Svého dědečka, známého fotografa, vídají děti Sáry Saudkové sporadicky.
Čtěte v pondělí
Velký rozhovor se Sárou Saudkovou čtěte v příloze MF DNES OnaDnes.
„Namaloval jim pár obrazů, napsal dopisy, poslal fotografie. A je to škoda, děti ho mají rády, ale pro ně je někdo na způsob paní Columbové. Sice se ví, že existuje, ale nevídají se,“ říká fotografka a spisovatelka, podle níž se častěji potká táta Jan se synem Samuelem, přestože ani mezi nimi nejsou ideální vztahy.
„V této rodině byly odnepaměti sváry, asi aby nebyla nuda. A já nebudu ta, která vyvěsí bílý prapor a půjde s prosíkem. Buď to přijde, nebo ne,“ říká.
Ze vztahu s Janem Saudkem si odnesla lásku k fotografii, to on ji před dvaceti lety naučil fotit a ona se fotografování věnuje dodnes. V poslední době se však vydala i na dráhu spisovatelky. Už dříve napsala knihu o svém životě, pohádky pro děti a letos vydala detektivku Déšť.
Sára Saudková
|
„Moje detektivka je samý deviant, až si říkám, jestli já sama nejsem trhlá, ale ono je to vděčné téma. Psát o dokonalých lidech, kteří mají v hlavě uklizeno, jsou slušní, vlídní a pro všechno mají pochopení, z toho bych se zbláznila. Být padouchem, i za tu cenu, že na vás v sámošce budou plivat, stojí za to,“ říká Sára Saudková.
Píše hlavně dopoledne, jakmile se děti vracejí odpoledne domů, už si moc času nenajde. Domácnost se čtyřmi dětmi je přece jen zápřah.
„Doma je neskutečný ruch, nic bych nenapsala, ale hlavně jsem tam pro děti. V tu chvíli jsem matka, ne spisovatelka,“ dodává.