Málem jsem vás nepoznala, jste tady snad inkognito?
To ne, ale doufala jsem, že si mě tady nikdo nevšimne. Původně jsem vůbec neměla v plánu sem jít, dozvěděla jsem se o téhle akci až včera večer, bylo to hodně narychlo a hodně spontánní.
Není to tedy důvod vaší návštěvy Česka?
Kdepak. Přijela jsem hlavně kvůli rodičům. Strávila jsem pár dní v Broumově, teď budu ještě chvíli v Praze a pak zase letím do New Yorku.
Vím, že milujete lyžování, stihla jste si vyrazit do hor?
Bohužel ne. Lyžování ale opravdu miluju. Poprvé jsem stála na sjezdovkách asi v deseti letech, na běžkách ještě dřív. V Americe taky nemám moc příležitostí, není ani čas.
To jste tam tak zaneprázdněná? Co děláte kromě toho, že asi vaříte Jaromírovi?
Každý si představuje, že tam nedělám nic jiného než že tam vařím, ale to vůbec není pravda. Já zase tak často nevařím. Už jenom z toho důvodu, že Jarda jezdí na zápasy ven, po tréninku mají oběd v hale, takže ono to tak horké není. Samozřejmě když je doma, tak ráda uvařím, dělám to s láskou. Já ale hlavně studuju, chodím každý den na angličtinu. Když mi to časově vyjde, tak večer chodím na hodiny tance a také na každý zápas, který se hraje doma. To jsou věci, které mě nejvíc zaměstnávají. A pak další věci, které se naskytnou, takové ty spontánní, které člověku přijdou pod ruku. Každý den je něco jiného, není to stereotyp, to určitě ne.
Jakému tanci se věnujete?
Modernímu. Jmenuje se power dance, je to hodně namáhavé na fyzičku, ale nazvala bych to spíš moderním tancem s prvky hip hopu. Miluju tanec, odmala jsem tancovala doma před zrcadlem, strašně jsem si to užívala. Nabíjí mě to pozitivní energií, to je ten důvod, proč to dělám.
Chodíte tancovat s Jardou?
Jarda moc netancuje, i když je pravda, že jsem ho párkrát tancovat zažila...
Šlo mu to?
Myslím, že to bylo docela dobré.
Má čas a náladu chodit do společnosti?
Pokud nemají druhý den zápas a mají nějaké volno, tak se zajdeme pobavit. Už jenom od týmu se pořádají společenské akce, takže nemáme nouzi o zábavu. A asi jenom kvůli mně, že miluju tanec, občas zajdeme na diskotéku. Ale moc často to není.
Není vám v tom velkém světě někdy trochu smutno?
Určitě ne. Mám tam už svůj denní režim, snažím se dny nějak naplnit.
Kde jste víc doma?
Doma budu asi vždycky tady, ale kdybyste se zeptala na to, kde mě to momentálně víc baví, tak určitě tam. Těším se do Ameriky, i když bylo fajn vidět rodinu a zase sem zavítat, ale momentálně si to víc užívám za oceánem.
Neplánuje se už konečně svatba?
Ne, nic se nezměnilo. Zastávám pořád názor, že ten papír zase tak důležitý není a že na vztahu nic nezmění. Mám kolikrát pocit, že v manželství s Jardou už žijeme. Od počátku vztahu, a pro mě v podstatě dlouhou dobu sdílíme společnou domácnost. I kdybychom se vzali, tak to na vztahu nic nezmění.
Zaskřípe to někdy mezi vámi?
Vůbec. Až se bojím toho slova a musím to zaklepat, ale je to ideální. Samozřejmě každý člověk má nějaké problémy, nikdo není ideální, občas dojde k nějakému nedorozumění, ale není to nic vážného. Jsou to maličkosti, nad kterými ani nemá cenu se pozastavovat. Toho hezkého je stokrát víc.
Na hokej chodíte sama, nebo s partnerkami ostatních hráčů?
Samozřejmě ostatní partnerky chodí taky, jsme tam taková parta. Holky jsou úplně super, strašně fajn. Sejdeme se vždycky na hokeji třeba s manželkou Straky, Rozsívala, Malíka nebo sestrou Průchy. Jsme opravdu početná skupina a užijeme si spolu hodně legrace. Nemůžu si vůbec na nic stěžovat, co se týče naší české komunity, jak tomu říkáme. Vytváříme hodně velké procento na týmu, žádná jiná země takové procento lidí na týmu nemá, což je super.
Přijaly vás partnerky Jardových spoluhráčů mezi sebe? Určitě jste benjamínek...
Vycházely mi hodně vstříc, byly skvělé. A hodně mi v některých věcech pomohly.
Mimochodem, vezete Jardovi do Ameriky z Česka dárek k Valentýnu?
Byla jsem tady na pár dní a neměla jsem čas se nad tím pozastavit. Budu to řešit až v New Yorku, budu na to mít dostatek času. Nápad ale zatím nemám. Jelikož má Jarda 15. února narozeniny, tak jsem už víc přemýšlela nad nimi, to pro mě bude větší oříšek. Bude mu šestatřicet a mně o půl měsíce později, 2. března, dvaadvacet.
