Motorem ženského konání bývá nejčastěji zvědavost, která rozdmýchána žárlivostí a touhou zjistit, jestli má ještě cenu bojovat, dovede i tu nejopatrnější z nás přimět k vytočení telefonního čísla té druhé.
Kamarádíte se s jeho bývalou, nebo současnou ženou?
Těšíme se na vaše příběhy a názory! Využít můžete buďto diskusi pod článkem nebo e-mailovou adresu: ona(at)idnes.cz pod heslem MANŽELKY. Ta s nejvějtší pravděpodobností zavěsí nebo nám to strašně nandá, ale taky nás může mile překvapit. Jako Simonu Krainovou, která se nedávno v televizní talk show svěřila, že tímhle způsobem objevila bezva kamarádku. A chlap? Toho prý obě poslaly k šípku. Tahle strategie ale může fungovat jen tehdy, pokud vám už došlo, že váš vysněný ideál má víc nectností než Pipi Punčochatá pih na nose. V tom případě možná s chutí porovnáte své dojmy a zážitky se zkušenostmi jeho expřítelkyně. Ne že by to mohlo nějak pomoci vašemu skomírajícímu partnerskému vztahu, ale možná v družném rozhovoru ,mezi námi děvčaty‘ zjistíte, že problém není ve vás, ale v něm. Obě jste přece úžasné ženské a jestli to on nechce chápat, tak ať si jde hledat jinou, vy si vystačíte samy. „Jestli ho ale ještě nechcete hodit přes palubu a jeho bývalá pro vás představuje reálné nebezpečí, nejspíš poslechnete svoji intuici a nebudete riskovat setkání s ní,“ míní psycholožka Marta Boučková.
Mazaná taktika
A dobře uděláte. Docela klidně by se vám totiž mohlo stát, že nabízené přátelství nebude tak ryzí, jak by se na první pohled mohlo zdát. Záleží na tom, nakolik má vaše předchůdkyně pevné nervy a jak zdatná je to manipulátorka. Kamarádství s vámi může v tomto případě být dobře maskovanou taktikou, jak se do nově vzniklého vztahu nenápadně nabourat a třeba ho i postupně rozložit. Ideální je, když obě zúčastněné už mají svůj soukromý život vyřešený ke své spokojenosti, a tak nemají potřebu lézt si do zelí. Pak může doopravdy vzniknout bájné přátelství první a druhé ženy. Pětatřicetiletá učitelka Eva se do seznámení s o rok mladší laborantkou Danou nijak zvlášť nehrnula. Když si ale představila, že její manžel Karel pojede na svatbu své expřítelkyně sám, rozhodla se, že ho pro jistotu doprovodí. Co kdyby znovu zaplála jiskra... Cestou do kostela byla Eva nervózní, jako by se vdávala ona sama. Proč? Vypadala skvěle, taky na svém vzhledu pracovala aspoň hodinu. „Nedovedla jsem se zbavit strachu, že ve srovnání s bývalkou v Karlových očích neobstojím,“ přiznává neochotně. „A na druhou stranu jsem se taky trochu bála, že mi ta ženská, na kterou jsem ještě pořád žárlila, bude sympatická.“ Kupodivu byla. Kamarádky na život a na smrt se z nich sice nestaly, ale občas se sejdou na kus řeči nebo si zavolají. A Karel? Ten je z nečekaného přátelství ,svých‘ žen maličko nervózní... Co spolu probírají? A co z toho vyplyne pro něj?
„Většina mužů je velice citlivá na jakékoliv ženské spojenectví, které by se potenciálně mohlo obrátit proti nim,“ souhlasí Marta Boučková. A jestli se chlap něčeho bojí víc než paktu maminka–manželka, pak je to určitě spiknutí bývalé a současné partnerky. Na rozdíl od nás žen, které oscilujeme od absolutního nepřátelství až po obrovské sympatie, dávají prý muži intuitivně přednost zlaté střední cestě, zejména pokud jejich snem není založit si vlastní harém.
Jako jed
Nepoměrně větší naději na úspěch má spojenectví dvou žen, které jedna po druhé přišly o toho samého chlapa. Vzájemné antipatie mají po letech hodně obroušené hrany a společný nepřítel – nová mužova kořist – naučí bývalé sokyně mluvit jednou řečí. Společný nepřítel už mockrát v historii spojil i zdánlivě nespojitelné partnery, v době míru je však velké přátelství mezi bývalou a současnou partnerkou jednoho muže spíš extrém hodně vzdálený běžnému vztahovému průměru. „Neříkám, že to nemůže fungovat, ale spíš v rovině rozumné dohody, zejména pokud jsou ve hře děti, než ve smyslu pravého kamarádství,“ vysvětluje Marta Boučková.
Skutečný přítel je totiž ten, kdo o nás ví úplně všechno, tedy i to, co bychom partnerovi nikdy neprozradili. A svěřovat se s intimními detaily ženě, která teď spí s vaším mužem, to je jen pro hodně silné povahy.
Jde to
Důkazem jsou třeba vyrovnané a přátelské vztahy dvourodiny Krausových s Ivanou Chýlkovou, první a druhé ženy Vladimíra Menšíka, druhé a třetí ženy Petra Jandy, Ivany Macháčkové a bývalých partnerek Karla Gotta. Důkazem je i moje vlastní zkušenost. Když jsem zjistila, že zároveň s manželem jsem získala jako bonus jeho bývalou přítelkyni a stále dobrou kamarádku Andreu, nejdřív jsem to hodlala sabotovat, ale o osm let později je z Andrey kamarádka nás obou a letos ji kolektivně šťastně provdáme. Má to ale své podmínky, které jsem pro objektivnost na dámském sedánku tahala z dalších protřelých kamarádek. Pětatřicetiletá psycholožka Lucka by se s bývalou ženou svého manžela přátelila ráda, ale z druhé strany není zájem. První žena má totiž pocit, že Lucka byla příčinou jejího rozvodu a už jí to nikdo nikdy nevymluví. Takže první podmínka je jasná: mezi vámi nesmí být žádná stará zášť.
Třicetiletá stavařka Petra říká: „Hlavně se do ničeho nenutit. Já mám vlastních kamarádek dost. Nevidím důvod, proč bych měla s manželovou bývalou ženou chodit na kafe. Ale chováme se k sobě hezky. Už i kvůli dětem.“ Děti jsou zřejmě nejdůležitější příčinou toho, proč by si k sobě měly bývalá a současná partnerka najít cestu. Aby to vyšlo, je tu druhá podmínka, ke které mě inspirovala Petra: chovejte se vstřícně, ale nenuťte se k extrémně blízkému přátelství. Naše spisovatelka Irena Obermannová došla ze zpovídaných dam ve vztahu k nové partnerce svého muže zřejmě nejdál. Ta sice byla příčinou Irenina rozvodu, ale příčinou vlastně vítanou. „Potřebovala jsem nějak pošťouchnout, sama bych své špatné manželství ukončit nedokázala,“ říká Irena. Nová partnerka jejího muže má navíc krásný vztah k Ireniným dětem a právě přes děti navázaly ,mírné přátelství‘.
Na závěr jsme tedy došli k podmínce třetí a shrnující: dvě rozumné, objektivní, nezaujaté a vstřícné dospělé ženy se mohou přátelit, i když obě spaly se stejným mužem.
