S manželem máme dvanáctiletého Patrika, desetiletého Pavlíka a sedmiletého Péťu a žijeme si normálním rodinným životem na vesnici kousek od krajského města. Starosti si začínám dělat o nejmladšího Péťu. Vždycky to byl můj miláček, snad protože jsem věděla, že už je to poslední dítě, tak jsem se mu opravdu poctivě věnovala a je to tak trochu mamánek.
Zkouší si mé šaty a boty
Rád za mnou chodí a opakuje moje činnosti, zkouší si moje boty a oblečení a láká ho dokonce i můj make-up. Vždycky se mi to zdálo moc roztomilé, i když žádný z mých předchozích synů takový nebyl.
Poraďte se také |
Péťovou oblíbenou barvou je červená a růžová, za což se stal terčem posměchu ve škole. Překvapivě ne ze strany dětí, které žádné hloupé předsudky ještě nemají, ale přímo od paní učitelky. Když jsem od Péti zjistila, že mu učitelka řekla, že červené kalhoty (které si sám vybral) jsou „pro holky“, tak jsem za ní hned zašla na do kabinetu a vysvětlila jí, že jí to nepřísluší hodnotit.
Ale od té příhody se na různé Péťovy projevy dívám trošku jinak a začalo mi vrtat hlavou, jestli se nemůže jednat o projevy jeho sexuální orientace. Co když je gay nebo dokonce transsexuál?
Můžu mu pomoct?
Já sama s tím problém nemám, i když by mě mrzelo, že bych nemohla chovat Péťovy děti. Mám ale přece další dva syny, kteří mi je mohou obstarat. Spíš se ale bojím reakce okolí na malém městě, obzvlášť po špatné zkušenosti s učitelkou, u které by člověk čekal větší citlivost a toleranci. Manžel by možná taky nebyl nadšený, ale časem by si asi zvykl.
Teď přemýšlím, jestli bych mohla syna na takovou budoucnost nějak lépe připravit. O různých sexuálních orientacích jsme se spolu bavili, snažila jsem se vše jasně popsat, i když jsme to nerozebírali nijak podrobně.
Měla bych se synem tuto otázku nějak dál probírat, nebo jsou moje úvahy předčasné? Může jít jenom o fázi, ze které vyroste? V kolika letech si bude svou orientací jistý? Díky za pomoc.
Apolena
Odpověď odbornice: S otázkami počkejte, ukažte mu svou lásku
Dobrý den Apoleno,
vaše obavy sdílí mnoho maminek - a především tatínků. Převlékání oděvů, hra se šminkami, zkoušení ženských šatů se v naší společnosti považuje za znak homosexuality, přičemž jsou obavy rodičů v mnoha případech zbytečné. Děti vrůstají do společnosti pomalu a k tomu zkoušení různých rolí patří. Vlastně nevíme, co podobné hry vašemu synovi přináší - třeba se jen nevědomky snaží na sebe přilákat pozornost, odlišit se od ostatních bratrů něčím, co může třeba i lehce šokovat.
Homosexualita je vrozená a celoživotní, nemůžete jej tedy změnit. Ale, jak sama píšete, především nyní nevíte, jak bude v dospělosti orientovaný.
Jaká je sexuální orientace dítěte, se doopravdy pozná až kolem puberty. A i v té době může mít on sám pochybnosti, může experimentovat, poznávat sám sebe, než si bude jistý – pak teprve většinou přichází coming-out (přiznání rodině a okolí).
Na budoucnost jej přímo připravit nemůžete, ale je zbytečné se trápit starostmi, co bude za dvacet let. Společnost se mění a tolerance k homosexualitě se obecně velmi zvyšuje. Třeba bude váš syn žít v jiném městě, v jiné zemi, třeba bude starostou vašeho města homosexuál, kdo ví… Třeba bude mít možnost legálně adoptovat děti a od tohoto syna se dočkáte vnoučat, zatímco od jiného ne.
Co ale můžete udělat nyní? Vy sama mu vytvořte v rodině pevný bod. Smýšlejte tolerantně, dejte si pozor na slovník, promluvte s manželem, abyste eventuálně nezabránila do budoucna synovi tuto orientaci přijmout. Můžete mu vysvětlovat, co převlékání může v některých lidech vyvolat (proč paní učitelka odsuzuje červenou barvu u kluků a co si myslí jiní a co vy). Zkrátka mu ukažte, že jej přijmete a budete milovat, ať už bude jeho sexuální orientace jakákoliv.
Andrea Hlubučková, psycholožka a krizová interventka z centra Modré dveře