"Nemyslím, že o tom, kdo má, či nemá větší strach z terorismu, rozhoduje pohlaví, ale spíš osobnostní charakteristika a zkušenosti," tvrdí psycholožka Marta Boučková.
Ženy snad víc přemýšlejí o tom, co právě dělají jejich děti a obava se může násobit, ale v zásadě našich podmínkách nehraje roli, zda jsou to ženy a mají či nemají děti, uvažuje psycholožka.
Podle ní nepřináší informace o možném teroristickém útoku lidem vlastně nic nového. "Dozvídáme se jen to, že jsme smrtelní, což víme, ale přesto nikdo není rád, když se mu tahle skutečnost opakuje od rána do večera," říká.
Pokud jsou vyhlášena v souvislosti s možným teroristickým útokem nějaká bezpečnostní opatření, je dobré je dodržovat. "Když se nemá chodit do centra, každý měl zvážit, jak nutně tam potřebuje jít nakupovat, anebo jak nutně se zrovna dnes musí jít ptát na izraelskou ambasádu na vízum," uvádí psycholožka jako příklad.
Podle ní existují lidé, jak ženy tak muži, kteří se s opakovanou hrozbou sžijí snadno. Skončí bezpečnostní opatření a dál jedou po staru. Jiní vnímají nebezpečí úzkostlivěji, ale i ti se s ním musí naučit žít. Každý den se vám může něco stát, přejede vás auto, spadne ze střechy cihla a tohle nebezpečí je prostě jen další možnost, jak by mohl člověk tragicky zahynout. Smrt prostě patří k životu.
"Pokud má však někdo vážné panické či fobické stavy, bojí se chodit tam, kde je víc lidí, buší mu srdce, omldévá na veřejnosti a přitom se nic neděje, měl by navštívit psychologa. Nefungují rady, aby si šel zaplavat nebo že to spraví pár dřepů, či víc práce. Návod, jak ho přehnaného strachu zbavit, není jednoduchý," připouští Marta Boučková.
