S přítelem jsme se před půlrokem sestěhovali, po ročním chození jsme už chtěli žít spolu. Máme pronajatý malý byt. Ovšem je to jen na přechodnou dobu, co nejdříve bychom si chtěli nějaký koupit. Rodinu zatím neplánujeme, jsme mladí (mně je 25 a Matějovi 28) a hlavně se budeme muset na ten vlastní byt zadlužit.
Matějova maminka má doma hlavní slovo
Když jsme s Matějem spolu jen chodili, imponovalo mi, že má tak skvělou mámu. Je to hodně akční žena, věnuje se mnoha aktivitám, jak pracovním, tak sportovním. Navíc vůbec nevypadá na svůj věk (52 let), hádali byste jí pomalu o deset míň. Je stále dobře naložená a plná energie.
Doma všechno klape, máma zařídí, na co si pánové vzpomenou. Matějův táta je takový hodný "Méďa". Vždycky se směju, když říká: "Ano, Dášenko, máš pravdu, udělej to, jak myslíš." A přitom na nás mrká, jak to skvěle s Dášenkou skoulel. Má klid, nemusí o ničem rozhodovat, už dávno zjistil (jak se mi jednou svěřil), že odporovat Dáše se rovná sebevraždě.
Matěj má ještě mladšího bratra, je právě v pubertě a je mu 15. Pochopitelně matka řídí i jeho život a ani on neprotestuje. Jde na střední školu, kterou vybrala maminka. Také mu u známé zařídila brigádu a mladý pán je spokojený. Nemusí hnout prstem. Matěj mi řekl, že zažil něco podobného. Zkrátka máma Dáša je šéfem rodiny.
Jak říkám, líbí se mi ta živost, to kecání do všeho ale už míň. Já měla úplně jiné dospívání. Rodiče nechali většinu věcí na mně, pochopitelně mi poradili, pomohli, když jsem potřebovala, ale nic za mě neudělali. A naštěstí mi ani do ničeho nemluvili. Po maturitě jsem nastoupila do práce, bydlela s nimi ještě rok a pak jsme si našly s kamarádkou malý byt, odkud jsem se odstěhovala až s Matějem do našeho pronajatého bytu.
Máma Dáša řídí i nás
Dokud Matěj bydlel ještě s rodiči, nepřišlo mi nijak divné, že mamince se říká všechno, o všem ví, všechno vyřeší a o všem rozhoduje. Má navíc všude plno známých, kteří jí rádi pomohou. Vždycky ví, na koho se obrátit, kdo jí co sežene, přednostně vyřídí a tak podobně. Navíc pro ni je to jako hobby pomáhat, být u všeho a stále do něčeho mluvit, radit a tak.
Říkala jsem si, že to bude dobrý, když Dáša má takový okruh známostí a ví si se vším rady. Když třeba budeme někdy něco potřebovat, ona nám pomůže. Ovšem to jsem se šeredně spletla. Velice brzy jsem zjistila, že s tou její občasnou pomocí to bude úplně jinak. Jakmile jsme se přestěhovali, matka svůj akční radius rozšířila i o starost o nás a jak je zvyklá, začala řídit i náš život s Matějem. A co je nejhorší, Matěj je spokojený.
Začalo to tím, že když jsme řekli, že bychom chtěli bydlet spolu, že hledáme k pronájmu nějaký malý byteček za slušné peníze, tak do týdne už jeden pro nás měla. Jenže i já jsem měla štěstí a sehnala byt taky a navíc, mně se víc líbil ten můj. Dáša se urazila, když jsem jí slušně poděkovala, že se nemusela obtěžovat, že jsme to na ní nechtěli a že jsme schopni si pomoci sami. Ještě jsem řekla, že když teď budeme žít s Matym spolu, tak bude mít větší klid a čas jen na své zbylé chlapy. Myslela jsem to dobře, ale ona se naštvala.
Co myslíte, jak to dopadlo? Pronajali jsme si byt, který sehnala ona. Matěj mě přemluvil. To byla moje první prohra. Další na sebe nenechaly dlouho čekat. Ani jsem se nenadála a už jsme doma měli nádobí, které vyřadila, mikrovlnku (rodiče si koupili novou a tahle je ještě dobrá), také přinesli televizi, co měl Matěj v pokoji.
Pak nám začala radit, jak si máme byt zařídit. Do sklepa nebo k nim do garáže odnést věci, které tam majitel má a pořídit si nábytek podle svého a hned mi strkala kontakt na známého, který likviduje byt, protože se stěhuje do baráku a chce si ho vybavit novým nábytkem. Když jsem jí řekla, že nic nechceme, že pro přechodnou dobu nám stačí to, co tam je, hlavně že si to budeme dělat po svém, opět se naštvala. Matěj opět vyměkl. Ale já ne, udělala jsem svou první scénu. A výsledek? Měsíc jsme spolu my dvě nepromluvily, ovšem Matěj byl u nich pečený vařený.
