Galina Miklínová (37)
|
Galina Miklínová vytvořila první obálku českého Harryho Pottera a je dvorní ilustrátorkou dětských knížek Pavla Šruta. Absolventka filmové a televizní grafiky na UMPRUM studovala animaci i ve Velké Británii. Ceny z festivalů, soutěží a anket má za filmy i knížky. S Pavlem Šrutem natočila tři vtipné pohádky pro Gender Studies o boření mýtů ve vztazích mezi muži a ženami. S manželem a dcerou žije v Klučově u Českého Brodu.Na cestě za dětským snem musela přesvědčit rodiče: strejda byl sice malíř a táta výtvarný kritik, ale Galinu od nejistého chlebíčku zrazovali. "Jenomže nic mi tak nešlo, tak i pochopili, že žádná jiná cesta není. Že buď budu kreslit, nebo skončím špatně," směje se Galina. Odešla tedy na střední výtvarnou školu do Uherského Hradiště. Byla daleko od rodiny, ale mezi "svými".
"Byl to šok: úplně jiná škola, než na jakou bylo dítě ze základky zvyklé." Dodnes vzpomíná na příjemnou atmosféru a zdravé soutěžení. "Na UMPRUM jsem šla po revoluci a bylo znát, jak si každý hraje na svém písečku. Rivalita byla velká." Říkala si, že by bylo dobré mít nějaké řemeslo, tak si vybrala animovaný film. "Na filmu je vzrušující dlouhá cesta ke krátkému nic. Jsem dost netrpělivý člověk: jako nekonečně dlouhá doba mi přijde i čas, než se uvaří oběd. Jednodušší je namazat si chleba. Pětiminutový film dělám rok, někdy i dva. Dobrý trénink na trpělivost."
Nad otázkou o metách se usmívá: kdysi měla sen vyhrát obrovský festival animovaných filmů ve Stuttgartu. "Nikdy se mi to nepovedlo, ale už to, že jsem prošla jejich přísným sítem, je pocta: vybírají tak ze dvou tisíc přihlášených filmů padesát. První film mi vzali ještě jako studentce. Když přijel kurýr s letenkou, skákala jsem metr vysoko. Vždycky jsem chtěla udělat skvělý, děsně nezávislý film, který by se hrál na všech festivalech. Už mě to tolik netrápí. Když mi ale volali z festivalu z Rio de Janeira, že chtějí koupit film, který jsem udělala vloni, potěšilo mě to." Jde o NeŠťastné narozeniny Péti Fotky, které Česká televize vysílala na Silvestra. Crazy horor o malém divném klukovi podle básničky Pavla Šruta, jehož knížky ilustruje.
"Každý mě zrazoval, že animovaná poezie nebude na plátně fungovat. A vyšlo to. Chystám se na film o Lichožroutovi. Určitě ho taky důvěrně znáte: každý ho totiž má doma, žere ponožky. A nejradši má ty miminkovské. Dostali jsme grant na scénář a na překlady. Jsou složité, protože se musí zachovat rytmus básniček. Máme úžasnou překladatelku, Američanku Lynn Cofin, která zatím pracovala za útratu v hospodě: je vegetariánka a miluje knedlíky s omáčkou."
Galina nerada mluví o tom, na co je pyšná. A už vůbec ne o "vrcholech tvorby". Ráda má svůj autorský večerníčkovský seriál O Kanafáskovi, ve kterém nechala ožít obyčejnou peřinu. Právě dokončuje jeho druhou řadu, na třetí odevzdala námět. "A to jsem si prosím říkala, že ,děckárnu‘ rozhodně dělat nebudu. Když jsem si do odříkaného krajíce kousla, poznala jsem, že je těžké pro děti vymyslet něco, co by je zaujalo a bavilo." Z knížek, které ilustrovala, vyzdvihuje Šrutovy Příšerky a Příšeři a Veliký Tůdle. Nejnovější knížka bude do Vánoc.
Mají i výtvarníci tvůrčí muka? "Říká se, že nejhezčí je bílý papír a nehorší je bílý papír. Podle toho, kdy nad ním sedíte." Být ilustrátorem ale znamená i výhodu: možnost být prvním čtenářem. To se jí stalo i u prvních čtyř dílů Harryho Pottera. Bavil ji. "Ale s Rowlingovou konzultovat nemůžu. Se Šrutem už máme vztah, že si dovolím mu říct občas nějakou připomínku k textu. On mě taky nešetří."
Právě teď ale přemýšlí, jestli dojde na slova rodičů o nejstém chlebíčku výtvarníkově. Zatím mohla spoléhat i na manželův příjem, teď mají doma revoluční změny: před půl rokem povili vysněné miminko, Rozárku, a nedávno manžel odešel ze svého manažerského postu na rodičovskou dovolenou. "Všichni mě přesvědčovali, že jako matka budu mít inspiraci a fůru nápadů. Kde jsou? Skoro žádné nemám. Ale jsem šťastná!"
