Jako šéfautorka uzavřela Lucie Paulová řadu osmdesáti dílů. Práce ji bavila, protože tématem seriálu byla urgentní medicína, a tak kromě vymýšlení a psaní příběhů trávila noční služby na urgentním příjmu a konzultovala případy s doktory.
„Byla to extrémně náročná práce a musela být udělaná v rekordním čase, takže jsem psala denně, včetně sobot a nedělí,“ říká scenáristka s tím, že to ale nebyl hlavní důvod, proč se nakonec se seriálem rozloučila.
„Mě to hodně bavilo, urgentní medicína je zajímavé téma a líbilo se mi propojit všechno tak, aby v seriálu bylo hodně medicíny a zároveň také vztahy. Jenže aby byl takový projekt dobrý, potřebuje dobrý tým a ten je třeba zaplatit. Když se šetří, nemůže to dopadnout dobře. V televizi to bohužel chodí tak, že když se projekt rozjede a má dobrou sledovanost, peníze mu seberou.“
Lucie Paulová (52)
|
Televize si to může dovolit, protože čeští konzervativní diváci často drží nad vodou i projekty, jejichž úroveň zdaleka nedosahuje toho, co by mohli dostat jinde.
„Jenže oni nechtějí. Museli by si zvykat na nové postavy, nový příběh nebo přijmout něco, na co vůbec nejsou zvyklí,“ uvažuje Paulová.
A co podle zkušené scenáristky potřebuje seriál, aby byl úspěšný?
„Klíčový je nápad a dobře postavené charaktery postav. Pokud máte dobré téma, je velká naděje na úspěch. Nejhorší je klasické přání: hlavně, aby se to našim divákům líbilo. To je velká past, do které se v současnosti chytá spousta autorů – podřizují se většinovému divákovi. Z krátkodobého hlediska to může fungovat, ale časem se na takové projekty zapomene.“
Když před třinácti lety v seriálech začínala a psala Ulici, bylo to prý trochu jiné. Hledaly se cesty, jak seriál tohoto typu vůbec psát. Díky tomu byla práce jiná, víc akční a dynamická.
„Ale sledovanost se řešila i tehdy. Je to pochopitelné, protože televize do každého takového projektu vloží hodně peněz a potřebuje, aby byl úspěšný,“ říká scenáristka, která teď podle vlastních slov nevede žádný televizní projekt.
„Po třinácti letech nemám na starosti žádný projekt, takže budu mít čas se nadechnout a přemýšlet, co dál. Mám rozepsané dvě knížky, začínám psát scénář pro celovečerní film a budu se rozhlížet, co se naskytne.“
