Vše o rodičovstvíČlánek o tom, jak si poradit s puberťáky, čtěte již zítra, v pátek 27. dubna. |
Vzpomínky na školní začátky nám leckdy nahánějí husí kůži, své děti ale litovat nemusíme. Právě se přiblížily věku, kterému se v psychoanalýze říká věk latence. Tedy období klidu, kdy se dítě plně soustřeďuje především na svůj intelektuální vývoj. Učitelé jim poskytují informace, spolužáci zkušenosti v komunikaci a spolupráci, my rodiče zázemí. Když pak z ničeho nic přijde domů s pláčem, že chce mobil nebo vlastní počítač, nevíme si rady a bojíme se, abychom neselhali. Tohle nás totiž maminky nenaučily. Je v první třídě brzy, nebo pozdě? A co že to dítě říkalo? Že Marek má pětikilo na týden?
Máte problémy s dětmi? Zeptejte se televizní chůvy v akci!
Mobil a počítač
"Stiska se mi, gdy se uvidime?!", zapípal Janě mobil hned poté, co svou osmiletou dceru ráno odvedla do školy. Malá Terezka tak dlouho naléhala, až rodina podlehla a přístroj pořídila. Teď ji dcera podobnými zprávami bombarduje několikrát za den.
"Nikdy předtím ji nenapadlo stěžovat si, že se jí ve škole stýská, dneska mi píše i při vyučování." Jana začíná uvažovat, že mobil dceři vezme, doporučila jí to i vychovatelka ve škole. Prý rodiče netuší, co s dětmi udělá, když se nemohou rodičům dovolat. Třeba proto, že jsou v metru nebo mají jednání.
"Předškolákovi bych mobil nedával, u školního dítěte na prvním stupni podle okolností, tedy jestliže chodí na kroužky samo a chcete je mít pod kontrolou," radí dětský psycholog Václav Mertin.
Počítejte ale i s tím, že dítě mobil ztratí, rychle vyčerpá kredit, bude psát hlouposti a bude vás citově vydírat. Jste na to připraveni? I kdyby ne, žádná tragédie: mobil se dá vždycky zrušit. Dá se také omezit kredit i navolit funkce, která zabrání odchozím hovorům, pak se dítě dovolá jen vám. A o to jde především.
I počítač už patří do života našich dětí a těžko se mu vyhýbat. Čím je ale dítě menší, tím větší strach máme z jakékoli jednostrannosti, tedy z dlouhého dívání se na televizi i vysedávání u počítače. Aby dítě s počítačem neusínalo, nabídněte mu jinou atraktivní činnost, pokud to nejde, je třeba nastavit limit a důsledně čas strávený s počítačem hlídat. Je třeba také vědět, co dítě na počítači dělá, co je na internetu zajímá, jaké počítačové hry hraje. A také si uvědomit, že dítěti hrozí ztráta kontaktu s realitou. Jediné kliknutí myši mu ve virtuálním světě her vyřeší kdejakou zapeklitou situaci, v životě to tak nefunguje. Za dvě hodiny na hřišti se o sobě i o světě kolem sebe dozví mnohem víc.
Není od věci přijmout i jistá bezpečnostní opatření: počítač by měl být ve společné místnosti a nastavená pravidla jeho užívání by se neměla porušovat. Máte-li mít jako rodiče zodpovědnost, mějte i pravomoci; nezbavujte se administrátorského přístupu k počítači a rozhodujte o tom, jaké programy se budou, či nebudou instalovat. Také se zajímejte o to, s kým se po síti vaše dítě stýká.
Místo kasiček kapesné
My jsme střádali do prasátka, naše děti by se za ně styděly. Kapesné už berou jako samozřejmost. Psychologové se tomu nebrání: "Kapesné doporučuji dávat od nejútlejšího věku. Částka zpočátku musí být spíše symbolická a rodiče by měli usměrňovat, za co dítě své peníze utratí, později bych jeho pravomoci i částku zvýšil," radí Václav Mertin.
Částka záleží na věku i na tom, co si má dítě z kapesného obstarávat, ale i na finančních možnostech rodiny. Pokud svému sedmiletému dítěti vysvětlíte, že není ve vašich silách dávat mu 500 korun na týden, jako dostává jeho kamarád, pochopí to. Navíc nebude žádný chudáček, v průměru totiž dostávají české děti v sedmi až osmi letech necelých 200 korun měsíčně, desetiletí 250, dvanáctiletí ke čtyřem stům. Kapesné by nemělo být vázané na to, jestli dítě uklízí nebo je hodné, mělo by být vypláceno pravidelně. Zároveň bychom však měli mít přehled, za co dítě utrácí, a také by mělo vědět, jak a na co má šetřit. Od chvíle, kdy dostává kapesné, by mělo například počítat s tím, že na drobná vydání, jako je kytička pro babičku k svátku, musí mít našetřeno.
