Svého muže jsem si brala před patnácti lety. Byla jsem příliš mladá, sotva dvacetiletá a Jaromírovi bylo skoro o patnáct let víc. I přesto, že byl o dost starší, byl akční, plný nápadů a občas jsem i přes své mládí měla pocit, že mu nestačím. Imponoval mi ve všech směrech: chytrý, sečtělý, úspěšný, obletovaný ženami a hlavně skvělý milenec.
Brát jsme se museli
Naše milostné hrátky nezůstaly bez následků, otěhotněla jsem a i přes protesty matky jsem se vdala. Máma chtěla, abych šla na interrupci, že jsem ještě moc mladá a nevybouřená na to mít rodinu a hlavně: musela jsem nechat školy. Ovšem mně to bylo jedno, Jaromír už byl provždy jen můj.
Narodila se nám Terezka. Naštěstí narození vnučky obměkčilo i mou matku, která na mě byla hodně naštvaná, že jsem ji tenkrát neposlechla. Máma je sama, táta mi umřel, když jsem byla ještě malá. Maminka nám hodně pomáhala, hlídala, když jsme si chtěli s Jaromírem někam vyrazit.
Manžel se mi začal měnit před očima
Po třech letech doma jsem se už do školy nevrátila, i když mě mamka přemlouvala, že mi pomůže, ale neměla jsem chuť se zase učit. Maturitu jsem měla a to mi stačilo. Nastoupila jsem jako asistentka ředitele hotelu. Práce mě bavila a časem jsem se slušně zapracovala.
Také doma jsem neměla žádné větší problémy. Terezka byla odjakživa bezproblémové dítě, ve školce a později ve škole se cítila jako ryba ve vodě. A pokud byla někdy nemocná, pomohla mi maminka, nebo jsem s ní zůstala doma. Uteklo to a po prázdninách už půjde na střední školu.
Jediná a to dost podstatná změna se stala s Jaromírem. Zatímco já jen kvetla, on uvadal. Čím dál víc odmítal večer nebo o víkendech kamkoliv chodit, nejraději sedí doma, čte noviny, dívá se na televizi. Někdy jsme ho s Terkou vytáhly na výlet, ale to bylo všechno.
Byl a je pasivní až hrůza. Postupně jsem s ním přestala počítat, už ani nemám chuť ho přesvědčovat, že si zajdeme na večeři, do kina, za přáteli, se kterými jsme se dříve často scházeli. Na dovolenou jedeme maximálně na chalupu a posledních několik let jezdím s mamkou a Terezkou alespoň na týden k moři. Někdy to vyřeším i společnou dovolenou s kamarádkami a jejich dětmi.
Už rok mám milence
Pokud jsem se chtěla večer odreagovat a vyrazit do společnosti, musela jsem jít sama bez Jaromíra. Když jsem šla poprvé s kamarádkou do vinárny, měla jsem dost hloupý pocit. Dokola jsem se ho ptala, jestli mu to nevadí, měla jsem výčitky svědomí, že ho nechávám doma. Ale vypadal, že mu to je jednou, nebo spíš, že je rád, že on nikam nemusí.
Po čase jsem to přestala řešit. Jeho pasivita mě neskutečně ubíjela. Pasivní začal být i náš sex. Nebudu se rozepisovat o podrobnostech, ale větší nudu jste určitě nezažily. Někdy jsem si při tom chtěla vzít knížku, abych ten čas smysluplně strávila. Kam se poděl ten úžasný milenec, kterým Jaromír kdysi byl?
Snad se nebude nikdo divit, že jsem si našla milence. V první chvíli, když jsem kývla na pozvání do vinárny od kolegy z hotelu, jsem myslela na to, že jednou a dost. Ovšem Ivo je naprosto úžasný, milý, zábavný, pozorný... Někdy mi připomíná Jaromíra před patnácti lety. Je o pár let starší než já, rozvedený a bez závazků. Scházíme se docela často.
Manželovi jsem o Ivovi řekla, nehnul brvou
Že mám milence, na mně moje kamarádky okamžitě poznaly, prý to musí praštit do očí i slepého. Jenom Jaromír si ničeho nevšiml. Nejdříve jsem byla ráda, že mi to prochází. Později mě to pochopitelně začalo štvát. Jak si může nevšimnout, že se se mnou něco děje, že jsem stále pryč, vracím se kolikrát až pozdě v noci? To jasně svědčí o tom, že mu je všechno jedno.
Přiznám se, že jsem manželovi o svém milenci řekla především proto, abych ho vyprovokovala k nějaké akci. Ani nehnul brvou. Jen mi řekl, že mě má rád, nechce mě ztratit, že mi ani nebude dávat nějaká ultimáta. Ať se prý rozhodnu, jak chci. Čekala jsem žárlivou scénu, výhrůžky, řev a já nevím, co ještě, ale nic z toho se nekonalo.
S Ivem se stýkám dál, už ani netajíme, že jsme spolu. Nedávno mi navrhl, abych od manžela odešla. Ale já pořád nevím. S Ivem mám pocit naplněného vztahu, s Jaromírem je to nuda. Ale mám ho pořád ráda, je to hodný člověk, co by jiná dala za takovýho chlapa, který sedí doma, na pivo nechodí, za ženskýma nelítá, celou výplatu jí odevzdá...
názor odborníkaMilá Karolíno, Mgr. Michal Mynář, Psychologie.cz |
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 14. února 2011. Anketa je uzavřena.
