Vedoucí výzkumu, kanadská psycholožka a univerzitní profesorka Tracy Vaillancourtová, vycházela z předpokladu, že ženy jsou schopné v boji o partnera používat i poměrně podlé zbraně, jako jsou klepy a šíření fám. Tedy řečeno s klasikem, že v lásce a ve válce je všechno dovoleno. Ukázalo se, že čím mladší jsme, tím častěji tak náš vzorec chování skutečně vypadá.
Celý výzkum byl rozdělený do několika částí. V té první profesorka Vaillancourtová spolu se svým týmem přiřadila ke každé zkoumané ženě jednu figurantku. Ta byla oblečená buď velmi vyzývavě, nebo naopak zcela konzervativně. Následovaly individuální rozhovory, ve kterých respondentky obecně mnohem lépe hodnotily "usedlejší" polovinu figurantek.
Dámy ve svůdném oblečení byly naopak hodnoceny jako nesympatické a příliš provokativní. Účastnice výzkumu vůči nim až na výjimky projevovaly nepřímou agresi. Vyjadřovaly se o nich pohrdavě nebo uváděly, že svým partnerům by je představily jen nerady - a už vůbec by je s ním nenechaly o samotě. Prostě na nich nenechaly nit suchou.
Slovní spojení "nepřímá agrese" je tady klíčové. "Jde o druh agrese, která je vlastně utajená, takže se snižuje riziko protiútoku. Tím, že svou rivalku odsoudíme, přitom získáme výhodu v boji o potenciálního partnera," cituje Tracy Vaillancourtovou Daily Mail.
Právě tohle zdánlivě nenápadné válčení má podle ní původ v evoluci. V minulosti totiž svést nejžádanějšího muže v okolí obvykle znamenalo získat genetickou výhodu pro svůj rod. "S tím souvisí i fakt, že nepřímá agrese je typická hlavně pro náctileté dívky a mladé dospělé," dodala psycholožka.
Právě v tomhle věku jsme totiž nejplodnější, a proto cítíme potřebu zbavit se všech protivnic, zvláště pak těch, co jsou v našich očích až příliš snadno k mání. Svědčí o tom také zjištění, že celých 52 % patnáctiletých dívek, které vědci pozorovali, používalo nepřímou agresi, tedy odsuzování a klepy, jako nejčastější zbraň.