To ani neříkám, kolikrát o skvělé mamince od Matěje slyším. On o ní mluví prakticky každý den. Chápu, že ji má rád, že si spolu rozumí, ale někdy mi přijde až úchylný ten jeho obdiv, jak je skvělá, co všechno stihne, jak ji mají všichni rádi. Podle mě je to sebestředná ženská, která musí o všem vědět, všechno řídit a ve všech vzbuzovat pocit, jak je nepostradatelná.
Došla mi trpělivost
Naivně jsem si myslela, že když s ní nebudu moc mluvit, budu mít klid. Já ji k ničemu nepotřebuji, já si budu opečovávat svou dvoučlennou domácnost a časem třeba i větší vlastní rodinu s dětmi. A až to přijde, tak Matěj určitě pochopí, kde je jeho místo.
Opět jsem se spletla. Máme právě za sebou velký konflikt, který měl počátek v tom, že se Matěj rodičům zmínil, že si chceme koupit byt na hypotéku. To bylo něco pro Dášu, okamžitě zmobilizovala své síly a začala nás zahlcovat katalogy realitek, kontakty na známé známých, kteří nám pomohou něco najít. Matějovi jsem řekla, že už toho mám dost, že chci, abychom si sami obešli realitky, sami pročetli inzeráty a sami hledali. Jeho máma denně volá, jestli už jsme byli na těch adresách, co nám dala, jaké to bylo, že jestli chceme, bude chodit s náma. Ona se přeci vyzná a my bychom mohli naletět.
Také už nám domluvila schůzku v bance kvůli hypotéce, prý nám to předjednala se svou známou, která se tím zabývá. A to byla poslední kapka, řekla jsem jí, že od ní vůbec nic nechceme, že si všechno seženeme a zařídíme. Matějovi jsem oznámila, že od této chvíle nechci o Dáše ani slyšet. Je to pár dní, Matěj o mámě nemluví, ale vím, že si spolu telefonují, nebo zajde za ní a řeší, co je u nás nového.
Chvílemi mám pocit, že náš vztah s Matějem nemá právě kvůli jeho matce žádnou budoucnost. Říkám si, že bych z něj měla vycouvat, dokud jsme se nezadlužili a nemáme děti. Obávám se, že jeho matka v našem vztahu bude pořád. Jenže Matěje miluji, je to jinak moc fajn kluk. Prosím, poraďte mi.
Názor psychologa: Promluvte s Matějem i Dášou
Milá Jano, myslím, že nyní nemůžete vědět, co bude dál, je to příběh s otevřeným koncem. Možná je Matěj v procesu odpoutávání od matky a časem to bude pro vás pozitivnější, ale také je možné, že se naplní vaše obavy a Dáša bude ve vašem vztahu dál, ať už přímo nebo tak, že Matěj se vůči ní nevymezí, nebo bude mít tendenci si vytvářet z vás její kopii. Asi je důležité sledovat ten směr posunu. A také se pokoušet k tomu přispět. Můžete mluvit s Matějem, co prožíváte, co to vše s vámi dělá, co byste od něj potřebovala. Hovor s Dášou by mohl být taky krokem dobrým směrem, například ji ocenit za její ochotu pomáhat a vysvětlit jí, že pro vás by teď pomocí byl nějaký vlastní prostor, že si chcete zkoušet dělat věci samostatně, jako to jistě zkoušela před lety i ona, říci jí, co je pro vás už moc, kde se cítíte dobře, kde nepříjemně.
Spojení s partnerem je vždy i spojení s jeho příběhem, jeho vztahy a rodinnou tradicí, i zde jsou třeba hovory a pokusy, jak to lze sladit. Někdy se také dá měnit vlastní přístup, některé věci vám časem nemusí tolik vadit, ale důležité je neslevovat z těch pro vás podstatných.
Sdílení a autenticita jsou asi základem pro to, abyste časem více viděla, zda se s tím vším dá hnout. Pak se můžete "dorozhodnout", zda s Matějem můžete a chcete být, když víte, jak řeší věci, které vás trápí, a jak se dokážete sladit i v oblastech, které do sebe samy od sebe nezapadají. Držím palce při aktivní bdělosti, hledání i trpělivosti.
Aleš Borecký, Psychologie.cz
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 13. června 2011. Anketa je uzavřena.
