Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
Vdávala jsem se hodně mladá, musela jsem, dítě bylo na cestě. Jeho otcem byl můj kolega z práce, lékař v nemocnici, kde jsem jako zdravotní sestra pracovala. Mně bylo dvacet a jemu o osm let víc.
Jeho rodiče ze mě nadšení nebyli, vedle svého syna si představovali někoho úplně jiného. Já, zdravotní sestřička, holka z vesnice, jsem jim nebyla dost dobrá. Oni byli dost majetní, otec je stále velká lékařská kapacita, matka též a syn měl jít v jejich šlépějích a jednou se i „na úrovni“ oženit. Nakonec se se sňatkem museli smířit, nic jiného jim nezbylo, byli jsme zamilovaní a na dítě jsme se oba moc těšili. Od jeho rodičů jsme dostali byt, od našich televizi, na kterou si museli půjčit.
Rozvod na sebe nenechal dlouho čekat
I přesto, že jsme se měli moc rádi, manželství jsme nezvládli. Není se čemu divit, tchyně dělala všechno pro to, aby nás rozdělila. Nakonec se jí to povedlo a já zůstala sama, jen se synem. Bývalý manžel měl v sobě alespoň kousek slušnosti, že mi nechal byt a posílá každý měsíc docela slušné výživné. Syna ale vidět nechtěl, jeho rodiče o něj také zájem nejevili.
Od rozvodu jsem ho neviděla, vím jen, že se asi rok po něm znovu oženil. A dobře, přesně podle maminčiných představ. Má další dvě děti. My si s Lukáškem stačili sami dva. Snažila jsem se, aby nepocítil, že tátu nemá. Naštěstí mám skvělé rodiče i bráchu, kteří mi se vším hodně pomohli.
O další známosti jsem příliš nestála. Můj exmanžel byl můj první a hodně mě zklamal, já se pak bála zamilovat, žádnému muži jsem nevěřila. Přitom mám pěknou postavu, dlouhé vlasy, mám i celkem vkus v oblékání. Takže o mě muži měli zájem, já se ale dalšímu vztahu bránila. Jenže odolávat se nedá věčně. Nakonec jsem pár známostí měla, ale nikdy to nebylo nic vážného.
Se synem jsme si vystačili
A mně to ani nevadilo, mám kolem spoustu lidí, takže jsem se nikdy necítila sama. A hlavně mám svého syna. Lukáš je úžasný kluk, dnes už dospělý chlap – je mu dvaadvacet. Je chytrý, studuje, zajímá se o spoustu věcí. Nikdy mě nezlobil, o tom, že byl v pubertě, ani nevím. Navíc je hodně empatický, snaží se mi pomáhat. Od šestnácti chodí na brigády, aby si mně nemusel říkat o peníze. Zkrátka je nám spolu doma dobře, přitom to není žádný mamánek.
Nikdy mě ani nenapadlo, že by měl žít jinde než se mnou doma. Byt máme velký, on má svůj vlastní pokoj, a když chceme být každý sám, tak se vůbec nerušíme. Je mi jasné, že až se jednou objeví dívka, se kterou bude chtít žít, tak se odstěhuje, ale teď to alespoň pro mě není na pořadu dne.
Po dvaceti letech nový muž
Před rokem Lukáš odjel studovat na rok do Belgie. Byl z toho nadšený, že ho vybrali a moc se na to těšil. Já už tak nadšená nebyla, věděla jsem, že mi bude moc chybět. Jemu jsem to ale najevo dát nemohla.
Asi dva měsíce po jeho odjezdu jsem se seznámila s Martinem. Je o dva roky starší, rozvedený a má desetiletou dceru. Bývalá žena mu dělá dost problémy, takže ji vídá jen minimálně. Po dlouhé době to byl muž, který mě opravdu zaujal. Možná v tom roli hrálo i to, že syn byl pryč, nevím, ale já tak nějak cítila, že to možná konečně bude ono.
Martin žil v pronájmu, své ženě a dceři nechal byt a jemu zůstala chalupa na Šumavě. Zpočátku jsme se scházeli jen venku, ve městě, zašli jsme si na víno, na večeři, do kina a tak. Asi po měsíci jsme měli první sex, byl úžasný. No a pak se tak nějak pomalu u mě Martin zabydlel, nejdřív pár dní v týdnů, pak pár týdnů v měsíci a nakonec jsme se domluvili, že pustí byt, když v něm vlastně vůbec nebydlí. Klapalo nám to a já byla šťastná, že se konečně po dvaceti letech našel chlap, se kterým můžu žít.
Těšila jsem se, až ho pozná můj syn. Což se stalo před dvěma měsíci, když se vrátil zpátky domů. Lukáš byl naprosto v pohodě, pochopitelně o Martinovi věděl od začátku a vím, že mi ho moc přál. Jenže v pohodě není Martin. Od té doby, co s námi bydlí i Lukáš, je nervózní, protivný, chová se úplně jinak. Pohádali jsme se a on mi řekl, že nechápe, jak může tak starý kluk pořád bydlet doma s mámou. Marně jsem mu vysvětlovala, že Lukáš je tady doma, že já chci, aby doma bydlel. A rozhodně ho nebudu přesvědčovat, aby se odstěhoval. Martin to ale nechápe. Prý můj syn je už dost velký na to, aby se staral sám o sebe. Jenže on se stará, akorát bydlí u mámy.
Od návratu Lukáše z ciziny je to se mnou a s Martinem nahnuté. Nevím, co dělat, mám ho ráda, nerada bych o něj přišla, ale přijít kvůli němu o syna rozhodně nechci.
Marika
Názor odbornice: Jestli jste společné bydlení neuspěchali...
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.
Vážená Mariko, myslím, že ze svého syna můžete mít radost. Měla jste možnost zažít si odloučení v době, kdy odjel na studijní pobyt. Zasluhuje ocenění, že jste synovi pomyslně požehnala, aby jel, jakkoliv jste cítila, že Vám po něm bude smutno. Domnívám se, že tahle cesta byla důležitým krokem v postupném Lukášově osamostatnění se. Do toho se ve Vašem životě objevil nový partner. S Martinem si po více stránkách rozumíte. Jen máte poslední dobou pocit, že Martin těžko vydýchává Lukáše. Stálo by za to mluvit s partnerem o tom, že jste a budete rodičem svému synovi.
Lukáš je však dospělý, možná má i dívku, brzy dostuduje a bude velmi pravděpodobně sám pomýšlet na to, aby si s partnerkou sehnali bydlení. V naší kultuře není nic neobvyklého, že student bydlí u rodičů. Pomyslným mezníkem, kdy se dospělé dítě má osamostatnit, je dokončení studií a/nebo navázání vážnějšího partnerského vztahu. Pakliže je pro Martina Lukášova přítomnost nesnesitelná, může být variantou opětovné rozdělení bydlení Vás a Martina do doby, než se Lukáš osamostatní.
Je otázkou, zda jste s Martinem společné bydlení neuspěchali, přeci jen s postupujícím věkem jsme stále méně flexibilní, navíc Martin zjevně nemá dořešenu svou minulost. V téhle oblasti mu však nemůžete jakkoliv pomoci. Mluvte s ním o tom, že je pro Vás důležitý a že byste si s ním ráda užívala to, v čem se shodnete, kde vám to klape.
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 15. srpna 2016. Anketa je uzavřena.