"Na tohle máš dost času!"
Věta, na kterou už navždy zapomeňte, zejména v souvislosti s otázkami kolem sexu. Za našich časů maminky dělaly, že neví, na co se ptáte, a tátové zarytě mlčeli, vy se sexuální výchově svých dětí postavte čelem. Děti dnes bohužel stárnou mnohem rychleji, a proto vás jejich otázky mohou překvapit. Neodbývejte je a na všechno jim odpovězte. Obvykle stačí krátká a jednoduchá odpověď.
Co je ale nejpodstatnější, vždy je třeba v souvislosti se sexem mluvit o citech. To se z časopisů, internetu, reklam a od kamarádů nedozvědí. "Rodiče šokuje množství informací, se kterými dítě přijde, ale ty jsou povětšinou technické. Znají termíny, ale o citech nevědí nic," vysvětluje dětský psychoterapeut Petr Pöthe.
"Když bude řeč o souloži, je třeba dítěti vysvětlit, že tyhle věci se mezi dvěma lidmi dějí. A že city jsou nejdůležitější." Pokud vás dítě svými otázkami zaskočí, nemusíte odpovědět ihned, třeba i v autobuse plném lidí. Klidně si doma vezměte na pomoc chytré knihy a studujte je společně.
Nepřežeňte to s kroužky
S nástupem do školy ale dnešní moderní rodič řeší i to, kam své dítě vůbec poslat. Pryč jsou doby, kdy si školy byly podobné jako vejce vejci, dnes si mohou vybrat: na církevní nebo do waldorfské?
V rozhodování pomůže dostatek informací o škole samotné. Základní informace o škole, kterou jste si vyhlédli, zjistíte z oficiálních stránek školy, ale také z informací rodičů, jejichž děti tam už chodí. Nedá se říct, že alternativa je určená pro nějakou konkrétní skupinu dětí, ale pravdou je, že existují rodiče, kteří nejsou spokojeni se vzděláváním v "normální" škole, a tak hledají něco jiného. "Vždycky by ale měl být brán v potaz i názor dítěte," míní Václav Mertin. To platí i o vstupu na víceleté gymnázium. Znamená kvalitnější vzdělávání, podnětnější prostředí, ale i vyšší požadavky na dítě. Očekává se, že na gymnáziu budou děti odpovědnější, samostatnější a dychtivější po vzdělávání než jejich vrstevníci v běžných školách. Je vaše dítě takové?
Musíte počítat i s tím, že dosavadní jedničkáři už mezi nejlepší ve třídě patřit nebudou a že na gymnázium nechodí jen vaše dítě, ale i vy. "Matějovi jde matematika, ale čeština a angličtina, to je hrůza," svěřuje se Lenka Veselá. Učit se se svým synem, který je v primě na osmiletém gymnáziu, musí denně. "Jako bych chodila do školy i já. Neumím si představit, že bych musela trávit deset hodin denně v práci, to by Matěj nebyl tam, kde je."
Výkon je to, co chceme po sobě i svých dětech nejčastěji. Zapomněli jsme s dětmi jen tak "být". "Zkusme občas nikam nespěchat, obětovat jeden zájmový kroužek a místo toho si ve volném odpoledni jen tak plynout. To jsou totiž ty chvíle, kdy má dítě čas přemýšlet o věcech, které je zajímají, a zeptat se na věci, které je trápí," radí psychoterapeut Petr Pöthe.
ANKETAJAK VYSOKÉ KAPESNÉ DÁVÁTE SVÝM DĚTEM?
|
Petr Fejk, otec 11letého Olivera a 6leté Adély
Ester Janečková, matka 10letého Krištofa a 8letého Cyrila
Mirka Čejková, matka 9letého Felixe a 6letého Alexe Kapesné dětem nedávám, starší Felix ale dostává peníze za pomoc v domácnosti. Třeba se stará o tříděný odpad nebo vytírá. Na výši odměny se domlouváme předem a musím říct, že peníze ušetřit umí. Naposledy si za ně koupil fotbalový míč. 
