Když se dítě narodí, musí se 55 x za minutu nadechnout, teprve časem se jeho dech prohloubí a zpomalí. Podíváme-li se na tvar hrudníku dítěte a dospělého, uvědomíme si, že se liší nejen vizuálně, ale především kapacitou. Velmi laicky řečeno je drobnější a uzavřenější více do sebe. Tento takzvaný fetální hrudník s vysokou polohou bránice neumožňuje dítěti zdolávat rekordy ve sportu. Věkem a také přiměřeným výkonem se tvar hrudníku mění a roste jeho respirační kapacita.
Dětská tělo je jiné než dospělé
To, že děti nevydrží chodit tak dlouho jako dospělý člověk, je anatomický fakt, jenž nelze brát na lehkou váhu. Předškolní děti jsou spíše sprintery na krátké dráze, kteří se v cíli zastaví a prohlédnou si broučky v trávě. Taková pětiminutová přestávka jim bohatě stačí k regeneraci svalů, dobijí baterky a můžou běžet dál.
"Ze všech pohybů, které otřásají tělem a duchem zároveň, je nejzdravější smích". |
Na rozdíl od nás dospělých lidí má totiž dětský sval méně vaziva. Při nadměrné sportovní či fyzické zátěži může dojít k přetížení růstových chrupavek. Při odlehčení (tehdy, má-li dítě naopak nedostatek pohybu) může dojít k zastavení růstu kostí v růstových chrupavkách. V obou případech to může mít vliv na finální výšku dítěte.
Aby se kosti vyvíjely rovnoměrně, neměli bychom dítě zatěžovat minimálně do 7 let, ideálně však do 10 let nadměrným výkonem. Zde záleží především na fyzické vyspělosti dítěte a také na typu sportu. U dětí předškolního věku je ideální formou pohybu hra, děti školního věku se mohou již pozvolna začít věnovat všestrannému sportu.
Spíše než k výkonům by měli rodiče vést své děti k tomu, že pohyb je zábava. (Ilustrační snímek)
Pozor na citlivá místa
Při sportu je třeba dbát na správnou ochranu, jako je helma nebo chrániče na lokty a kolena. Na těle dítěte existují citlivější místa, která když se poškodí, mohou nést doživotní následky. Tak třeba takové chrániče na kolena mohou zamezit porušení růstové chrupavky nad kolenem, která s věkem zaniká. Její poškození v dětském věku může zamezit růstu stehenní kosti, což má za následek viditelně kratší končetinu. Úraz hlavy, jež není dostatečně chráněná helmou, může způsobit například slepotu. A v neposlední řadě je třeba myslet na to, že ačkoliv je dětská kost pružnější, na kritických místech se zlomit může.
Dalším procesem, jenž je u dítěte nevratný, je vytažení vaziva obepínajícího vřetenní kost. V útlém věku dítěte je krček u vřetenní kosti ještě nevyvinutý. Škubavé tahy za ruce mohou způsobit, že dojde k vytrhnutí vřetenní kosti z vazu, který ho obkružuje, a tím umožňuje otáčení hlavičky v zářezu loketní kosti. V praxi to znamená, že se dlaně mohou otáčet směrem nahoru a dolů. Dojde tak k porušení jemné motoriky, která je důležitá například pro správný úchop pera.
Nejlepší je vzor
Správnému vzoru pohybového stereotypu by se měly děti učit od nás dospělých. I když zvládneme ujít více než 20 kilometrů bez odpočinku, malé děti nějakým číslem neoslníme. Pro ně je mnohem důležitější zážitek a pohoda. To, že se některé děti snaží lámat rekordy, znamená, že na sebe upoutávají naši pozornost. Proto je jako rodiče v první řadě naučme, že sport je zábava a že nám nejlépe půjde, když si všichni před samotným výkonem protáhneme ramena, kyčle a kolena.
V současné době vychází v nakladatelství Galén kniha Dítě, sport a zdraví, jejímiž autory jsou Miroslav Kučera, Pavel Kolář a Ivan Dylevský. Ta se snaží poukázat na některé základní požadavky mladého organismu, který se dokáže nadchnout, ale často nikoli bránit. "Sport má u dnešního dítěte reagovat na změněný způsob života, měl by stimulovat aktivní zdraví, výkonnost, ale i proces růstu a vývoje. V první řadě musí přinášet radost ze hry, nikoli řeholi organizovaného tréninku, protože mnohdy se sport u současných dětí stává rizikovou činností, zejména v nejmladších věkových kategoriích."
