Například telekomunikační inženýr Alexander Heid. Ten zamířil do Maďarska, aby si pořídil náhradu za dva chybějící zuby. Za let z Frankfurtu a za týdenní ubytování utratil 2200 eur, což je zhruba 61 tisíc korun. Nelituje.
"V Německu by stálo jen samo ošetření bez implantátu 2000 eur," svěřil se Heid časopisu Die Welt. "Tady si k tomu můžu dopřát ještě dovolenou," pochvaluje si.
Německým pacientům i jejich pojišťovnám, které část ošetření pacientům proplácejí, se to bohatě vyplatí. Jásají i čeští zubaři: cizinci přinášejí peníze na ruku. Hodně peněz.
"Platí okamžitě v hotovosti a částky vyšší, než jaké dostanu za ošetření českého pacienta přes pojišťovnu," říká Viktor Šticha z Domažlic. Potíž je, že zubařů u nás rok od roku ubývá – stárnou, odcházejí do důchodu a nových je málo.
Studium zubaře je totiž drahé. Česká stomatologická komora odhaduje, že pokud vše půjde jako dosud, bude v Česku do deseti let pracovat jen polovina stomatologů.
Obava, že brzy nebude mít kdo ošetřovat české pacienty, je proto velmi reálná. Už teď je v Praze a ve velkých městech problém sehnat zubaře, který je ještě ochotný přibírat nové pacienty.
Někteří už teď nevylučují, že české klienty ze svých kartoték vyřadí. "Mám dost českých zákazníků a ošetřování německých beru jako přilepšení. Ale může se stát, že když pojišťovny budou dělat problémy, tak s nimi skončím a budu se věnovat německým klientům. Zájem mají veliký," říká Viktor Šticha.
Přesto zubaři zatím vesměs tvrdí, že pacienti nemusí mít strach. Mnohým z nich v tom, aby se zaměřili jen na cizí klientelu, brání krom jazykových bariér i lidská slušnost.
"Mohl bych se zbavit českých pacientů, ale z morálního hlediska je to pro mě nepřijatelné. Nedokázal bych říci člověku, který ke mně chodí pětadvacet let, že už ho neošetřím," vysvětluje domažlický zubař Josef Kohout.
"I když – být pragmatik, tak bych se jednoznačně zaměřil na německou klientelu," dodává.
