Vizitka
|
Kritici dabingu se nedávno důrazně ozvali: kvůli dabování filmů a seriálů neumějí Češi jazyky a vyspělejší národy nedohoní, pokud budou nadále slýchat z televize jen češtinu.
S herečkou a dabérkou Terezou Bebarovou jsme se potkaly krátce poté, co se kauza dabing začala řešit. Své profese se nezastává za každou cenu, divák si prý má vybrat.
"Souhlasím s názorem, že by Česká televize, jako veřejnoprávní médium, měla umožnit duální vysílání, kdy si můžete vybrat, jestli chcete dabing, nebo titulky," říká herečka v rozhovoru pro pondělní magazín ONA DNES.
Co byste zvolila vy, kdybyste si chtěla pustit film?
Pokud bych byla unavená a nesoustředěná, vybrala bych dabing. Pokud by to byl nějaký dobrý film a měla bych čas a chuť si u něj jen tak posedět, tak bych ho chtěla sledovat v originále. Vždycky si radši poslechnu třeba Roberta de Nira v originále, byť ho u nás dabují výborní dabéři. Zároveň ale chápu, proč se filmy dabují. Pro většinu lidí totiž televize slouží jako kulisa.
Kritici vyčítají dabingu hlavně to, že kvůli němu neumíme jazyky. Souhlasíte?
Tohle si nemyslím. Tady se neustále srovnává se Skandinávií: panuje názor, že tamní lidé jsou na tom s jazyky lépe, protože filmy nikdo nedabuje. Ale myslím, že takhle jednoduché to není. Samotné sledování filmů v originále nepomůže. Můj dobrý kamarád už mnoho let dokonce dabing režíruje, takže je stále s cizím jazykem v kontaktu a přitom anglicky neumí.
Podle vás tedy neplatí, že poslechem angličtiny ve filmu je možné leccos odchytit?
Když jako pasivní divák sledujete film, odposloucháte některé výrazy a spojení, slyšíte výslovnost a přízvuk, což je dobrý trénink. Ale samo o sobě to nestačí, musíte učení věnovat mnohem víc energie než koukat na seriály.
Dá se vůbec dabingem konkurovat originálnímu zvuku?
Záleží na kvalitě dabingu a taky na výběru dabérů. Třeba takový František Filipovský dělal Louis de Funese tak geniálně, že tento mistr francouzské komedie prohlásil, že je lepší než on sám. Nebo když si pustíte film Rozvod po italsku v originále a pak s českým dabingem s Václavem Voskou, je to k nerozeznání. Ale pak jsou samozřejmě i dabingy, které se mírně řečeno nepovedly.
Zhrozíte se někdy nad tím, co slyšíte?
Když slyším nějaký nekvalitní dabing, mnohdy nejsem schopná film dokoukat do konce. Ale chápu, proč se na obrazovky dostane i nekvalitní dabing. Žijeme v kapitalismu, a když přijde nějaké studio s nižší cenou, za kterou film udělá, logicky se sníží i kvalita dabingu. Je to ta známá „neviditelná ruka trhu“, kterou nezajímá nějaká umělecká hodnota, ale výsledek, který plní požadavky. Můžeme polemizovat o umělecké hodnotě, technické kvalitě, úrovni českého jazyka atpod. Ale tohle všechno dneska stojí peníze a není prostě možné z tak malých rozpočtů zaplatit renomovaného překladatele, herecké hvězdy, čas a tak dále.
Začíná to tedy tím, že film nebo seriál je špatně přeložený?
Ne špatně, ale znamená to, že v překladu čas od času něco unikne, protože na něj překladatel má minimum času a není dostatečně zaplacen.
Čtěte v pondělí
Velký rozhovor s herečkou Terezou Bebarovou najdete v pondělním magazínu Ona Dnes.
Proč je v dabingu tak málo peněz?
Dabované pořady se v dnešní době dost stahují z internetu. Nadabujete film a divák místo aby si ho koupil na DVD, nebo se na něj koukal v televizi s hromadou reklam, která jeho výrobu platí, si ho zadarmo stáhne. A tím pádem distributoři, nemluvě o všech, kteří se na dabingu podíleli, přicházejí o peníze. Takže se jim pak nevyplatí do předabování dalšího filmu tolik investovat, protože si ho lidi zase stáhnou.
Český dabing vždycky míval skvělou pověst. Copak to už neplatí?
