou tří dětí. S manželem Jaredem Kushnerem (36) má dceru Arabellu (6) a syny Josepha (3) a Theodora (1). Dcera amerického prezidenta...  celý článek

Cara Delevingne (New York, 1. srpna 2016)
Za deprese jsem se nenáviděla, říká modelka Cara Delevingne

Cara Delevingne (25) patří k nejvyhledávanějším modelkám. Má před sebou slibnou kariéru a dokonce se objeví v několika filmech. Nyní promluvila o svém boji s...  celý článek

Sarah Fergusonová v Cannes (2011)
Hrdá jsem jen na to, že jsem dobrá matka, říká vévodkyně z Yorku

Skandály proslulá Sarah Fergusonová (57), vévodkyně z Yorku, se po rozvodu s princem Andrewem (57) stáhla na jistý čas do ústraní. Nedávno se ale stala...  celý článek

Další nabídka

Arome.cz

11 makeup podvodů: Líčení, ve kterém vás jen tak někdo nepozná
11 makeup podvodů: Líčení, ve kterém vás jen tak někdo nepozná

Trocha řasenky, rtěnky, pudru a najednou si říkáte, že vypadáte i jako člověk. Tak toho zkuste někdy nanést trochu víc, ... celý článek

Advantage Consulting, s.r.o.
VEDOUCÍ MZDOVÁ ÚČETNÍ

Advantage Consulting, s.r.o.
Jihomoravský kraj
nabízený plat: 30 000 - 45 000 Kč

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.