Chvíle klidu po bouřce není nikdy na škodu. Partneři si někdy potřebují od sebe odpočinout, získat od předmětu hádky odstup, promyslet situaci s čistou hlavou. Takže když jeden bouchne dveřmi a jde se projít do parku, anebo zaleze do vany s horkou vodou, ničemu to nevadí. Ticho léčí a v hádce je mnohdy řečeno tolik zbytečných slov, že se bez dalších obejdeme.
"Konflikty nás vždy posouvají dopředu," souhlasí psycholožka Marta Boučková. "A všechna sdělení, která z hádky vyplynou, je nutno brát a zamyslet se nad nimi. Sice to bolí, ale schopnost pracovat s konfliktem nám pomáhá," dodává ještě.
Co když ale napětí pomine, hádka je dávno pryč, už ani pořádně nevíme, proč jsme si vjeli do vlasů - ale vrátit se do hry se nám nějak nejde. Mlčíme oba dva a nikomu se nechce překousnout to dusné ticho a začít komunikovat. Nejspíš jsme se s konfliktem ještě pořádně nesrovnali. Anebo máme oba pocit, že vina byla na straně toho druhého, že by tedy měl přijít on.
Kdo má začít?
Jistě dobře znáte dialog, který potom může následovat: "Dáš si večeři?" nabízíme sice smířlivě, ale s hrdým podtónem, aby si snad nemyslel, že jsme ustoupily. "Nic nechci!" odsekne okamžitě se sveřepým výrazem, abychom si snad nemyslely, že si ho koupíme za kus žvance. "Tak si trhni nohou!" je naše reakce a šup, hádáme se znova.
Někteří ješitní pánové ale zarytě mlčí i při dalších pokusech. Není nic protivnějšího, než nulová odezva na snahu konflikt vyřešit. Pohled do zdi anebo skrz nás, výraz nepřítomného jedince postiženého hluchotou. Přijdeme druhý den z práce a pozdraví nás leda papoušek.
Moudřejší (ne)ustoupí
Nutno ovšem podotknout, že v tomto směru s muži celkem zdatně soupeříme. Zatímco pánové, kteří se rádi urážejí a trucují, nás trestají obvykle dlouhým tichem a mlčením (což málokterá žena, která je od přírody empatičtější a komunikativnější než muž, dokáže vydržet), trucující manželky vytahují zbraně těžšího kalibru, ať už to je absence večeře či nákupu, anebo nevrlé odmáchnutí protivné mouchy, když se partner pokusí přitulit.
Názor psycholožkyLenka Černá z poradny www.mujvztah.cz má pro trucující partnery tři rady: Lidé trucují, protože nemají vysokou vztahovou inteligenci a nevědí, jak hádku řešit. Ta by vždy měla vést k nějaké dohodě, nikoliv k tiché domácnosti. Zde jsou tři tipy, jak ji řešit: 1. Nesnažte se spor okamžitě vyřešit, pokud jste v emocích. Musíte počkat, než vychladnete, a až poté se snažte najít řešení. 2. Když negativní emoce odpadnou, znovu si s partnerem v klidu sedněte a hledejte řešení. 3. Pokud se vaše hádky opakují, jistě je příčinou vašich neshod stále ten samý problém dokola. Zkuste tedy finálně vyřešit tento palčivý problém formou partnerské dohody (tzv. domácí ústava), která vás bude ochraňovat proti další hádce. |
Nejhorší ovšem je, když ani jeden nemíní ustoupit. "Jsme oba dva hodně tvrdohlaví a taky dominantní," přiznává třiačtyřicetiletá Klára z Prahy. "Ale můj muž je navíc neskutečně urážlivý a dokáže pak trucovat jako malé dítě několik dnů," dodává s tím, že ji dlouhodobé mlčení deptá a přivádí k šílenství. Chybu ale nepřizná ani jeden z nich, a tak u nich tichá domácnost obvykle trvá docela dlouho.
Ve fungujícím vztahu dvou dospělých lidí by nemělo docházet k podobným žabomyším válkám. Naštvat se je normální, chvíli mlčet taky, ale dlouhodobě trucovat a z původně malého problému potom udělat obří konflikt, to je naprostá hloupost. O vyřešení konfliktu už potom vůbec nejde - zatímco jeden je uražený, druhý se naštvává nesmyslností jeho trucování, a tak přibývají další a další malichernosti a problém jako velká bublina stále bobtná. Usmířit se v takovém dusnu je pak téměř nemožné.
"Pokud někdo neumí s konfliktem pracovat, svědčí to o jeho emoční nedospělosti. Tím problém nevyřeší, spíš ho konzervuje," připomíná psycholožka Boučková.
Pokus o smír
Jestli máte ve zvyku urážet se a trucovat samy, zamyslete se nad tím, zda to má nějaký smysl. Donutit partnera přiznat vlastní chybu? Ale co když je právě největší chybou ono samotné trucování? Není někdy lepší ustoupit s vědomím, že chytrý člověk (a náš partner stejně jako my určitě chytrý je) dříve nebo později přijde sám na to, kdo měl pravdu? Jestli naopak máte doma ješitného trucujícího chlapa, tak je sice nemožné mu podobnou myšlenku podsunout taky, ale i v takové situaci je možná lepší udělat krok vzad.
"S podobně trucovitým partnerem nám nezbude, než jet po vlastní linii a naučit se, že zkrátka u nás to normálně nefunguje. Vytvořit si obranné mechanismy, neztrácet energii a nehroutit se," naznačuje psycholožka Boučková.
Když se začneme samy chovat smířlivě a z našeho chování nebude podprahově vyčuhovat ironie, dříve či později trucování partnera přestane bavit. A dost možná si uvědomí, že vždy nemusí mít pravdu právě on. Chce to ale pevné nervy a trpělivost. Pokud nejsme zastánci radikálního řešení a partner nám stojí za to, abychom s ním byly, nejspíš se vyplatí i ona dobrá vůle.
