Jmenuji se Klára a je mi 52 let. Jsem už čtyři roky rozvedená. Moje manželství poslední roky za nic nestálo, exmanžel byl odjakživa workoholik, někdy jsem měla pocit, že se oženil s prací, ne se mnou. Celé naše manželství jsem byla na všechno sama. Narodily se nám dvě děti, dcera a syn. A já jim dělala mámu i tátu. Muž se domů chodil jen vyspat.
Manžel vydělával, já se starala o rodinu
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Na druhou stranu jsme ale netrpěli žádnou nouzí, manžel vydělával velké peníze a přiznávám, že to mě u něj tolik let i drželo. Nemusela jsem se dlouho vrátit do práce, protože on nás uživil, a tak jsem se mohla věnovat dětem. Pochopitelně jsme občas žili jako rodina, manžel si někdy našel čas, aby viděl synův fotbalový zápas nebo dceřino taneční vystoupení. Jezdili jsme i na dovolené a párkrát do roka i na výlety. Ovšem podstatnou část všedních dní trávily děti se mnou a bez táty.
Když byly děti samostatnější, začala jsem zase pracovat. A moc ráda, vrátila jsem se zpátky do firmy, ve které jsem před narozením dětí pracovala. Místo mi sice už dávno nedrželi, ale naštěstí tam pořád byla stejná šéfová i některé další kolegyně, se nimiž jsme si sedly, tak se pro mě místo našlo.
Jenže když děti tzv. vylétly z hnízda, obě si našly partnery a odstěhovaly se, najednou mi došlo, že mi ten chlap opravdu chybí. S manželem jsme se odcizili, on stále podstatnou část dne trávil ve své firmě, domů chodil pozdě, o víkendech si chodil třeba zaběhat nebo s kamarády na golf. Také mám spoustu kamarádek, se kterými jsem trávila volný čas, nebo jsem jezdila za dětmi na návštěvu. S manželem jsme najednou zjistili, že kromě dětí, domu, auta a chaty a také konta v bance, nemáme už nic společného.
Rozvod a nový přítel
V klidu jsme se domluvili na rozvodu i na vypořádání majetku a každý šel svou cestou. A máme přátelský vztah, oba máme nové partnery. Občas si zavoláme nebo se sejdeme na oslavách narozenin dětí.
Se svým současným přítelem jsem tři roky. I on se před nějakou dobou rozvedl a z manželství má také dvě děti, syny. Ještě nedávno oba žili s matkou, teď si spolu a s kamarádem pronajali větší byt a osamostatnili se. Jsou to fajn kluci, mám je ráda. Stejně tak si přítel rozumí i s mými dětmi.
Byla jsem dlouho spokojená, že se mi druhý vztah povedl. S přítelem jsme si od počátku dobře rozuměli. Oba máme už něco za sebou a je pro nás hodně důležité být co nejvíce spolu, mít společné zážitky, povídat si, chodit za kulturou, zkrátka prožívat život bok po boku. To mi na předešlém vztahu chybělo.
Přítel je o tři roky starší než já. Bydlíme v mém bytě a máme společnou domácnost, o výdaje se dělíme rovným dílem. On svůj byt dočasně pronajal kolegovi, který se rozvedl. Pokud nám to bude klapat, nejspíš byt nechá synům, ale to se ještě uvidí.
Přítel bez práce
Před rokem ale přítel odešel z dobře placeného zaměstnání. V té společnosti byl hodně dlouho, zastával i celkem zajímavý post, ale vyměnilo se vedení, delší dobu nebyli schopni se domluvit a on tzv. odešel středem. Říkal mi, že už to bylo opravdu nad jeho síly. Prý je ve svém oboru odborníkem a všude mu utrhnou ruce, když k nim nastoupí. Jenže se přepočítal. Práci stále hledá a marně. Nikde nejsou totiž ochotni mu dát tolik, kolik by si představoval, kolik měl u předchozí firmy.
Zatím žije z úspor, dál se rovným dílem dělíme o náklady domácnosti. Jenže jeho finanční zásoby se tenčí a on zarputile nemíní slevit ze svých nároků. Prý se neprodá lacino, to by si sebe nemohl vážit. Když jsem mu řekla, jak to bude dělat, až mu naspořené peníze dojdou, řekl mi, že ho přece budu podporovat. Vždyť moc dobře vím, jak na tom je, že není žádný flink, že práci přece hledá. Jenže to se mi opravdu nechce. Práce je všude dost, a i kdyby za míň peněz, to se nedá nic dělat. Už dávno mohl někde pracovat. Rozhodně se mi nelíbí, že bych ho měla živit.
Klára
Názor odbornice: Čeká vás rozhovor
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12
Vážená Kláro! Když vstupujeme do manželství, setkáváme se s formulkou „spolu v dobrém i zlém“. Znamená to například postarat se o partnera v období jeho nemoci či jej podporovat, ztratí-li práci. Vy s přítelem manželé nejste, o to obezřetněji je třeba (nejen) ve sféře finančního hospodaření postupovat. Ani manželské „spolu v dobrém i zlém“ neznamená podporovat partnera, který by pracovat mohl, ale má nereálná očekávání ohledně finančního ohodnocení.
S přítelem vás čeká rozhovor, v němž byste měla být otevřená. Hovořte o svých citech vůči němu, neváhejte ocenit, co je na vztahu pro vás výjimečné a pěkné. Sdělte příteli svůj pohled na jeho očekávání výše platu. Podělte se s ním o svůj názor na pracovní pozice, které se mu nabízejí. Mohou být řešením na přechodnou dobu, než by přítel přece jenom nalezl pozici svých snů. Hlavně však pojmenujte nahlas, že nejste připravena jej za této situace živit.
Jestliže se k otevřenosti neodhodláte, bude se jen vršit frustrace vás obou. Očekávání, že vám ten druhý uvidí do hlavy, totiž zpravidla bývá marné.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 úterý 4. září 2018. Anketa je uzavřena.