Je velmi kvalitní, to platí pořád. Dokonce si spoustu studií zaslouží skutečný obdiv, v jakých finančních podmínkách dokážou ještě stále odvádět vysoce kvalitní práci. Samozřejmě najdou se i firmy, které si s kvalitou příliš hlavu nelámou. Ale většina dělá dobrou práci.
Odmítla jste někdy dabingovou roli kvůli tomu, že byla špatná?
To ani ne, spíš mě zajímá, kde točím. Je zvykem, že si herci mezi sebou řeknou, které studio má špatnou pověst a pak tu práci prostě nevezmete. Mně naštěstí nikdo takový ani nevolá, takže tenhle problém neřeším.
Pamatujete si den, kdy jste poprvé stála ve studiu?
Bylo to ještě v Ostravě, dabovala jsem nějaký seriál pro děti. Pamatuju si, že to byl obrovský stres, ze začátku jsem propotila nejedno oblečení. Ve studiu nikdo nemá čas, aby vám vysvětloval, co máte dělat. Dabér musí sledovat herce ve filmu, zároveň koukat do textu, vedle toho ze sebe vydolovat herecký výkon, číst repliky ostatních postav, aby jim odpovídal po logice a k tomu ještě myslet na správnou výslovnost, důrazy na předložky atd. Třeba angličtina často svádí ke špatné intonaci a vy musíte hlídat, aby vám to neujelo. Není to lehká práce, ale pokud ji umíte, je to otázka cviku a soustředění.
Musíte mít postřeh?
Jeden režisér říká, že dabingový herec se pozná podle toho, že první vystřelí na semaforech. Postřeh míváme velmi dobrý.
Co se nejhůř dabuje?
Konverzační komedie. Všichni se překřikují, vy musíte hlídat, kdy mluvíte. Náročné jsou taky jakékoliv emocionální, uřvané scény. A špatně se dabuje špatná herečka ve špatném filmu.
Máte nějakou neoblíbenou?
Jednu konkrétní asi ne, ale mám třeba takovou zkušenost, kdy jsem dabovala Angelinu Jolie v animovaném filmu Kung-fu panda, kde dělala postavu Tygřice. Namluvila ji docela monotónně, a kdybych převedla její výraz do češtiny, byla by to ve výsledku docela nuda. Takže jsem ji nesměla moc poslouchat a udělala to celé trochu jinak.
Který jazyk je pro dabéra nejtěžší?
Francouzština, protože bývá rychlá. A pak všechny jazyky, kterým nerozumíte a neorientujete se v tom, co herci říkají. V čínštině, japonštině, maďarštině nebo finštině je ztracený asi každý.V takovém případě nemáte žádné záchytné body a držíte se pouze úpravy scénáře, kterou dělal člověk, který je na tom pravděpodobně stejně jako vy - nerozuměl ani slovu.
Chcete říct, že čínský film upravuje člověk, který neumí čínsky?
No samozřejmě, zase jsme u toho, překladatele z čínštiny těžko zaplatíte, je jich pár a těch, co mají zkušenosti s dabingem, ještě méně. A úpravce, který by uměl čínsky, neznám žádného. Dělá se to prostě tak, že scénáře k těmto filmům bývají v angličtině, ale zdaleka to není kompletní přepis. Často to v praxi vypadá tak, že čínský herec ve filmu má dramatický monolog na půl minuty a v anglickém scénáři pak stojí jen: "Ano, já vím." Zbytek si musí český úpravce prostě domyslet.
To znamená, že si u filmu s Jackie Chanem říkáte: Copak tady asi tak Jackie říkal?
Tak nějak. Já mám tu výhodu, že s partnerem máme firmu na úpravy a překlady dabingů, takže moc dobře vím, jak některé čínské kousky vznikaly. Naštěstí nemívají moc komplikovaný děj, většinou je to příběh o tom, jak si hlavní hrdina osvojil učení jeřába, tygra a opice a zničil zlého černokněžníka, který ovládá umění zlaté želvy. Nakonec to dopadne tak, že všechny pobije. S dopisováním dialogů je sice hrozná práce, ale nějak se s tím poprat zkrátka musíte. Když to hodně zjednoduším, tak stačí mít nakoukáno hodně kung fu filmů a pak si jen dáváte pozor, abyste nepoužili výrazy jako třeba "ježíšikriste" nebo "sakra".
