Svého syna jsem vychovávala úplně sama. Jeho otec, můj manžel, se zabil na motorce, když byl Mirečkovi rok. Prakticky tátu vůbec nepoznal. Zná ho jen z fotek a z mého vyprávění. Už jsem se nikdy nevdala, bylo mi jasné, že žádný muž by to prázdné místo vedle mě zaplnit nedokázal. Pár známostí jsem měla, ale do rodiny jsem si nikoho pustit nechtěla.
Sama se synem
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
S výchovou syna mi pomáhali Mirkovi prarodiče, jak z mé, tak i z manželovy strany. Oba dědové synovi nahradili otce a oba se své úlohy zhostili na výbornou. Ze syna vyrostl báječný muž, nedávno mu bylo třicet. Vždycky jsem na něj byla pyšná. Přiměřeně zlobil, celkem dobře se učil, vystudoval a našel si zajímavou práci.
Smůlu měl jen v lásce. Několikrát se zamiloval a vždycky narazil. Nejvíc ho poznamenal předposlední vztah, jeho partnerka mu utekla s nejlepším kamarádem týden před svatbou. Nemohla jsem se mu pak divit, že se vůči ženskému pokolení zatvrdil. Trápilo mě to, moc jsem toužila po vnoučátku, ale mluvit jsem mu do toho nechtěla.
V práci jsem se hodně sblížila s mladou kolegyní Jitkou, je o pár let mladší než můj syn. Nastoupila k nám hned po maturitě, měla jsem ji zaučit a opravdu jsme si sedly. I když patří do jiné generace, zjistila jsem, že máme hodně společných témat. Překvapily mě i její názory, na svůj věk měla ve spoustě věcí jasno. Byla taková víc dospělá než její vrstevníci.
Jitka měla jednu velkou nevýhodu, což ji sice připravilo na budoucí život, ale její dětství stálo za bačkoru. Tátu stejně jako můj syn nepoznala, její matka ani nevěděla, s kým ji zplodila. Po matčině boku se vystřídala spousta partnerů, ona se věnovala jen jim, alkoholu a zábavě, na svou dceru čas neměla. Od deseti let se o Jitku starala teta, pak babička s dědou. Nicméně byla všem spíš na obtíž, než aby o ni doopravdy stáli. Obdivuji ji, že z ní vyrostla taková fajn dívka, dokázala s úspěchem vystudovat.
„Adoptivní“ dcera
Já jsem pro ni byla něco jako adoptivní máma. Ona mi tak občas i říkala. Chodila za mnou pro rady, hodně se mi svěřovala. A já ji brala jako dceru, která mi nebyla dopřána.
Přiznám se, že mě ale nikdy nenapadlo, že se jednou dá dohromady s mým synem, byla to tenkrát velká náhoda. Ti dva se neznali, věděli sice o sobě dost, ale nikdy nebyla příležitost je blíž seznámit. Jitka i Mirek měli své zájmy, partnery a já doma mluvila o Jitce a v práci o Mirkovi.
Jednoho dne ale u nás Jitka zazvonila, stála za dveřmi s brekem, že se s přítelem rozešla a neví, komu se má vybrečet na rameni. První jsme ji napadla já, tak za mnou přišla. Zůstala u nás do rána. Všichni tři jsme si hezky popovídali, byl to moc fajn večer. Mirek jí hodně pomohl, on sám měl už za sebou zkušenost s nevěrou přítelkyně.
Krásný pár
Netrvalo dlouho a Jitka s Mirkem spolu začali chodit. Byla jsem ráda, bylo to jako splnění mého snu. Po nějaké době se Jitka k nám přestěhovala. Nechtěla jsem jim ale „zaclánět“, i když žádné problémy jsme při společném bydlení neměli, nechala jsem jim tedy svůj byt. Naštěstí mám ještě malý byt, který jsem zdědila po rodičích, a nějakou dobu ho pronajímala. Do něho jsem se po odchodu nájemníků nastěhovala.
Mladým to klapalo, byli překrásný pár. Všichni jsme byli šťastní. Velkou radost mi udělalo, když se rozhodli, že se vezmou. Po roce přišla Jitka s tím, že je těhotná. Mirek byl nadšený, já pochopitelně taky.
Jitka mi ale delší dobu připadala taková nijaká. Vidím ji denně, pořád pracujeme v jednom podniku. Tak jsem jednoho dne na ni uhodila, ať mi už konečně řekne, co se děje. Byla jsem připravená na to, že ji těhotenství zaskočilo, že neví, jestli to zvládne, jestli bude dobrá máma a tak podobně. Jenže to, co mi řekla, mi doslova vyrazilo dech.
Úlet
Po práci jsme si šly spolu sednout do cukrárny a tam se mi rozbrečela, že byla Mirkovi nevěrná, a bojí se, že dítě nebude Mirkovo. Prý se potkala se svým bývalým přítelem, šli si spolu sednout a skončili u něj v bytě. Bylo to jen jednou, druhý den mu zavolala, že to byl úlet, že už s ním nechce nic mít, je šťastně vdaná a on už je minulost. Jenže ten její úlet může znamenat, že dítě je jejího bývalého přítele. Jistotu nemá žádnou, sex měla jak se svým mužem, tak s ním.
Byla jsem v šoku. První moje myšlenka patřila Mirkovi, že tohle si opravdu nezasloužil. Měla jsem na Jitku vztek, ale zároveň mi jí bylo líto. Svou hloupostí zkomplikovala život všem. Jenže co dál, jak z toho ven? Pochopitelně nechci, aby se ti dva rozešli, poznamenalo by nás to všechny. Ale měl by se Mirek dozvědět pravdu? Měli by vůbec pátrat po tom, kdo je otcem?
Mirka
Názor odbornice: Rozhodnutí je na Jitce
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.
Vážená Mirko! Popisujete příběh vztahu Vašeho syna a jeho ženy, který je zároveň romantický i spletitý. Oba si zažili dětství bez otce (Jitka prakticky i bez matky), oba mají za sebou nějaké to zklamání s předchozími partnery. Díky intenzivnímu vztahu se snachou jste se nyní dozvěděla šokující informaci, která Vám však vlastně nepatří. Nejste si jista, co s ní.
Rozhodnutí, jak naložit s možností, že by dítě nemuselo být Mirkovo, musíte nechat na Jitce samotné, je to její zodpovědnost. Ať se Jitka rozhodne jakkoliv, měla by to být její volba, neměla by tak činit na nátlak Vás či kohokoliv jiného. S případným testem na určení otcovství, byla-li by to byla varianta, se tak jako tak čeká, až je dítě na světě.
Vztah je však tvořen více atributy než rodičovskou sférou. Píšete, že se Jitka a Mirek po více stránkách vzájemně „našli“. Mají tak předpoklad, že by vztah mohl případnou krizi ustát.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 28. srpna 2017. Anketa je uzavřena.
