V Andenne se o Štědrém večeru hraje o vánočky

Že ardenští Valóni mlsají o vánocích "cougnous", jakousi obdobu českých vánoček, ví každý. Málokdo však zná tradici městečka Andenne, kde se správně nekupují, ale musejí se o štědrovečerní noci vyhrát v kartách. Lidé se shlukují v pekárnách a bistrech obvykle na cestě z půlnoční mše. Majitel už čeká s několika sadami o šesti "cougnous", od největší po nejmenší; tu první nahradí někdy vánočním "polenem", máslovou roládou ve tvaru tlusté větve. Dostane ji ten, kdo vyhraje; kdo prohraje, vyfasuje naopak maličkého chcípáka - a posměch všech kolem.

Hraje se zásadně v deseti, sází se kolem 60 belgických franků (50 korun). Pravidla jsou prostinká - první hráč míchá, druhý sejme, třetí rozdává a otočí jedenáctou kartu. Ten, kdo drží v ruce nejvyšší hodnotu téže barvy, popadne hlavní výhru. A jede se znovu, až do trpkého konce.

"Cougnous", čteno "kuňu", vypadají jako dvouhlaví panáci s protáhlým tělem. Pocházejí z vánočkového těsta, vycpaného hrozinkami; obvykle jsou o trochu sladší než jejich české upletené sestry. Jedí se hlavně k božíhodové snídani - Andenneští tvrdí, že ty v noci vyhrané chutnají stokrát líp.