Moc se mi do toho nechtělo, ale jiný vhodný kandidát prý nebyl, tak jsem na nabídku kývla.
Naštěstí se moje třída docela povedla. Děti spolu dost držely. Žádní velcí průšviháři, ani propadlíci ve třídě nebyli. Asi jako všude na gymnáziích děvčata měla převahu. A kluci byli pohodoví sportovci. Učila jsem u nich už od prvního ročníku, takže jsem je znala. Ale až tím, když jsem se stala jejich třídní, se náš vztah posunul někam jinam. Byla jsem o pár let starší než oni a zdaleka nejmladší v celém profesorském sboru, takže studenti ke mně měli dost blízko. Samozřejmě, že jsem se snažila zachovat si autoritu, ale zároveň jsem se nebránila kamarádskému přístupu. A studenti to ocenili.
V klidu, v pohodě a bez větších průšvihů jsme se dostali až k maturitě. Moji svěřenci maturovali hned v prvním týdnu v polovině května. A maturitu udělali všichni do jednoho. Ve třídě vždycky panovala hodně kamarádská atmosféra, až na pár jedinců, děti tvořily jednu velkou partu.
Konec čtyřletého "trápení" a úspěšné složení maturity se studenti rozhodli oslavit na velkém mejdanu. Movitější rodiče jedné ze studentek uvolnili svou chalupu (tedy spíše větší usedlost) a děti tam měly strávit celý víkend. Tuto oslavu všichni plánovali několik měsíců předem a moc se na ni těšili. Ani jsem nepředpokládala, že budu pozvaná. Nikdy před tím nic takového ani nenaznačili. Proto mě docela překvapilo, když mi po maturitě oznámili, ať si na další víkend nic nedomlouvám, že vypukne ta jejich oslava a já tam pochopitelně nesmím chybět.
Na večírek jsem se moc těšila
Celá akce začala už v sobotu dopoledne. Když jsem odpoledne na místo dorazila, přípravy byly v plném proudu. Děvčata chystala občerstvení a kluci zdobili chalupu. Svým nadšením mě natolik nakazili, že jsem se začala na večer docela těšit.
Byl to takový klasický mejdan, který si pamatuji i ze svých studentských let. Až se mi po nich zastesklo. Uvědomila jsem si, že od nástupu do práce žiju úplně jinak. Jsem sama, po tříletém vztahu jsem se před několika měsíci rozešla s přítelem a nového teď nemám. Jedna z mých nejlepších kamarádek je těhotná a připravuje se na příchod miminka. Druhá před měsícem odjela na rok do Ameriky. Občas si sice někam vyrazím i s jinými přáteli, ale není to, to co bych si představovala. Je mi sotva 27 let a žiju životem staré opuštěné vdovy.
A tak když jsem se ocitla ve společnosti svých bývalých studentů, rázem jsem ožila. Bylo mi s nimi tak dobře, jak už dlouho ne. I ten několikaletý rozdíl mezi námi jakoby nebyl. A hlavně už jsme nebyli studenti a učitelka, ale prakticky rovnocenní partneři.
Mejdan skončil sexem
Večerní mejdan se opravdu povedl, alkohol tekl proudem i zábava byla skvělá. Jenže závěr už tak super nebyl. I když ve chvíli, kdy jsem ho prožívala, jsem to cítila jinak. Rozjásaná a přiopilá jsem skončila v posteli s jedním ze svých bývalých studentů. Na všechno si dobře pamatuji a přiznávám, že se mi to moc líbilo. Jenže ráno po vystřízlivění jsem si připadala dost nepatřičně. Chtěla jsem nepozorovaně zmizet, ale Patrik mě nepustil. A naše milování pokračovalo. Patrik mi stále dokola opakoval, že mě miloval celé roky, co jsem je učila a jak je šťastný, že jsem teď s ním a že doufá, že náš vztah má budoucnost. Já to ale v první chvíli vůbec takhle necítila. Bylo mi trapně, vždyť to byl můj student. To jsem se mu také snažila vysvětlit, že není možné, abychom byli partneři. Ale on si to nedal vymluvit.
Je to už měsíc. Scházíme se několikrát týdně u mě, občas jdeme na procházku nebo do kina, ale většinou jsme v posteli. Milování s Patrikem je skvělé. Užívám si to. Ta sexuální abstinence byla moc dlouhá. Jenže pořád mám zábrany posunout náš vztah někam dál. Jsem učitelka, a tak se bojím, co by našemu vztahu řekli mí kolegové, rodiče mých studentů, mí rodiče a přátelé. Zatím přede všemi tajím, že jsme s Patrikem spolu. Svým způsobem mi vadí i ten věkový rozdíl mezi námi.
Patrik to ale vidí úplně jinak. Říká, že mě miluje, rád by se mnou chlubil, ale zatím respektuje, že chci náš vztah držet v tajnosti. Po prázdninách jde do Prahy na vysokou a přesvědčuje mě, abych odešla s ním. Určitě si tam práci najdu a mohli bychom si společně pronajmout i malý byt. Možná by to mohlo být řešením, ale fakt nevím. Co když se po pár měsících rozejdeme? Opravdu netuším, co mám dělat. Mám Patrika ráda.
Tereza
Názor odborníka: Dejte na svou intuici
Milá Terezo, vaše rozporuplné pocity a obavy jsou v dané situaci naprosto pochopitelné. Zkuste se ale oprostit od předsudků a méně se zabývat potenciálními reakcemi okolí, v tomto kontextu je důležité, že už oficiálně nejde o vztah učitel-student. Dejte na svou intuici a své pocity, ptejte se sama sebe, jaký život chcete momentálně žít a co je pro vás nejdůležitější. V čem je váš současný život lepší nebo horší od "života staré opuštěné vdovy"? Naplňuje vás víc žít "tady a teď" a naplno prožívat současnost nebo potřebujete spíš "bezpečnou" budoucnost? Cítíte se momentálně šťastná? A co je to, čeho se opravdu bojíte?
Záleží především na vás, jestli sama takový vztah přijmete a "povolíte" si ho. Jisté je, že věkové rozdíly přinášejí mnohé komplikace, na druhou stranu, kdo vám zaručí, že stejně starý partner vás bude milovat až do smrti? Váš život se nenachází ve vzdálené budoucnosti, ale je teď a tady. A stejně tak je to s pocitem štěstí, jen těžko ho lze naplánovat.
Zvažte tedy to, co vám vztah přináší a porovnejte s tím, co vám může vzít i s ohledem na budoucnost. Jde o vaše priority a o váš život a štěstí, ne o hodnocení ostatních.
Milena Nováková, Psychologie.cz
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 29. července 2013. Anketa je uzavřena.
